Protonolýza

Protonolýza je označení pro chemické reakce, při kterých dochází ke štěpení chemické vazby působením kyseliny. Mnoho takových reakcí se vyskytuje v organokovové chemii, protože jsou k jejich průběhu nutné polární vazby M^δ+-R^δ−, kde δ+ a δ− označuje částečné kladné a záporné náboje na atomech účastnících se vazby. Při styku takovýchto sloučenin s kyselinou (HX) se vazby štěpí podle této rovnice:

M-R + HX → M-X + H-R

Zvláštním případem protonolýzy je hydrolýza (X⁻ = OH⁻). Sloučeniny náchylné k hydrolýze jsou častými reaktanty protonolytických reakcí.

Příklady

Hydridy

Borohydridové anionty mohou být za přítomnosti kyselin, i slabých, protonolyzovány na jedné nebo více vazbách B-H. Protonolýzou borohydridu sodného kyselinou octovou vzniká triacetoxyborohydrid sodný:^[1]

NaBH₄ + 3 HO₂CCH₃ → NaBH(O₂CCH₃)₃ + 3 H₂

Podobné reakce se vyskytují i u hydridů ostatních elektropozitivních prvků, příkladem je hydrid lithno-hlinitý.

Alkyly

Alkylové deriváty řady kovů také lze protonolyzovat. U alkylů velmi elektropozitivních kovů (jako jsou zinek, hořčík a lithium) je dostatečně kyselá i voda, příslušná reakce je tak hydrolýzou. Protonolýza minerálními kyselinami bývá někdy používána k odpojování organických ligandů z kovových center.^[2]

Nitridy, fosfidy, silicidy a podobné sloučeniny

Anorganické molekuly s vysoce nabitými anionty mohou někdy vstupovat do protonolytických reakcí. Deriváty nitridů (N³⁻), fosfidů (P³⁻) a silicidů (Si⁴⁻) vytvářejí hydrolýzou amoniak, fosfan a silan. Obdobné reakce se vyskytují také u molekulových sloučenin s vazbami M-NR₂, M-PR₂ a M-SiR₃.^[3]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Protonolysis na anglické Wikipedii.