Prokop Chocholoušek

Prokop Chocholoušek
Prokop Chocholoušek
Prokop Chocholoušek
Narození18. února 1819
Sedlec
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí5. července 1864 (ve věku 45 let)
Nadějkov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Povoláníspisovatel a novinář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Rodný dům Prokopa Chocholouška na kresbě Václava Jansy

Prokop Chocholoušek (18. února 1819 Sedlec[1]5. července 1864 Nadějkov[2]) byl český novinář a spisovatel, autor romantické historické prózy z českých a jihoslovanských dějin, známý i jako satirik.

Životopis

Narodil se v Sedlci u Sedlčan v rodině ševce. Studoval v letech 1831–1837 na gymnáziu v Praze, pro nedostatek financí však musel studium přerušit. Následně pěšky odešel do Itálie, kde v Padově krátce studoval chirurgii, studium nedokončil.[3] Cestoval po Balkáně, a když se vrátil roku 1839 domů, žil střídavě v Sedlci a v Praze a věnoval se literatuře a žurnalistice.

Vydával humoristické sborníčky Kocourkov a mezi lety 1849–1851 redigoval radikálně demokratický Pražský večerní list. Za článek o úmrtí filozofa a exkomunikovaného kněze Augustina Smetany byl dva měsíce vězněn, další vydávání Pražského večerního listu bylo vojenskými úřady zapovězeno.[4] V následujících letech se snažil o vydání svých sebraných spisů; vydání zůstalo nedokončeno.

Od roku 1855 žil na bratrově statku v Haliči, kde byl jako politicky podezřelý konfinován (na základě úředního příkazu k pobytu na určeném místě měl povinnost se pravidelně hlásit na příslušném úřadě a z místa pobytu se mohl vzdálit jen na policejní povolení). Přestěhování do Prahy nebylo Chocholouškovi povoleno. Roku 1859 mu byl umožněn návrat do rodného Sedlce, zůstával však pod policejním dohledem a byla mu ztížena možnost obživy.

Konfinace byla zrušena až roku 1861.[4] Chocholoušek se mohl vrátit k žurnalistice, pracoval v redakcích listů Čas a Hlas, kde se spřátelil s Janem Nerudou.[5] Přispíval do mnoha dalších listů – Vlastimil, Květy, Poutník, Vesna, Lumír a jiné.

Pochován je v Nadějkově – sem za své bídy a nemoci přesídlil k příteli, faráři Antonínu Fikarovi. Den před smrtí jej navštívil také Neruda. Později mu byl zásluhou táborských vysokoškoláků na tamním hřbitově postaven pomník.

Dílo

Těžištěm jeho díla je historická próza, na počet prací bohatá, chvatně psaná, vypravěčsky někdy málo obratná. V povídkách a románech z české historie, k jejichž tvorbě jej podnítil Tylův příklad, připomínal Chocholoušek bývalou existenci českého státu, jeho ušlechtilé panovníky a doby, kdy se národ dovedl bránit nepřátelům. Ústy svých postav hájil prospěch a práva prostého lidu a otevřeně hlásal (jako jeden z mála autorů) i v době obnoveného absolutismu po revoluci 1848 ideály svobody a rovnosti.

Po celou dobu své literární činnosti psal povídky ze života a dějin jižních Slovanů, k nimž ho inspirovaly jednak zprávy o jejich současných bojích proti Turkům, jednak jihoslovanské národní zpěvy.

  • Vanda – povídka z polských dějin
  • Pole Kosovo – povídka s milostně-historickou zápletkou
  • Dcera Otakarova
  • Přivitan, kmet staropražský (1855) – 2 svazky
  • Palcéřík
  • Soběslav
  • Křižáci
  • Jan Pancéř
  • Templáři v Čechách (1843) – trojdílný román
  • Černohorci
  • Jih (1862–63) – trojdílný cyklus. Kreslí zde idealizovaný a pro české prostředí příkladný svět, kde svoboda je nejvyšší hodnotou a její ztráta největším neštěstím, kde prvním mravním příkazem je blaho vlasti. Nejčastějším hrdinou je monumentalizovaný hajduk nebo černohorský junák, pro nějž se boj za svobodu stal smyslem života. Jeho statečnost, smysl pro čest, hrdost a obětavost jsou oslavovány jako výkvět vlastností lidu, s nímž jsou tito hrdinové pevně spjati. Do příkrého kontrastu k slovanskému světu volnosti a demokratičnosti je stavěn svět násilí a bezpráví, reprezentovaný životem a mravy tureckých okupantů. Umělecká účinnost Jihu spočívá v celkově vzrušeném charakteru zobrazení se vznešenými pózami postav, slavnostní intonací věty, výrazy citové zaujatosti, četnými autorovými komentáři, řečnickými otázkami a zvoláními. Na styl díla měly vliv i některé postupy a prostředky jihoslovanské hrdinské epiky, např. konstantní epiteta, ustálená rčení a kompoziční schémata.

Odkazy

Reference

  1. Státní oblastní archiv v Praze. ebadatelna.soapraha.cz [online]. [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  2. DigiArchiv SOA v Třeboni - ver. 22.09.14. digi.ceskearchivy.cz [online]. [cit. 2022-09-14]. Dostupné online. 
  3. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Slovník českých spisovatelů. Praha: Československý spisovatel, 1964. Kapitola Prokop Chocholoušek, s. 185. 
  4. a b WÖGERBAUER, Michael; PÍŠA, Petr; ŠÁMAL, Petr, JANÁČEK, Pavel a kol. V obecném zájmu. Cenzura a sociální regulace literatury v moderní české kultuře, 1749-2014. Praha: Academia - Ústav pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., 2014. 2 svazky (1661 s.). ISBN 978-80-88069-11-9, ISBN 978-80-200-2491-6. Kapitola Magdaléna Pokorná: "Patří do řad literárního proletariátu." Literární působení a policejní perzekuce Prokopa Chocholouška v letech 1848-1861, s. 449–462. 
  5. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. Kapitola Prokop Chocholoušek, s. 111. 

Literatura

  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 569. 
  • FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 2/I. H-J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. S. 414–416. 

Externí odkazy

Prokop Chocholoušek v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

Média použitá na této stránce

Flag of the Habsburg Monarchy.svg

↑ Civil flag or Landesfarben of the Habsburg monarchy (1700-1806)
↑ Merchant ensign of the Habsburg monarchy (from 1730 to 1750)
↑ Flag of the Austrian Empire (1804-1867)
↑ Civil flag used in Cisleithania part of Austria-Hungary (1867-1918)
House colours of the House of Habsburg
Vaclav Jansa - rodny dum Prokopa Chocholouska (1890).jpg
rodný dům Prokopa Chocholouška v Sedlci (1890) Ottovy vlastivědné edice Čechy, díl VIII.: Táborsko, str. 67, Praha 1892