Prudník

Prudník Prudnik
Pohled na historické centrum
znak vlajka
Poloha
Souřadnice	50°19′18″ s. š., 17°34′50″ v. d.
Nadmořská výška	265 m n. m.
Stát	Polsko Polsko
Vojvodství	Opolské
Okres	Prudník
Gmina	Prudník
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Prudník
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	20,48 km²
Počet obyvatel	20 887 (2020)
Hustota zalidnění	1 019,9 obyv./km²
Etnické složení	Poláci, Němci, Slezané a další
Náboženské složení	římští katolíci, luteráni a další
Správa
Starosta	Grzegorz Zawiślak
Vznik	1255
Oficiální web	www.prudnik.pl
Adresa obecního úřadu	ul. Kościuszki 3 48-200 Prudnik
Telefonní předvolba	(+48) 77
PSČ	48-200
Označení vozidel	OPR
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prudník^[1][2][3][4] (polsky Prudnik, dříve Prądnik, německy Neustadt in Oberschlesien, slezsky Prudnik nebo Prōmnik) je město v jižním Polsku v Opolském vojvodství, sídlo okresu Prudník a stejnojmenné gminy zahrnující město a 10 okolních vesnic. Leží na soutoku řeky Prudník a Zlatého potoka (Złoty Potok) na historickém území Horního Slezska (ve středověku na Moravě) v bezprostřední blízkosti česko-polské státní hranice (hraničí s obcí Jindřichov). Z geomorfologického hlediska se rozkládá na pomezí Opavské pahorkatiny a Zlatohorské vrchoviny. Je spolu s Vrbnem pod Pradědem sídlem euroregionu Praděd. V červnu 2020 zde žilo 20 887 obyvatel.^[5] Jedná se o důležité středisko německé menšiny v Polsku, k níž se při sčítání lidu 2011 hlásilo 11,8 % obyvatel okresu Prudník, a také město se silnou slezskou identitou – ke slezské národnosti se v témž sčítání hlásilo 10,5 % obyvatel.^[6]

Název města souvisí se slovem ’proud’ (polsky prąd, slezsky prōnd) ve smyslu vodní tok. Jednalo se tedy o rychle proudící řeku, podle níž bylo pojmenováno i osídlení na jejím břehu. Již ve středověku bylo psáno se staročeskou střídnicí u za původní praslovanské ǫ (nazální o), rovněž v latinizované podobě Pruthenos či Prudnicium. Současně s lokací města v druhé polovině 13. století se objevuje německý název Neustadt a latinský Civitas Nova – „Nové Město“. V českých pramenech se pak lidový Prudník, potažmo Praudník, vyskytuje vedle tvarů převzatých z němčiny: Nové Město nebo Nejštát. V polštině se obdobně střídají názvy Prądnik a Nowe Miasto.

Pro odlišení od mnoha stejnojmenných měst se časem ujal přívlastek Polnisch Neustadt, tedy „Polské Nové Město“. Byl vypuštěn v roce 1708 údajně proto, aby nedocházelo k záměně s nějakou lokalitou v Polsku, a nahrazen oficiálním pojmenováním Königliche Stadt Neustadt („Královské město Nové Město“).^[7] V polském překladu patentu Fridricha Velikého z roku 1750 se jako polský název objevuje Nowe Miasto Krolewskie.^[8] Z 19. století je doložen kromě jiného tvar Neustadt an der Prudnik, kde původní název byl ponechán pro řeku,^[9] ale nakonec se jako oficiální pojmenování města a okresu ustálilo Neustadt in Oberschlesien („Nové Město v Horním Slezsku“), často a po roce 1908 i úředně v grafické podobě Neustadt O.S.^[10]

V roce 1945 byl do polského úředního styku zprvu zaveden název Prądnik. K oficiálnímu přejmenování na Prudnik došlo 7. května 1946.^[11] Předcházela tomu mnohaměsíční debata v místním tisku a oba tvary existovaly ještě nějakou dobu souběžně.^[12][13]

