Prokůpkův mlýn
| Prokůpkův mlýn | |
|---|---|
.jpg) Prokůpkův mlýn a rybník | |
| Základní informace | |
| Sloh | secese |
| Výstavba | před 1618 |
| Přestavba | 1917 |
| Další majitelé | Karel I. z Lichtenštejna, Karel Eusebius z Lichtenštejna |
| Současný majitel | rodina Prokůpkova |
| Poloha | |
| Adresa | Bendlova stezka 36, Úvaly, Úvaly,  Česko |
| Ulice | Bendlova stezka |
| Souřadnice | 50°4′38,71″ s. š., 14°43′26,69″ v. d. |
| Další informace | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Prokůpkův mlýn (Dolní panský, Válcový) je vodní mlýn v Úvalech, který stojí na potoce Výmola u hráze Mlýnského rybníka.[1]
Historie
Vodní mlýn je zmíněn roku 1618, kdy „dolejší ouvalský mlejn“ vlastnil Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic. Roku 1620 byl vypálen císařským vojskem, „všechny truhly popálený jen samotná kola stojí, v něm se mlíti nemůže dokud k zpravení nepřijde“. V roce 1622 přešel na Karla I. knížete z Liechtensteinu.[1]
Roku 1654 mlel pouze jedním kolem a uvnitř se nacházela světnička s kamny a jedním oknem. je zmíněn i rybník „dolejší ouvalský“ s násadou 25 kop kaprů (1 500 ks). V tom roce byl knížeti Karlovi Eusebiu z Lichtenštejna zabaven ve prospěch císařské milosti za spekulace jeho otce Karla I.[1]
Roku 1663 v něm mlel nejstarší známý mlynář Matěj Zajíček. Od konce 18. století začala vrchnost mlýn pronajímat poddaným.[1]
3. června 1883 začal k páté hodině odpoledne déšť, který rozvodnil potok. Okolo osmé hodiny zpustošila voda všechny tři úvalské mlýny a zničila všechny tři jejich splavy; u každého byla škoda za několik tisíc zlatých. Všechny tři mlýny poškodila povodeň také 16. června 1889.[2]
Roku 1910 mlýn koupil František Prokůpek, mlynář z Tlustovous, a v majetku jeho rodu je stále. Ještě před koncem 1. světové války roku 1917 nechal B. Prokůpek budovy přestavět úvalským architektem Josefem Jedonem a zmodernizoval technické zařízení mlýna - nahradil vodní kolo Francisovými turbínami; na omítce je uvedeno datum přestavby „1917“.[1]
Vnuk Františka Prokůpka Bohuslav provozoval mlýn od konce 2. světové války do jeho znárodnění v roce 1960. V letech 1963–1969 bylo mlýnské zařízení zakonzervováno a sloužilo jako rezerva pro mimořádné události, roku 1969 byl převeden na podnik Drobné zboží, Středočeský kraj. Ten rozhodl o demolici technologických zařízení včetně obou turbín, mlýn byl přestavěn na sklad a po technické stránce zanikl.[1]
Roku 1991 byl v restituci vrácen synu posledního mlynáře Bohuslavu Prokůpkovi, který budovy opravil do původního stavu.[1]
Popis
Mlýnice a dům jsou pod jednou střechou, ale dispozičně oddělené. Mlýn je zděný, jednopatrový, budovy jsou postaveny kolem dvora. U hráze stojí patrová mlýnice s přízemní obytnou budovou zakončenou kruhovým nárožím. V zadní části areálu pod hrází stojí přízemní hospodářské budovy. Mlýnice i obytná budova mají zdobenou omítku ve stylu pozdní secese.[1]
Technologické zařízení bylo zlikvidováno po roce 1969. Vedle zbytku turbínové kašny leží 5 mlecích kamenů. K mlýnu vedla voda rybníka přes stavidlo. V roce 1930 měl mlýn dvě Francisovy turbíny, spád 2 a 6 metrů a výkon 19,8 a 6,9 HP.[1]
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d e f g h i Prokůpkův, Válcový, Dolní panský mlýn. Vodní mlýny (vodnimlyny.cz). 2012–2017, Rudolf Šimek, Helena Špůrová, 9.3.2015. [cit. 2021-07-17]. Dostupné online.
- ↑ Dr. Vítězslav Pokorný: Úvalský historický kalendář. MČ Úvaly. Informace o městě. Archiv. 2013. [cit. 2021-07-18]. Dostupné online Archivováno 18. 7. 2021 na Wayback Machine..
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Prokůpkův mlýn na Wikimedia Commons - Úvaly na webu ČÚZK, Archivní mapy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“