Prokopské údolí (výhybna)
Prokopské údolí | |
---|---|
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 bývalá nádražní budova | |
Stát | Česko |
Kraj | Hlavní město Praha |
Město | Praha |
Souřadnice | 50°2′25,92″ s. š., 14°23′11,16″ v. d. |
Provozovatel dráhy | Správa železnic |
Kód stanice | 581876 |
Trať | Praha – Rudná u Prahy – Beroun |
Nadmořská výška | 220[1] m n. m. |
V provozu od | 1873 - 2015 |
Zabezpečovací zařízení | elektronické stavědlo ESA 44 (DOZ z CDP Praha) |
Dopravní koleje | 2 |
Obrázky, zvuky či videa na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Prokopské údolí (nebo též Výh Prokopské údolí) je výhybna (do roku 2015 železniční stanice s názvem Praha-Hlubočepy) ležící na jednokolejné neelektrizované trati Praha – Rudná u Prahy – Beroun. Stojí západně od centra obce Hlubočepy v ulici Hlubočepská 80/57. Ve výhybně se nachází rovněž zastávka Praha-Hlubočepy.
Historie
Železniční stanice v Hlubočepích byla zprovozněna 11. května roku 1873 spolu s uvedením tratě do provozu. V okolí železniční stanice se těžil vápenec. V jejím těsném sousedství, jižně od kolejí, byla na místě továrny na portlandský cement Barta a Tichý (Hlubočepská 72 a 83) postavena v letech 1875-1878 oběma společníky nová továrna na staviva, ve které vyráběli keramické zboží, roury a dlaždice z místního jílu. U Klukovic zřídili kruhové pece, které byly s hlubočepským nádražím spojeny vlečkou a mezi sebou propojeny úzkokolejkou. Druhou továrnou, do které vedla z nádraží vlečka, byl Technoplyn Karla Tichého (Hlubočepská 94/72), postavený roku 1898 na pozemku vápenky severně od kolejí.
Poměrně velké nádraží bylo uzpůsobeno ke křižování, předjíždění a odstavování dlouhých nákladních vlaků. Mělo tři koleje průjezdné (dopravní číslo 1, 3 a manipulační číslo 5) a tři kusé (2, 7 a 9).[2] Na trať byla také napojena síť vleček do lomů, jednotlivé lomy pak mezi sebou propojovaly úzkorozchodné železnice s rozchodem 600 mm a to až do 60. let 20. století, kdy se zde vápenec přestal těžit.[2]
Po omezení provozu v této stanici zůstaly pouze přímá kolej (číslo 1) a dopravní kolej (číslo 3), ostatní byly v 90. letech 20. století v celé své délce postupně vytrhány i s pražci. Na jejich místě se rozprostírala louka, uprostřed které zůstaly nefunkční světelná návěstidla a lampy. Protože byly všechny vedlejší koleje sneseny a zůstala zde pouze hlavní přímá kolej, nádraží bylo přeměněno na zastávku.
Výhybka na západním zhlaví byla zrušena po likvidaci poslední odbočující koleje, na východním zhlaví zůstala zachována, byla ale zablokována a odstraněna v létě roku 2005.[2]
V blízkém okolí se nenachází žádná větší obytná zástavba a průmyslové podniky zde již nejsou. Bylo rozhodnuto zřídit stanici blíž centru obce a vybráno místo při světelně zabezpečeném úrovňovém přejezdu ulice Slivenecká poblíž autobusové zastávky MHD Hlubočepská. Nová železniční zastávka Praha-Hlubočepy byla otevřena v srpnu roku 2015.
Po rekonstrukci a obnovení druhé koleje slouží bývalé nádraží od srpna 2015 jako výhybna.
Odkazy
Reference
- ↑ Databáze železničních tratí: Prokopské údolí. Atlas Drah Polska, Česka a Slovenska. ISSN 2391-4793. www.atlasdrah.net. 2020.01.20. [cit. 2020-06-16]. Dostupné online.
- ↑ a b c Společnost pro veřejnou dopravu. Pražské železniční stanice a zastávky: Praha-Hlubočepy. [cit. 2018-06-27]. Dostupné z WWW. Archivováno 23. 5. 2016 na Wayback Machine.
Literatura
- MAHEL, Ivo. Nádraží a železniční tratě. 2. díl, Zaniklé, proměněné a ohrožené stavby na pražské periferii. Vyd. 1. V Praze: Paseka, 2013. 195 s. Zmizelá Praha. ISBN 978-80-7432-298-3. str. 86-91.
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 16: Hlubočepy. Č. 311, 313. S. 262, 263.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu výhybna Prokopské údolí na Wikimedia Commons
- Orientační plán hlavního města Prahy s okolím (1938), list č.56. Městská knihovna v Praze.
- Praha-Hlubočepy. youtubue.
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Praha-Hlubočepy. Nádraží Praha-Hlubočepy, Hlubočepská 80/57.