Slezský slovník Reinholda Olescha uvádí názvy Prudnik a Prōmnik (alternativním pravopisem Průmnik).^[14]

Ve středověku se oblast dnešního Prudníku nacházela na pomezí kmenových území Holasiců a Opolanů. Podle místní tradice existovala na břehu řeky severně od dnešního centra předlokační osada zvaná Polská Ves (Polska Wieś), ale současní historici toto tvrzení rozporují.^[15][16][17] Za zakladatele města a iniciátora stavby hradu zvaného Wogendrüssel (nebo Wogendrossel, Woggendrossel) se považuje Vok I. z Rožmberka, který zde působil kolem roku 1255. V zakladatelské činnosti pokračoval jeho syn Jindřich I. z Rožmberka a rok 1279 se běžně uvádí jako datum, kdy proběhla lokace Prudníku/Neustadtu podle magdeburského práva.^[18]

Původně byl součástí Opavského knížectví, které se tehdy ještě počítalo k Moravě. 6. ledna 1337 prodal Jan Lucemburský prudnické panství Boleslavovi I. Falkenberskému za dva tisíce hřiven pražských grošů.^[19] Od té doby sdílelo osudy Falkenberského, Opolského a Opolsko-Ratibořského knížectví v rámci Slezska. Po smrti Vladislava II. Opolského došlo k vyčlenění hornohlohovsko-prudnického knížectví, v němž vládl od roku 1424 Boleslav V. Heretik („pán na Horním Hlohově a Prudníku“), který po dobytí Horního Hlohova oddíly Prokopa Holého v roce 1428 přilnul k husitům.^[20] Kníže sekularizoval církevní majetek ve svém panství. Po Boleslavově smrti sjednotil Mikuláš I. Opolský Hornohlohovsko a Prudnicko opět s Opolským knížectvím. Až do roku 1629 patřilo Prudnicko olomoucké diecézi, poté bylo připojeno v souladu s politickou příslušností ke vratislavské.^[21]

V důsledku rozdělení Slezska po první slezské válce v roce 1742 připadl Prudník Prusku a ocitl se v těsné blízkosti nové prusko-rakouské hranice. Stal se sídlem okresu (Landkreis Neustadt O.S), který od správní reformy roku 1815 byl součástí vládního obvodu Opolí v rámci provincie Slezsko. Roku 1806 vyhořel prudnický hrad až na bergfrit dnes známý jako Vokova věž.

V době industrializace se do dějin města obzvlášť významně zapsal Samuel Fränkel, židovský podnikatel z nedaleké Bělé, který zde v roce 1845 založil přádelnu lnu. V severozápadní částí města na obou stranách dnešní ulice Niské (Nyska) vznikl postupně rozlehlý průmyslový komplex a firma S. Fränkel se stala významným výrobcem textilu v evropském měřítku s pobočkami mj. v Berlíně a Augsburgu.^[22] Rodina Fränklových výrazně poznamenala veřejný život v Prudníku na přelomu 19. a 20. století, Samuelův syn Hermann byl kromě jiného jedním z fundátorů městského parku v roce 1880 a vnuk Max Pinkus vytvořil ve své vile vzácnou Slezskou knihovnu s 25 tisíci svazků,^[23] na jejich popud byla též postavena místní synagoga. Roku 1938 byla rodina nucena k emigraci a podnik byl arizován jako Schlesische Feinweberei AG Neustadt O.S. 26. září 1944 byl v textilce zřízen pobočný tábor Auschwitz.

