Prstová abeceda

Ukázka Bonetovy prstové abecedy z roku 1620

Prstová abeceda je komunikační systém, vycházející z mluveného jazyka (v České republice primárně z češtiny). Tento systém je užíván v komunikaci neslyšících osob (mezi sebou nebo se slyšícími osobami), ale téměř nikdy není používán samostatně. Může fungovat např. jako podpora a doplněk k odezírání, nebo figurovat v komunikaci, v níž se používá znakový jazyk[1] – je totiž také součástí mnoha přirozených znakových jazyků jako důsledek kontaktu mezi znakovými a mluvenými jazyky. [2][3] Může být používána i ke komunikaci slyšících osob v hlučných provozech a prostředích, při bojových hrách nebo jako způsob napovídání ve škole.[4]

Prstová abeceda využívá formalizovaných a ustálených postavení prstů a dlaně jedné ruky nebo prstů a dlaní obou rukou k zobrazování jednotlivých písmen abecedy. Je využívána zejména k odhláskování cizích slov, odborných termínů, případně dalších pojmů. Prstová abeceda v taktilní (hmatové) formě může být využívána jako komunikační systém hluchoslepých osob.[5]

Prstové abecedy ve světě

Komunity, které používají národní znakové jazyky, používají i své vlastní prstové abecedy. Některé tyto prstové abecedy jsou si vzájemně velmi podobné, jiné jsou naopak značně odlišné. Obecně se prstové abecedy rozdělují na jednoruční (tvořené jednou rukou) a dvouruční (tvořené oběma rukama).[1]

Jednoruční prstové abecedy jsou z celosvětového hlediska rozšířenější a jsou používané ve většině popsaných znakových jazyků, např. v americké znakovém jazyce (ASL).[1] Výhodou těchto abeced je rychlejší produkce ze strany mluvčího, na druhou stranu je pro adresáta náročnější jejich vnímání.[1][2]

Dvouruční prstové abecedy jsou oproti jednoručním používané mnohem méně. Užívají se např. v České republice, na Slovensku, ve Spojeném království a v zemích, kde Spojené království mělo dříve větší politický vliv (např. v Austrálii). Produkce dvouručních prstových abeced je pomalejší, ale jejich utváření (pozice rukou a prstů) i vnímání je jednodušší.[1]

Prstová abeceda v České republice

O prstové abecedě se v České republice zmiňuje zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob platný od roku 2008[5], který nahradil zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči z roku 1998.[6] Nový zákon z roku 2008 prstovou abecedu uvádí mezi komunikačními systémy vycházejícími z češtiny.

Ve většině znakových jazyků se používá jen jeden systém prstové abecedy. Český znakový jazyk je oproti tomu zvláštní v tom, že používá oba typy prstových abeced – dvouruční i jednoruční. Dvouruční varianta je mnohem rozšířenější.[1][2][7] Podoba české prstové abecedy není ustálená – pro zobrazení některých písmen se užívá několik variant a používají se také dva způsoby znázornění diakritiky.[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d e f g HUDÁKOVÁ, Andrea. Prstová abeceda pro tlumočníky. Druhé, opravené vydání. Praha: Česká komora tlumočníků znakového jazyka, c2008. ISBN 9788087153963.
  2. ↑ a b c MACUROVÁ, Alena a Radka NOVÁKOVÁ, 2008. Český znakový jazyk v kontaktu. Speciální pedagogika. 17(4), s. 14-34.
  3. ↑ JOHNSTON, Trevor A. a Adam. SCHEMBRI, 2007. Australian sign language (Auslan): an introduction to sign language linguistics. New York: Cambridge University Press. ISBN 9780521540568.
  4. ↑ https://www.horydoly.cz/slovnik/prstova-abeceda.html
  5. ↑ a b Zákon č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob, 2008. In: Sbírka zákonů. Praha: Ministerstvo vnitra, 2008, ročník 2008, částka 124.
  6. ↑ Zákon č. 155/1998 Sb., o znakové řeči, 1998. In: Sbírka zákonů. Praha: Ministerstvo vnitra, 1998, ročník 1998, částka 63.
  7. ↑ STRNADOVÁ, Věra, 1998. Současné problémy české komunity neslyšících. Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. ISBN 8085899450.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Lengua de Signos (Bonet, 1620) R, S, T.jpg
«Abecedario demonstrativo» de Reducción de las letras y arte para enseñar a hablar los mudos, Biblioteca Nacional de España, de Juan Pablo Bonet. 8 Láminas con grabados calcográficos insertos entre las páginas 130 y 131.