Protoplazma

Protoplazma (z řeckého proton - česky první, plazma - česky tvarovaný) je metabolicky aktivní živá hmota vyplňující vnitřní část buňky. Konzistence protoplazmy připomíná gelovou nebo rosolovitou kapalnou hmotu. Na nejjednodušší úrovni se dělí na cytoplazmu (obsaženou mimo jádro buňky) a nukleoplazmu (uvnitř jádra buňky).

Termín protoplazma byl poprvé použit v roce 1839 na přednášce Jana Evangelisty Purkyně s názvem O primitivní substanci ve vezikulech (buňkách) rostlinného a živočišného embryonálního těla.^[1] Podle vitalistů té doby měla protoplazma obsahovat vis vitalis (životní sílu), která tvoří podstatu živých bytostí.

Protoplazma je fyzicky průsvitný, polotekutý nebo viskózní roztok, který obsahuje útvary různých tvarů a velikostí. Může existovat ve dvou zaměnitelných stavech - v kapalném a gelovém. V kapalném stavu se molekuly mohou volně pohybovat, v gelovém stavu jsou molekuly kompaktně uspořádány. Protoplazma se při zahřívání stává neprůhlednou a postupně koaguluje.

Složení protoplazmy je nekonzistentní a probíhají v ní nepřetržité změny. Je v ní obsaženo přibližně 35 prvků (uhlík, vodík, kyslík, fosfor, síra, vápník a další). Tyto prvky tvoří sloučeniny, jako je voda (75-95%), sacharidy, lipidy, bílkoviny, nukleové kyseliny (DNA a RNA), mastné kyseliny, glycerol, nukleotidy, nukleosidy a minerály.

Protoplazma vyplňuje vnitřní část buňky a jejími základními funkcemi jsou:

1. Probíhají v ní všechny životní funkce, které zajišťují organely v ní obsažené.
2. Reaguje a vyrovnává se s různými podněty (teplota, světlo, chemikálie, gravitace, poškození, elektrické šoky a další) a tím zajišťuje přežití buňky.
3. Pomáhá při rovnoměrné distribuci různých materiálů v buňkách pomocí proudícího pohybu, který se nazývá cyklóza.

Protoplazma vytváří prostředí pro organely. Jsou to útvary v buňce se specifickou funkcí, podobně jako v celém těle existují orgány, které zajišťují koloběh krve, dýchání nebo trávení potravy (srdce, plíce, trávicí orgány a další). Jsou to například:

• Jádro je základní organelou buňky s vláknitými útvary - chromozomy. Ty obsahují kyselinu DNA, která je nositelem dědičnosti.
• Ribozomy jsou organely, které jsou zodpovědné za syntézu bílkovin z aminokyselin.
• Mitochondrie jsou organely, které buňce dodávají energii tím, že rozkládají cukry, tuky a jiné živiny. Uvolněnou energii vážou na energeticky bohaté molekuly ATP, které jsou zásobárnou a zdrojem energie pro buňku.
• Membrány se podílejí na metabolických přeměnách, transportu molekul, transformaci energie a na informačních procesech v buňce.

Buněčné inkluze jsou produkty látkové výměny a metabolické činnosti buňky. Jsou to například:

• tukové krůpěje
• glykogenová zrna
• krystaly bílkovin
• pigmenty
• exkrety a sekrety

Rostlinná buňka je tkáňově a orgánově méně specializovaná než živočišná buňka. V její protoplazmě se nacházejí některé jiné organely a inkluze:

• má plazmatickou membránu a buněčnou stěnu
• obsahuje systém vakuol (vakuom), má větší vakuoly než buňka živočišná
• obsahuje chloroplasty (plastidy)
• má jiné buněčné inkluze (například škrob)
• má dělicí vřeténko (amorfní oblast)

Živočišná buňka je tkáňově a orgánově více specializovaná než rostlinná buňka. V její protoplazmě se nacházejí některé jiné organely a inkluze:

• nemá buněčnou stěnu a nemá plastidy
• má malé vakuoly
• centripetální vznik buněčné přepážky (zaškrcování)
• má jiné buněčné inkluze (například glykogen)
• má dělicí vřeténko (organela centriol dělení buňky)

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Protoplasm na anglické Wikipedii a Protoplasma na německé Wikipedii.

• Slovníkové heslo protoplasma ve Wikislovníku
• Slovníkové heslo protoplazma ve Wikislovníku