V roce 1876 získal Prudník železniční spojení s Kandřínem a Nisou, a v roce 1896 s Gogolinem přes Bělou a Krapkowice. Počet obyvatel se v druhé polovině 19. století ztrojnásobil: ze 6 125 v roce 1840^[24] stoupl na 17 577 v roce 1890.^[25] Podle sčítání lidu z roku 1910 žilo ve městě 18 856 osob, z toho 95,8 % německojazyčných a 85,5 % katolíků. 703 osoby patřily k vojenské posádce.^[26] V té době Prudník dosahoval svého předválečného maxima. Do roku 1939 populace klesla na 16 937.^[25]

Rudou armádou byl Prudník obsazen 18. března 1945, nicméně až do konce války se nacházel poblíž frontové linie.^[27] 23. března shodila sovětská letadla bomby na historické centrum včetně hlavního náměstí, pravděpodobně se jednalo o omyl.^[28] Na základě Jaltské a Postupimské dohody došlo k připojení města k Polsku. Odsunutou německou populaci nahradili polští přesídlenci z východních území postoupených SSSR (zejména z Ternopilska a Nadvirné)^[29] a osadníci z polského vnitrozemí.

Dne 3. června 1945, během sporů o průběh československo-polské hranice po druhé světové válce, vnikla do Prudníku skupina českých četníků a dobrovolníků ze Zlatých Hor. Obsadila radnici, vyvěsila na ní československou vlajku a vyhlásila připojení města k Československu. Večer téhož dne přibyli do města ozbrojení příslušníci polské armády a vyzvali Čechy ke složení zbraní a opuštění Prudníku. Od požadavku složení zbraní nakonec Poláci upustili, ale Češi se museli druhý den ráno stáhnout zpět za hraniční linii.^[30][31]

Od roku 1950 náleží Prudnicko k Opolskému vojvodství. Staré Město, zničené sovětským bombardováním bylo po válce asanováno, což vedlo v 50. a 60. letech 20. stol. k nahrazení podstatné části historické zástavby centra novostavbami. Bývalá textilní továrna Samuela Fränkela dostala po znárodnění jméno Bavlnářské závody (Zakłady Przemysłu Bawełnianego) „Frotex“ a byla po dlouhá léta největším zaměstnavatelem ve městě. Fungovala do roku 2014.^[32] V září 1980 byla dějištěm jedné z velkých stávkových akcí první vlny Solidarity.^[33] Druhým významným podnikem socialistického Prudníku se staly Obuvnické závody (Prudnickie Zakłady Obuwia) „Primus“ existující v letech 1945–2004. Roku 1949 byl založen prudnický státní hřebčín (Stadnina Koni Prudnik).^[34] V 80. letech bylo na východním okraji města postaveno panelové sídliště Jasionowe Wzgórze.^[35] V roce 1977 vznikla literární skupina Klub Ludzi Piszących (Klub píšících lidí).

Prudník nemá oficiální členění na samosprávné městské části, nicméně funkčně a urbanisticky lze vymezit následující čtvrti:

• Stare Miasto (Staré Město) – historické jádro oválného tvaru soustředěné kolem hlavního náměstí (Rynku)
• Dolne Przedmieście (Dolní Předměstí) – východní historické předměstí města na obou stranách řeky Prudník
• Górne Przedmieście (Horní Předměstí) – západní historické předměstí města, jeho centrem je Plac Wolności (náměstí Svobody)
• Nowe Przedmieście (Nové Předměstí) – jižní historické předměstí města soustředěné kolem ulic Traugutta a Młyńska
• Jasionowe Wzgórze – panelové sídliště z 80. let 20. století na východním okraji města
• Kolonia Karola Miarki – sídliště rodinných domů na severovýchodě města u výpadovky na Krapkowice, jehož jádro tvoří kolonie postavená ve 30. letech 20. století pro zaměstnance textilní továrny S. Fränkel
• Osiedle Wyszyńskiego (Sídliště Wyszyńského) – sídliště s panelovou a rodinnou zástavbou navazující na Nové předměstí
• Osiedle Zacisze (Sídliště Zátiší) – sídliště rodinných domů na západním okraji města
• Osiedle Tysiąclecia (Sídliště Tisíciletí) – sídliště rodinných domů na jihozápadním okraji města, navazuje na sídliště Zacisze a Wyszyńskiego
• Dzielnica Przemysłowa (Průmyslová čtvrť) – průmyslová zóna rozkládající se severně od železniční trati Kandřín-Kozlí – Nisa a vlakového nádraží

