Projekt Páralpárty

Projekt Páralpárty vznikl po katastrofální noční vichřici, která se udála v noci z posledního února na prvního března roku 1990[1] a ničivě zasáhla i lázeňské lesyKarlových Varech. Účelem projektu bylo získání finančních prostředků pro obnovu četných altánů, pavilonů a dalších objektů na území lázeňských lesů.[2]

Vichřice, pro kterou se později vžil název „Kalamita století“, polámala a vyvrátila mnoho stromů. Likvidace škod trvala téměř tři roky a po zpracování vývratůpolomů musely být holiny urychleně zalesněny. Díky dobré koordinaci prací správce lesů – organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary – se tehdy podařilo zabránit rozšíření hmyzích škůdců.[3]

Po tříletém období nezbytných lesnických prací bylo možné věnovat se údržbě a opravám mnohých lesních cest a především lesních objektů typických pro karlovarské lázeňské lesy – altánů, kapliček, odpočívadel, různých památníků a děkovných tabulí. Nedostávalo se však finančních prostředků. V té době shodou okolností vyšla novela spisovatele Vladimíra Párala „Kniha rozkoší, smíchu a radosti“ (1992) a v této knize našel inspiraci Pavel Reiser, pozdější zástupce ředitele organizace Lázeňské lesy Karlovy Vary, a spisovatele Párala oslovil.[pozn. 1] S podporou Vladimíra Párala se pak začaly rodit obrysy akce, do které se postupně zapojovali další nadšenci a sponzoři. Pomohli též novináři, především z Týdeníku Karlovarska a časopisu Promenáda. Tak byl v roce 1993 zahájen téměř deset let trvající projekt zvaný Páralpárty. Záštitu nad ním převzal sám spisovatel. Postupně se dařilo získávat prostředky od sponzorů ze strany firem i jednotlivců, které pak pomohly opravit či obnovit četné objekty,[3][2] jako jsou přístřešek Luční bouda, altán Camera obscura, Mayerův gloriet, Lesní pobožnost, kaple Ecce homo, altán Kristýna či byl navrácen „obraz“ zátiší U Obrazu. Po odstranění nánosů štěrku se u Jezdecké cesty opět objevilo skoro zapomenuté Čertovo kopyto.[3]

V roce 2003 byl na břehu rybníka Linhart veřejnosti představen altán Rybářská bašta, kdy se zde konala slavnost na počest poslední Páralpárty. Zástupci organizace Lázeňské lesy spolu s hejtmanem a šéfredaktorkou měsíčníku Promenáda předali spisovateli Páralovi za jeho dlouhodobou pomoc cenu – ve zmenšeném provedení „Findlaterův obelisk“.

Odkazy

Poznámky

  1. Vladimír Páral je milovník Karlových Varů a především místních lesů. Do Karlových Varů jezdíval pravidelně od roku 1967, procházel se po lesích a psal. Právě Kniha rozkoší, smíchu a radosti je příběhem inspirovaným lázněmi a jejich lesnatým okolím. Úryvek z knihy je k nahlédnutí či přečtení v chatě Rusalka.[4]

Reference

  1. Gustav Salinger, přítel lázeňských lesů. Kapitola LIDÉ, s. 15. Karlovarské radniční listy [online]. Staturární město Karlovy Vary [cit. 2022-07-14]. Roč. 2019, čís. 9, s. 15. Dostupné online. PDF. 
  2. a b BURACHOVIČ, Stanislav. Slavní návštěvníci Karlových Varů. Karlovy Vary: KMKV, Nakladatelství MH Beroun, 2003. 115 s. ISBN 80-86720-04-7. Kapitola Hudební génius Ludwig van Beethoven, s. 104–106. 
  3. a b c Kapitola Pavel Reiser. ARNIKA, přírodou a historií Karlovarského kraje [online]. ZO ČSOP Kladská a AOPK ČR, Regionální pracoviště Správa CHKO Slavkovský les za finančního přispění Karlovarského kraje. Dostupné online. ISSN 1804-1914. PDF. 
  4. REISER, Pavel. Karlovy Vary – Lesní promenády. Karlovy Vary: Vydavatelství PROMENÁDA, 1997. 32 s. ISBN 80-86092-04-6. Kapitola Cesta Přátelství, s. 15.