Proklos
 | |
| Narození | 8. února 412 Konstantinopol |
|---|---|
| Úmrtí | 17. dubna 485 (ve věku 73 let) Athény |
| Významná díla | Commentary on Euclid, Elements of theology, Platonic Theology, Institutio physica a Short description of astronomical hypotheses |
| Vlivy | Plótínos, Aristotelés, Platón, Plútarchos a Syrianos |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Proklos, latinsky Proclus (kolem 410 Konstantinopol? – 17. dubna 485 Athény), byl helénistický řecky píšící filosof 5. století, jeden z nejvýznamnějších představitelů novoplatonismu. Je po něm pojmenován kráter Proclus na přivrácené straně Měsíce.[1][2]
Životopis
Proklos prožil mládí v Lykii, na jižním pobřeží dnešního Turecka, studoval v Alexandrii rétoriku, matematiku a Aristotelovu filosofii a nakonec platónskou filosofii v Athénách, ve škole, kterou pak od roku 437 až do své smrti roku 485 vedl. Jeho životopis napsal jeho žák Marínos.
Myšlení a vliv
Proklos se pokládal za žáka Platónova, byl to myslitel velmi systematický a zároveň synkretický. Systematicky zpracoval nauku o idejích a spojil ji s Aristotelovou Metafysikou i se stoickými prvky. Hmotné věci jsou jen jevy skutečných idejí a pravou skutečností je – jako u Parmenida a Plótína – pouze Jedno (to hen), jež Proklos ztotožňuje s Bohem a s dobrem. Jedno tedy není jsoucí, nýbrž je „nad bytím“ (epekeina tés úsias[3]) a věci se k němu vztahují dvojím způsobem: předně tak, že z něho pocházejí, a za druhé tak, že se k němu obracejí, protože touží po dokonalosti. Proklův systém je ovšem mnohem složitější a propracovanější. Všechny věci se hierarchicky odvozují od Jednoho jako jeho emanace, takže všechny mají duchovní, ideální povahu. Proti skeptikům namítá, že skutečné ideje sídlí v duši, která je tedy může bezpečně poznávat jakožto jí sourodé, příbuzné.
Ačkoli Proklos byl pohan, ctitel bohyně Athény, jeho dílo mělo nesmírný vliv na celou středověkou scholastiku, a to zejména prostřednictvím neznámého křesťanského autora 5. století, tzv. Pseudo-Dionýsia Areopagity, jenž se vydával za biblického Dionysia z Areopagu. Jeho hlavní dílo, Základy teologie (Stoicheiósis theologiké), přeložil Vilém z Moerbeke ve 13. století do latiny, takže toto dílo zprostředkovalo novoplatónskou filosofii celému pozdnímu středověku, renesanci i novověku až po Hegela. Druhým prostředníkem byl Boëthius, jehož Filosofie utěšitelka se odkazuje na Proklův komentář k Timaiovi. Třetím byl anonymní spis O příčinách (Liber de causis), výpisky z jeho Základů zkompilované v arabském prostředí, který se ve středověku někdy připisoval Aristotelovi a těšil se značné autoritě (ve 13. stol. byl používán jako jedna z učebnic pro výuku metafyziky).
V moderní době měl Proklos velký vliv na amerického básníka Emersona a od třicátých let 20. století se jím zabývá řada filosofů. Po Proklovi se jmenuje i kráter na Měsíci.
Spisy
Většina Proklových spisů jsou komentáře k Platónovým dialogům; zachovalo se jich pět. Jeho hlavní spis, Základy theologie, je vybudován v 211 větách, za nimiž pokaždé následuje důkaz. V Základech fysiky shrnul Aristotelovu nauku o přírodě a psal také o matematice, astronomii a gramatice. Napsal vlivný komentář k první knize Eukleidových Základů, jehož část přeložil do latiny Kepler. Tři menší Proklovy spisy o prozřetelnosti, osudu a existenci zla se zachovaly jen v latinských překladech.
Odkazy
Reference
- ↑ Antonín Rükl: Atlas Měsíce, druhé české vydání, Aventinum (Praha 2012), kapitola Cleomedes, str. 78, č. mapového listu 26, ISBN 978-80-7151-269-1
- ↑ Crater Proclus on Moon Gazetteer of Planetary Nomenclature, IAU, USGS, NASA (anglicky)
- ↑ Platón, Ústava 509b.
Literatura
- CHLUP, Radek. Proklos. Praha: Herrmann & synové, 2009. 456 s. ISBN 978-80-87054-16-1.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Proklos na Wikimedia Commons - (německy)
- (anglicky)
- texty ke stažení
Média použitá na této stránce
First Latin edition of one of the major works by Proclus Lycaeus (412-485), founder and head of the neo-Platonic school of Athens: a commentary on the first book of Euclid's "Elements of Geometry", the "oldest mathematical textbook in the world still in common use today" (PMM). Includes the text of the theorems, set within ornamental woodcut framings, and the geometrical diagrams. The editor and translator Francesco Barozzi (1537-1604) taught at the University of Padua. He was later charged with sorcery (in particular, he was said to have caused a torrential rainstorm over his native Crete) and condemned by the Inquisition in 1587. "Barocius' edition of Proclus' commentary on the first book of Euclid's 'Elements' was the first important translation of this work, for it was based on better manuscripts than previous efforts had been. The translation, published in 1560, was completed by Barocius at the age of twenty-two" (DSB).