Prokop Hartmann z Klarštejna

Prokop hrabě Hartmann z Klarštejna
Prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora
Ve funkci: 1842 – 1850
Předchůdce	Werner von Trapp
Nástupce	Franz Dahlen von Orlaburg
Vojenská služba
Služba	Rakouské císařství Rakouské císařství
Hodnost	polní zbrojmistr (1849), polní podmaršál (1836), generálmajor (1831)
Narození	11. srpna 1787
Úmrtí	21. prosince 1868 (ve věku 81 let)
Titul	hrabě
Rodiče	Jan Prokop Hartmann z Klarštejna
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prokop Jan hrabě Hartmann z Klarštejna (německy Procop Johann Graf Hartmann von Klarstein) (11. srpna 1787 – 21. prosince 1868 Praha) byl česko-rakouský šlechtic a rakouský generál. Od mládí sloužil v císařské armádě a byl účastníkem napoleonských válek, později sloužil jako důstojník u různých posádek převážně v Čechách. Mezitím byl v letech 1830–1832 jako vojenský guvernér přidělen ke dvoru Napoleona II. Svou kariéru završil jako prezident Nejvyššího vojenského soudního dvora (1842–1850) a v roce 1849 dosáhl v armádě druhé nejvyšší hodnosti polního zbrojmistra. Po odchodu do výslužby žil téměř dvacet let v Praze.

Pocházel z německého šlechtického rodu Hartmannů z Klarštejna usazeného od 17. století v Čechách.^[1][2] Narodil se jako druhorozený syn hraběte Jana Prokopa Hartmanna (1760–1852) a jeho manželky Marie Viktorie, rozené hraběnky Kounicové (1751–1796).^[3][4] Od mládí sloužil v armádě a již ve dvaceti letech byl nadporučíkem u 2. hulánského pluku v Žatci.^[5] Po válce v roce 1809 byl v hodnosti rytmistra přidělen k 10. pěšímu pluku v Kroměříži.^[6] V roce 1814 byl jmenován císařským komorníkem^[7] a jako podplukovník (1815) sloužil u 18. pěšího pluku v Jičíně.^[8] V roce 1822 byl povýšen na plukovníka a následujících osm let strávil jako velitel 54. pěšího pluku v Jindřichově Hradci (1822–1830).^[9][10]

V roce 1830 byl jako vojenský guvernér přidělen ke dvoru vévody zákupského a v roce 1831 byl povýšen na generálmajora.^[11][12] Po předčasném úmrtí vévody zákupského se vrátil do aktivní služby v armádě a převzal velení brigády v Plzni (1832–1834).^[13] Od roku 1834 byl členem dvorské válečné rady a převzal vedení justiční komise, v roce 1836 získal hodnost polního podmaršála.^[14] V letech 1842–1850 zastával funkci prezidenta Vrchního vojenského odvolacího soudu (K.u.k. Allgemeine Militär Appelations Gericht),^[15] respektive od roku 1848 Nejvyššího vojenského soudního dvora.^[16] V roce 1842 zároveň obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.^[17] V roce 1849 byl penzionován a při té příležitosti obdržel hodnost titulárního polního zbrojmistra.^[18] Po odchodu do výslužby žil v Praze, kde také zemřel.^[19] Za zásluhy byl nositelem Leopoldova řádu a parmského Konstantinova řádu sv. Jiří, který získal od matky Napoleona II., parmské vévodkyně Marie Luisy.^[20] Od roku 1833 byl také čestným majitelem pěšího pluku č. 9 dislokovaného v Sibiu (dříve německy Hermannstadt)

Jeho starší bratr Filip (1786–1839) byl guberniálním radou v Praze a majitelem panství Drahenice. Filipovým synem Janem Adolfem (1821–1879) rod Hartmannů vymřel.