Dále podle databáze územních celků TERYT jsou částmi města:

• Górka (Horka) – okolí někdejší cihelny Konrada Habela na jihovýchodě města poblíž sídliště Jasionowe Wzgórze
• Młyn Czyżyka (Čížkový Mlýn) – okolí historického obilného mlýna na jižním okraji města
• Lipy neboli Lipno – okolí někdejšího poplužního dvora Lindenvorwerk na jižním okraji města

Katastrální území města je atypicky prodlouženo k jihozápadu a úzkým pruhem vtěsnaným mezi obce Łąka Prudnicka (Louka), Dębowiec (Dubovec) a Trzebina (Kunčice) sahá až ke státní hranici. Tato část Prudníku je vesměs zalesněná (Prudnický les, polsky Las Prudnicki) a nachází se tady několik vyvýšenin náležících ke Chráněné krajinné oblasti Zlatohorská vrchovina (Park Krajobrazowy Góry Opawskie): Kapliczna Góra (320 m n. m.), Kozia Góra nazývaná také Klasztorne Wzgórze (316 m n. m.), Kraska (391 m n. m.), Okopowa (388 m n. m.), Wróblik (396 m n. m.), Zbylut (353 m n. m.).

• Rynek – hlavní náměstí, střed historického jádra; většina měšťanských domů, které jej původně obklopovaly, byla zničena při bombardování v roce 1945 nebo během asanace Starého Města v 50. letech 20. století a nahrazena novostavbami;
  • Radnice – postavená uprostřed náměstí v roce 1782, v letech 1840–1842 byla přestavěna do dnešní klasicistní podoby; nyní sídlo matričního úřadu a obecní školské správy (Gminny Zarząd Oświaty i Wychowania); charakteristickým stavebním prvkem je 63 m vysoká věž;
  • Morový sloup z roku 1694 se sousoším Panny Marie s Ježíškem na vrcholu a sochami archandělů Michaela, Rafaela, Gabriela a Anděla strážného ve spodním patře;
  • Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1733;
  • Barokní kašna z roku 1696 zakončena plastikou dvouhlavého habsburského orla;
• Kostel svatého Michaela archanděla – katolický farní kostel poprvé zmiňovaný ve 13. století a do současné barokní podoby přestavěný v letech 1730–1738;
• Klášter a špitál milosrdných bratří (1782–1783) s kostelem svatého Petra a Pavla (1785–1787, věž dostavěná v roce 1793);
• Františkánský klášter s novogotickým kostelem svatého Josefa v Prudnickém lese – komplex vybudovaný v roce 1852 (klášter) a 1866 (kostel), současnou podobu získal při obnově po druhé světové válce; v letech 1954–1955 byl zde internován polský primas Stefan Wyszyński;
• Vokova věž – gotický bergfrit, jediný pozůstatek prudnického hradu, který vyhořel v roce 1806; slouží jako rozhledna; je pojmenována podle zakladatele města Voka I. z Rožmberka;
• Pozůstatky středověkých městských hradeb: dochovaly se dvě bašty i s přilehlou budovou (bývalá zbrojnice), kde nyní sídlí Muzeum Prudnicka (Muzeum Ziemi Prudnickiej) a věž Dolní brány (východní městské brány) poprvé zmiňovaná v roce 1481;
• Prudnické kulturní centrum (Prudnicki Ośrodek Kultury) – původně vila postavená v roce 1883 v novorenesančním stylu pro Hermanna Fränkela, syna průmyslníka Samuela Fränkela;
• Vila v ulici Nyska 2 – novorenesanční z roku 1882, obývali ji vnukové Samuela Fränkela: Ernst Fränkel a Max Pinkus; v současnosti je v soukromém vlastnictví;
• Střední zdravotnická škola (Zespół Szkół Medycznych im. Janusza Korczaka) – původně novorenesanční vila postavená v roce 1873 pro Samuelova zetě Josefa Pinkuse;
• Gymnázium Stefanie Sempołowské (II Liceum Ogólnokształcące im. Stefanii Sempołowskiej) – expresionistická stavba z roku 1928, původně soukromé dívčí gymnázium;
• Městské lázně – secesní budova z roku 1907; nadále slouží jako bazén v gesci Sportovního a rekreačního střediska (Ośrodek Sportu i Rekreacji, OSiR);
• Městský park – založený v 80. letech 19. století; dochovaly se v něm mj. hudební pavilon z roku 1887, pomník na počest pruské armády předělaný na památník sedmisetletí Prudníku a tisíciletí polského státu, pomník vojáku padlých za první světové války předělaný na pomník meziválečného Sdružení Poláků v Německu (Związek Polaków w Niemczech), socha bohyně Diany z roku 1911 a historické veřejné záchodky;
• Soubor historických budov v areálu bývalé textilní továrny Samuela Fränkela v ulici Nyska, po druhé světové válce Bavlnářské závody „Frotex“;
• Židovský hřbitov – založený v roce 1860; nebyl zničen v období nacismu; bývalá obřadní síň slouží po přestavbě v roce 1990 jako letniční kostel;

