Protokol III
Protokol III je dodatečný protokol z roku 2005 k Ženevským úmluvám, který se týká přijetí dodatečného rozlišovacího znaku. Podle protokolu může být lékařským a náboženským personálem v době války namísto tradičních symbolů Červeného kříže nebo Červeného půlměsíce zobrazen ochranný znak Červeného krystalu. Lidé s některým z těchto ochranných emblémů vykonávají humanitární službu a musí být chráněni všemi stranami konfliktu.[1]
Historie
Členové mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce nosí červený kříž nebo červený půlměsíc. Členové Izraelské národní zdravotnické záchranné služby Magen David Adom se zdráhali vzdát svého znaku – červené Davidovy hvězdy a nepožívali ochrany stanovené v Ženevských úmluvách.V roce 2005 byl přijat Protokol III k Ženevským úmluvám, který vstoupil v platnost dne 14. ledna 2007. Izraelská národní zdravotnická záchranná služba Magen David Adom od té doby těží z ochrany poskytované v Ženevských konvencích, a to pokud její členové jsou během mezinárodního konfliktu označeni symbolem červeného krystalu.
Pravidla použití
Článek 2 tohoto stručného protokolu uznává nový rozlišovací znak, červený krystal, který lze použít ve spojení s červeným křížem nebo červeným půlměsícem a ke stejnému účelu. Všechny tři symboly mají stejný právní status. Tyto tři symboly lze použít ve dvou případech:
Ochranné použití
Lékařský a náboženský personál může umístit symbol na své osobě, vozidlech, plavidlech a budovách, aby oznámil své humanitární poslání a ochranu svého postavení v souladu s Ženevskými konvencemi. Tyto symboly ukazují chráněný status nositele. Chránění příslušníci ozbrojených sil mohou nosit tyto symboly vždy. Civilní instituce, jako jsou nemocnice, mohou tyto symboly používat dočasně, a to v souvislosti s ozbrojeným konfliktem.[2]
Použití k označení členství
Členové mezinárodního hnutí Červeného kříže a Červeného půlměsíce mohou nosit tyto emblémy jak v době míru, tak v době války, aby ukázali svou příslušnost k této organizaci.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Protocol III na anglické Wikipedii a Protocole III na francouzské Wikipedii.
- ↑ PULLES, Gerrit Jan. CRYSTALLISING AN EMBLEM: ON THE ADOPTION OF THE THIRD ADDITIONAL PROTOCOL TO THE GENEVA CONVENTIONS. Yearbook of International Humanitarian Law. 2005-12, roč. 8, s. 296–319. Dostupné online [cit. 2024-05-21]. ISSN 1574-096X. DOI 10.1017/S1389135905002965. (anglicky)
- ↑ Geneva Convention for the amelioration of the condition of the wounded and sick in armed forces in the field. Příprava vydání Jean S. Pictet, Frédéric Siordet, Internationales Komitee vom Roten Kreuz. 2. repr. vyd. Geneva: International Committee of the Red Cross 466 s. (The Geneva Conventions of 12 August 1949 : Commentary / Jean S. Pictet). ISBN 978-2-88145-065-5.
Média použitá na této stránce
On December 7, 2005, at an international conference, a new symbol was endorsed for use by the Red Cross and Red Crescent Movement societies of the world. It will appear as a flag and as a logo on arm bands, buildings, vehicles, ships, etc. The Geneva Convention of 1949 which gives international legal standing to the existing symbols – the Red Cross and the Red Crescent – will be modified accordingly.
The new symbol, known as the Red Crystal, is not intended to replace any existing symbol but rather to offer an alternative that will have international recognition. For example, it will allow an option for a country that does not wish to choose between the cross and the crescent. Israel can utilize the Red Crystal internationally and still continue within Israel to employ its own Red Shield of David symbol.
The three symbols and the flags bearing them are subject to detailed restrictions regarding display in order to avoid abuses by combattants during wartime. For example, no exact shade red is established nor is the size of the symbol on a flag specified, lest challenges arise about whether or not a given symbol was proper.