Prometheus (Goethe)

Prometheus
Malba od Constantina Hansena z roku 1845
Malba od Constantina Hansena z roku 1845
AutorJohann Wolfgang Goethe
PřekladatelOtokar Fischer
Jazykněmčina
Žánrbáseň
Datum vydánívznik asi 1784, tiskem 1785
Česky vydáno1916
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prometheus (vznik asi 1784, tiskem 1785) je báseň německého básníka Johanna Wolfganga Goetha.[1] Často je označovaná za hymnus. Princip chvalozpěvu je zde ale obrácen, protože postava mytického Promethea bohy nikterak nechválí, ale vzpurně i pohrdavě oslovuje Dia i ostatní bohy, ve kterých vidí nelítostné a parazitující postavy, závislé na obětech důvěřivých lidí. Sám se také staví bohům na roveň.[2]

Báseň byla několikrát zhudebněna, například Johannem Friedrichem Reichardtem roku 1809, Franzem Schubertem roku 1819, Hugo Wolfem roku 1889 nebo F. M. Einheitem roku 1993.

Česky byla báseň vydána v překladu Otokara Fischera roku 1916, 1927, 1949, 1955, 1973 a 1979.[1]

Vznik a význam básně

Báseň, napsaná bez rýmů a volným rytmem, vznikla v letech 1772–1774 na základě stejnojmenné nedokončené divadelní hry a je velice významná pro hnutí Sturm und Drang, jehož představitelé chápali génia jako osobu, která žije zcela v souladu se sebou, je nad světem a přírodou, má téměř božské schopnosti a překonává tradiční autority. Poprvé byla vydána anonymně a bez Goethova vědomí roku 1785 Friedrichen Heinrichem Jacobim v jeho polemickém spise týkajícím se nizozemského filosofa Spinozy.[2]

Samotný Goethe vydal hymnus až roku 1789 společně s básní Ganymed, která vznikla ve stejném období. Obě básně je třeba chápat ve společných souvislostech, protože vyjadřují dva aspekty člověka. Prometheus je vzpurný tvůrčí duch, který, Bohem odmítnutý, ho napadá a prosazuje se proti němu, zatímco Ganymed je chlapec zbožňovaný a svedený Bohem a je jeho věrným služebníkem.[2][3]

Obsah básně

Goethův rukopis básně

Obsahem básně je Prometheův monolog, ve kterém v šesti slokách Prométheus promlouvá k Diovi, uráží ho a napadá také ostatní bohy.[4]

Hned v první sloce zesměšňuje Diův hněv jeho připodobněním k chlapci, který stíná květ bodláčí.

Své nebe, Die, zahaluj
v kouř mraků, par,
a tak, jako stíná hoch
květ bodláčí,
do dubů třískej a v horstvech hřbet.

V následující druhé sloce oslovuje pohrdavě ostatní bohy slovy

Já pod sluncem neznám nic
chudšího, než jste vy, bozi!

a zdůrazňuje, že jejich stravou jsou oběti a modlitby lidí

a bláznovské důvěry nebýt
žebráků a dětí,
vy mřeli byste hladem.

Ve třetí sloce Prometheus vzpomíná na dětství, kdy se obracel k nebi a k bohům,

Když jsem byl dítě
a v světě dosud se neznal.
já těkavým bloudil zrakem
tam k slunci, jako by nad ním
bděl sluch, jenž slyší můj nářek,
či srdce jak mé,
jež mělo by s bědným slitování.

ale ve čtvrté konstatuje, že nikdy od bohů žádnou pomoc nezískal.

Kdo mne od smrti spasil.
od poroby, kdo?

Proto se v předposlední páté sloce Dia ptá:

Já tebe uctívat? Zač?
Zda jsi kdy nadnášel břímě
tomu, jejž tíží bol?
Zda jsi kdy konejšil slzy
tomu, hrůzou jenž lká?
Zda mne v muže neukovaly
všemohoucí čas
a věčný osud – dvě pánů,
již vládnou mně jako tobě?

V závěrečné šesté sloce Prometheus zdůrazňuje, že na základě svého rozhodnutí nerespektovat bohy získal moc formovat lidi k obrazu svému.

Zde sedím, hnětu lidi
k obrazu svému,
tvořím rod, aby mně byl roven:
aby strádal a plakal,
měl rozkoš, měl slast –
a tebe, tebe by nedbal,
jak já![5]

Odkazy

Reference

  1. a b GLOSÍKOVÁ, Viera; TVRDÍK, Milan a kol. Slovník německy píšících spisovatelů - Německo. 1. vyd. Praha: Libri, 2018. 808 s. ISBN 978-80-7277-560-6. S. 243.
  2. a b c REINHARDT, Hartmut. Prometheus und die Folgen [online]. Goethe-Jahrbuch 1991, Goethezeitportal 2004, 1991, rev. 2004-02-21 [cit. 2022-09-16]. S. 137–168. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-03-28. 
  3. KIEFER, Steven. Johann Wolfgang Goethe - "Prometheus" und "Ganymed". GRIN Publishing 2009, S. 6-22.
  4. JURCZYGOVÁ, Magdaléna. Antická mytologie v díle představitele literárního hnutí Sturm und Drang Johanna Wolfganga Goetheho. , 2012 [cit. 2021-07-22]. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce PhDr. Noemi Sklenářová. s. 10. Dostupné online.
  5. Veškeré citace jsou převzaty z překladu Otokara Fischera vydaného v knize Básně; Západovýchodní díván, Praha: SNKLHU 1955. S. 28-29

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Constantin Hansen Prometheus (Sorø Art Museum).jpg
Sketch for the left half of the fresco in Copenhagen University's vestibule
Goethe, hymn Prometheus.jpg
Autograph of Goethe’s hymn „Prometheus“, version of 1777. Goethe- und Schiller-Archiv, Weimar.