• 
  Radnice
• 
  Kostel svatého Michaela archanděla
• 
  Vokova věž
• 
  Prudnické kulturní centrum
• 
  Bývalá továrna Samuela Fränkela (Frotex)
• 
  Letniční kostel – bývalá židovská obřadní síň
• 
  socha sv. Jana Nepomuckého

• Muzeum Prudnicka (Muzeum Ziemi Prudnickiej) – kulturní instituce založená v roce 1959; hlavní sídlo muzea tvoří budova bývalé zbrojnice přiléhající k středověkým městským hradbám (ulice Bolesława Chrobrego 5);
• Centrum tkalcovských tradic (Centrum Tradycji Tkackich) – otevřené v roce 2009 jako oddělení Muzea Prudnicka; jeho úkolem je udržovat a propagovat tradice textilního průmyslu v Prudníku, jež vtiskl viditelné stopy do obrazu města, prostřednictvím organizování tkalcovských workshopů, setkání a výstav; nachází se na adrese Królowej Jadwigi 23;

(c) Stary1995, CC BY-SA 3.0

Město leží na železniční trati Kandřín-Kozlí – Nisa, jež je součástí trati č. 137 Katovice – Lehnice. Ve stanici Prudnik, která se nachází v severní části města, zastavují osobní vlaky společnosti Polregio a také v jízdním řádu 2020/2021 dva rychlíky: Sudety Krakov – Jelení Hora a Kormoran Olštýn – Polanica-Zdrój (Starý Bor). Osobní provoz na odbočující trati do Bělé a Krapkowic byl zastaven v roce 1991, v současnosti po ní jezdí pouze vojenské nákladní vlaky.^[37]

Prudníkem prochází národní silnice č. 40 spojující katovickou konurbaci a Kandřín-Kozlí s bývalým hraničním přechodem Hlucholazy/Mikulovice, kde se na ni napojuje silnice I/44 do Jeseníku a Šumperka, a také národní silnice č. 41, jež vede z Nisy ke hraničnímu přechodu Trzebina/Bartultovice, odkud pokračuje jako silnice I/57 do Krnova a Opavy. Vojvodská silnice č. 414 spojuje Prudník s Bělou a Opolím. V roce 2003 byl dokončen severovýchodní obchvat města.^[38] V plánech je východní obchvat, který vyvede silnici č. 41 mimo zastavěné území.^[39] Silnice č. 40 nadále protíná přímo centrum města.

