Propad uhlíku
Propad uhlíku je přírodní nebo umělý rezervoár, kde se hromadí a ukládá uhlík buď dočasně a nebo trvale. Proces, při kterém propady uhlíku odstraňují oxid uhličitý (CO2) z atmosféry je znám jako vázání (sekvestrace) uhlíku. Zájem a povědomí veřejnosti o významu propadů CO2 vzrostl od doby přijetí Kjótského protokolu, který podporuje jejich použití jako formu uhlíkové kompenzace. Existují různé strategie používané pro zlepšení tohoto procesu.
Přírodní propady uhlíku jsou:
- Absorpce oxidu uhličitého oceány prostřednictvím fyzikálně-chemických a biologických procesů
- Fotosyntéza suchozemskými rostlinami.
Přírodní propady jsou obvykle mnohem větší než propady umělé. Hlavní umělé propady uhlíku jsou:
Mezi zdroje uhlíku patří:
- Spalování fosilních paliv (uhlí, zemního plynu a ropy) lidmi pro účely energetiky a dopravy[3]
- Požáry/hoření (spalováním)
- Zemědělská půda (dýchání zvířat); existují zde návrhy na zlepšení zemědělských postupů, které by zvrátily tento proces.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Carbon sink na anglické Wikipedii.
- ↑ Environmental Research and Education Foundation [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-04-23.
- ↑ epa.gov [online]. [cit. 2015-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-11-22.
- ↑ ENVIRONMENTAL PROTECTION AGENCY, United States. Overview of Greenhouse Gases [online]. US EPA [cit. 2015-05-17]. Dostupné online.
Média použitá na této stránce
This carbon cycle diagram shows the storage and annual exchange of carbon between the atmosphere, hydrosphere and geosphere in gigatons - or billions of tons - of Carbon (GtC). Burning fossil fuels by people adds about 5.5 GtC of carbon per year into the atmosphere.