Prstence Jupiteru

Schéma Jupiterových prstenců ukazující hlavní čtyři pásy

Planeta Jupiter má systém planetárních prstenců, které jsou známé jako Jupiterovy prstence. Jupiterovy prstence dlouho čekaly na své objevení, jelikož jsou slabé a špatně viditelné. Objeveny byly až v roce 1979, kdy kolem planety prolétla sonda Voyager 1[1] a Voyager 2. Později byly podrobně zkoumány v 90. letech 20. století orbitálním modulem sondy Galileo.[2] Jednalo se o třetí objevený prstencový systém ve sluneční soustavě. Prstence jsou zkoumány i pomocí pozemských observatoří, a to především v infračervené oblasti,[3][4] na což se využívají největší teleskopy na Zemi,[5] či Hubbleův vesmírný dalekohled umístěný na oběžné dráze kolem Země.[6]

Jupiterův systém prstenců je velmi slabý, nezřetelný při pozemských pozorováních a je tvořen převážně prachem.[1][7] Systém je tvořen 4 hlavními částmi: tenkým vnitřním torusem, který je známější pod názvem halo ring, poměrně jasným ale velmi tenkým hlavním prstencem a dvěma slabými širokými prstenci na okraji zvanými gossamer ring. Tyto dva okrajové prstence byly pojmenovány po dvou Jupiterových měsících Amalthea a Thebe, ze kterých pochází většina materiálu těchto prstenců.[8] Hlavní prstenec a halo prstenec jsou tvořeny materiálem, který pravděpodobně pochází z dalších měsíců soustavy. Jedná se asi o prach, který byl vyvržen z povrchu Metise a Adrastei a dalších zatím nepozorovaných těles v oblasti. Materiál byl do jejich okolí vyvržen nejspíše vlivem srážek s okolními tělesy s velkou relativní rychlosti.[2] Snímky s vysokým rozlišením získané sondou New Horizons v únoru roku 2007 přinesly podrobnosti o bohaté struktuře těchto prstenců.

Při pozorování ve viditelném a blízce infračerveného světla jsou prstence načervenalé, vyjma halo prstence, který vykazuje namodralou až šedou barvu.[3] Rozměry prachových částic v prstencích jsou různé, ale účinný průřez je největší pro nesymetrické částice o velikosti přibližně 15 μm vyjma halo prstence.[9] Halo je oproti tomu nejspíše tvořené částicemi menšími než 1 mikrometr. Odhadovaná hmotnost veškerého materiálu v prstencích se pohybuje okolo 1016 kg včetně odhadu hmotnosti těles, které nejsou zatím pozorována, což odpovídá přibližně hmotnosti měsíce Adrastea.[10] Stáří prstenců není známo, ale je teoreticky možné, že existují již od vzniku Jupiteru.[10]

Struktura

Základní charakteristika čtyř známých Jupiterových prstenců.[7][2][8][9]

JménoDosah (km)Šířka (km)Tloušťka (km)Optická hloubkaObsah prachové složkyPoznámky
Halo prstenec92 000–122 50030 50012 500~1×10−6100%
Hlavní prstenec122 500–129 0006 50030–3005,9×10−6~25%Ohraničený měsícem Adrastea
Prstenec Amalthea gossamer129 000–182 00053 0002 000~1×10−7100%Spojený s měsícem Amalthea
Prstenec Thebe gossamer129 000–226 00097 0008 400~3×10−8100%Spojený s měsícem Thebe.

Hlavní prstenec

Mosaika obrázků zachycují prstence planety (Courtesy NASA/JPL-Caltech)

Úzký a poměrně tenký hlavní prstenec je nejjasnější ze všech částí Jupiterova prstencového systému. Jeho vnější okraj je situován do vzdálenosti 1,806 RJ odpovídající přibližně 129 000 km; RJ je rovníkový poloměr Jupiteru, který je 71 398 km. Hlavní prstenec je zvenší ohraničen oběžnou dráhou malého měsíce Adrastea.[7][2] Vnitřní okraj naproti tomu není ohraničen žádným větším tělesem a zasahuje do vzdálenosti přibližně 122 500 km (1,72 RJ).[2]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rings of Jupiter na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b The Jupiter system through the eyes of Voyager 1 [online]. Science, 1979 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e The Structure of Jupiter's Ring System as Revealed by the Galileo Imaging Experiment [online]. Icarus, 04/1999 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ a b Near Infrared Photometry of the Jovian Ring and Adrastea [online]. Icarus, 10/1999 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ NICHOLSON, Philip D.; MATTHEWS, Keith. Near-infrared observations of the Jovian ring and small satellites. Icarus. 1991-10-01, roč. 93, čís. 2, s. 331–346. Dostupné online [cit. 2023-11-28]. ISSN 0019-1035. DOI 10.1016/0019-1035(91)90216-G. 
  5. ↑ Keck Infrared Observations of Jupiter's Ring System near Earth's 1997 Ring Plane Crossing [online]. Icarus, 04/1999 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ de Pater, I., Hamilton, D. P., Showalter, M. R., Throop, H. B., & Burns, J. A. (2017). The rings of Jupiter. arXiv preprint arXiv:1707.00806.
  7. ↑ a b c Jupiter's ring system - New results on structure and particle properties [online]. Icarus, 03/1987 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b ESPOSITO, Larry W. Planetary rings [online]. 2002 [cit. 2008-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-16. (anglicky) 
  9. ↑ a b The jovian rings: new results derived from Cassini, Galileo, Voyager, and Earth-based observations [online]. Icarus, 11/2004 [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ a b BURNS, Joseph A. [cit. 2008-03-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Jovian Ring System PIA01623.jpg

Mosaic of Galileo images of the jovian rings with an explanatory scheme.

en:Category:Jupiter
PIA01627 Ringe.jpg
Jupiterovy prstence a jejich pastýřské měsíce