Provence

Provence Provença Provence
Levandulové pole pod horou Mont Ventoux
znak vlajka
Geografie
Provence v roce 1789
Status	historický region
Souřadnice	44° s. š., 6° v. d.
Obyvatelstvo
Jazyk	provensálština, francouzština
Správa regionu
Stát	Francie Francie
Nadřazený celek	Francie Francie  Provence-Alpes-Côte d'Azur
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Provence (francouzská výslovnost [pʁɔ'vɑ̃s], výslovnost v češtině [prováns]; okcitánsky Provença [pʀuˈvɛnsɔ]; dle ČÚZK Provensálsko^[1]), je historická země, která se nachází v jihovýchodní Francii. Je součástí administrativního celku Provence-Alpes-Côte d'Azur. Do Provence tradičně spadají departementy Var, Vaucluse, Bouches-du-Rhône a některé oblasti departementů Alpes-de-Haute-Provence a Alpes-Maritimes. Jméno pochází z latinského slova provincie – Provence se totiž stala první mimoitalskou římskou provincií.

Oblast byla původně osídlena ligurskými kmeny. V 6. století př. n. l. bylo pobřeží během tzv. velké řecké kolonizace kolonizováno řeckými Ióny s centrem v Massalii (dnešní Marseille). Během 4. století př. n. l. se zde usadili Keltové a v 2. století př. n. l. ovládli část Provence Římané a založili zde první zaalpskou provincii, ke které roku 49 př. n. l. připojili území Massalie.

Začátkem 6. století bylo území podmaněno Ostrogóty a roku 537 následně Franky. Od 8. do 10. století bylo území vystaveno častým arabským vpádům. Na základě Verdunské smlouvy z roku 843 připadla Provence vnuku Karla Velikého Lotharovi I., poté jeho synu Karlovi, a po jeho smrti v roce 863 se stala součástí Východofranské říše a tedy i její následnice Svaté říše římské. Součástí francouzského království, následníka či dědice Západofranské říše, se stala postupně v průběhu dvou staletí: po smrti katalánského hraběte Raymonda Bérengera V. Provensálského, po němž zůstaly čtyři dcery Markéta (manžel – svatý Ludvík IX. Francouzský), Sancha (manžel – Richard Cornwallský), Eleonora (manžel – anglický král Jindřich III.) a Béatrix (manžel – bratr krále Ludvíka IX., hrabě Karel I. z Anjou a Maine). Provence zdědil právě poslední pár (po vypořádání dědictví). Postupným děděním – vyjma města Nice a jeho okolí, z nichž se stalo hrabství Nicejské, které zdědili vévodové Savojští – se v roce 1481 dostala francouzskému králi Ludvíku XI., který ji začlenil roku1487 do královské domény. Od té doby sdílí svůj osud s Francií. V době revoluce a napoleonského období a po roce 1860 definitivně se její součástí stalo i hrabství Nice (postoupeno Sardinským královstvím spolu se Savojskem při přeměně v Italské království).

V pozdějších dobách sehrála Provence významnou roli v oblasti kultury. V 11. století zde vznikl nový typ lyriky, kterou psali a interpretovali tzv. trubadúři. Ústředním motivem písně byla platonická láska k vytoužené (většinou vdané) ženě. Tento typ lyriky se stal velmi oblíbeným a brzy se rozšířil jak do dalších oblastí Francie (na severu byli trubadúři nazýváni truvéři), tak do dalších západoevropských zemí (v Německu tzv. minnesängři).

Dějištěm evropské politiky se Provence stala ve 14. století, kdy došlo k přesídlení papeže z Říma do Avignonu. Příčinou této etapy nazývané avignonské zajetí papežů se stal spor mezi francouzským králem Filipem Sličným a římským papežem Bonifácem VIII. Král Filip nechal papeže zajmout a prosadil zvolení novým papežem arcibiskupa z Bordeaux, který přijal jméno Klement V. Ten roku 1309 na Filipův nátlak přesunul své sídlo z Říma do Avignonu. Papežství tak bylo pod dohledem francouzského krále a sledovalo jeho politické zájmy (zrušení templářského řádu, pogromy na Židy atd.). Všech sedm papežů zvolených v tomto období byli Francouzi. Avignonské zajetí končí rokem 1378, tím ale problémy církve zdaleka neskončily. V následujících letech dochází k papežskému schizmatu – tj. k existenci avignonského i římského papežství, a od roku 1409 po koncilu v Pise fungovali dokonce tři Svatí otcové. Papežské schizma definitivně vyřešil teprve kostnický koncil svolaný římským králem Zikmundem, kdy byl jediným papežem zvolen Martin V.

V Provence se nachází řada historických památek i přírodních zajímavostí. Ze zdejších pamětihodností jsou čtyři uvedeny na Seznamu světového dědictví UNESCO. Jsou to:

• Arles
• Amfiteátr a vítězný oblouk v Orange
• Staré město v Avignonu
• Římský akvadukt Pont du Gard

Přírodní zajímavosti:

• Camargue
• Pohoří Luberon
• Mont Ventoux
• Grand canyon du Verdon

Jestliže považujeme Přímořské Alpy na hranici s Itálií za součást Provence, jedná se o nejvyšší pohoří v regionu. Tento masiv tvoří hranici mezi francouzským departementem Alpes-Maritimes a italskou provincií Cuneo. V Přímořských Alpách se nachází Národní park Mercantour.

Nejvyšší vrcholy Přímořských Alp:

Místním tradičním jazykem je provensálština. Jedná se o dialekt okcitánštiny známé také pod názvem langue d'oc, která je velmi blízká katalánštině. Existuje několik regionálních variant provensálštiny. Provensálštinou se v Provence běžně hovořilo až do začátku 20. století, kdy francouzská vláda započala intenzivní a v konečném důsledku úspěšné snahy o nahrazení regionálních jazyků francouzštinou. Dnes se provensálština vyučuje na provensálských školách včetně univerzit, k běžné komunikaci ji ale používá pravděpodobně méně než 500 – převážně starších – lidí.

• James Pope-Hennessy, Aspects of Provence (1988)
• Laura Raison (ed.), The South of France: an Anthology (1985)
• Jim Ring, Riviera, The Rise and Fall of the Côte d'Azur, John Murray Publishers, London 2004

• Aldo Bastié, Histoire de la Provence, Editions Ouest-France, 2001.
• Denizeau, Gerard, Histoire Visuelle des Monuments de France, Larousse, 2003
• LeMoine, Bertrand, Guide d'architecture, France, 20e siecle, Picard, Paris 2000
• Martin Garrett, 'Provence: a Cultural History' (2006)

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Provence na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Provence ve Wikislovníku
• Provence.cz – online průvodce. Praktické rady a tipy online
• Fotoreportáž z malování v Provence