Provincie ve Švédsku

Provincie ve Švédsku jsou historické oblasti, na které se Švédské království v minulosti dělilo. V současném Švédsku leží 25 provincií (švédsky landskap). Nemají žádnou administrativní funkci, ale jsou historickým dědictvím a kulturní identifikací. Se současným rozdělením na kraje (län) se shodují jen částečně.

Provincie náleží do tří historických částí země: Götalandu (země Gótů), Svealandu (země Sveů) a Norrlandu (Severní země). Další provincie, které byly součástí království, leží v současném Finsku a částečně v Rusku. Toto území se historicky označovalo jako Österland (východní země).

Historie

Základem rozdělení Švédska na provincie je existence menších království, která švédští králové postupně připojili k ustavujícímu se švédskému státu. V roce 1350, kdy vládl Magnus Eriksson, měla každá z těchto zemí, považovaná za vévodství, vlastní zákony a sněm. Tato vévodství, postupně centralizací moci přeměněná na provincie, měla poměrně nezávislou vládu.

Provincie Laponsko (Lappland) byla jako jediná získána kolonizací.

V roce 1658 získalo Švédsko na základě mírové smlouvy z Roskilde dánské provincie Skåne, Blekinge, Halland a Gotland a norské provincie Bohuslän, Jämtland a Härjedalen. V roce 1809 naopak ztratilo ve finské válce s Ruskem oblast východně od Botnického zálivu (Österland), tedy území dnešního Finska a částečně Ruska.

Rozdělení na provincie ztratilo administrativní význam při reformě v roce 1634, kdy se začalo utvářet krajské zřízení.

Přehled provincií

Vodní plochy se do rozlohy nepočítají. Údaje o počtu obyvatel ke dni 31. 12. 2019.^[1]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu historická provincie ve Švédsku na Wikimedia Commons