Příměstskou a regionální autobusovou dopravu v rámci Polska zajišťují dopravní podniky PKS Głubczyce, PKS Nysa a PKS Opole, a také soukromá firma Euro-Bus Nysa (spoje do Vratislavi). Autobusové stanoviště se nachází na Horním Předměstí v blízkosti náměstí Svobody (Plac Wolności) a městských lázní. PUH Fox Michał Jednoróg je operátorem vnitroměstské autobusové linky.^[40] Přeshraniční doprava není provozována.

• Matthäus Apelles von Löwenstern (1594–1648) – hudební skladatel, autor náboženských písní
• Felice Bauerová (1887–1960) – snoubenka Franze Kafky
• Gerard Bernacki (1942–2018) – římskokatolický duchovní, pomocný biskup katovický v letech 1988–2012
• Karl Dziatzko (1842–1903) – klasický filolog a knihovědec, zakladatel prvního ústavu pro knihovnictví na univerzitě v Göttingenu v roce 1886
• Eugen Fraenkel (1853–1925) – patolog a bakteriolog, objevitel Clostridium perfringens
• Samuel Fränkel (1801–1881) – podnikatel, zakladatel textilní továrny známé později jako Frotex; narozený v Bělé
• Jan Góra (1948–2015) – dominikán, iniciátor setkání katolické mládeže Lednica 2000
• Aleksandra Konieczna (* 1965) – filmová a divadelní herečka
• Mikuláš Henelius (1582–1656) – kronikář období humanismu, autor latinských spisů o Slezsku
• Margarete Müller (* 1931) – politička, členka ústředního výboru SED v letech 1963–1989 od roku 1971 členka Státní rady Německé demokratické republiky
• Walter Odersky (* 1931) – právník, předsedá Spolkového soudního dvoru SRN v letech 1988–1996
• Max Pinkus (1857–1934) – podnikatel, mecenáš, tvůrce soukromé Slezské knihovny; vnuk Samuela Fränkela
• Hellmuth Reymann (1892–1988) – vojenský důstojník, jeden z posledních velitelů obrany Berlína v roce 1945
• Bernd Scholz (1911–1969) – hudební skladatel
• Karl Streibel (1903–1986) – sturmbannführer Waffen-SS, velitel pracovního tábora Trawniki
• Stanisław Szozda (1950–2013) – cyklista
• Dietrich Unkrodt (1934–2006) – hudebník, průkopník sólové hry na tubu
• Kurt Wintgens (1894–1916) – vojenský pilot, jeden z prvních německých leteckých es za první světové války

• 
  Eugen Fraenkel
• 
  Jan Góra
• 
  Aleksandra Konieczna
• 
  Mikuláš Henelius
• 

  (c) Bundesarchiv, Bild 183-1988-0205-028 / CC-BY-SA 3.0
  Margarete Müller
• 
  Max Pinkus

• Bohumín (Česko, Moravskoslezský kraj)
• Northeim (Německo, spolková země Dolní Sasko)
• Krnov (Česko, Moravskoslezský kraj)
• Nadvirna (Ukrajina, Ivanofrankivská oblast)
• San Giustino (Itálie, region Umbrie)

• WELTZEL, Augustin. Geschichte der Stadt Neustadt in Oberschlesien. Neustadt: A. Pietsch, 1870. 905 s. Dostupné online. (německy) 
• KULCZYK, Piotr; NICIEJA, Stanisław. Prudnik dawniej i dziś 1896-2006. Opole: MS, 2006. 90 s. ISBN 83-8894-566-1. (polsky) 

• Hraniční přechod Bartultovice–Trzebina

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prudník na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo Prudník ve Wikislovníku
• Prudnik.pl – oficiální webové stránky městského úřadu v Prudníku (polsky)
• Prudník v Topographia Bohemiae, Moraviae et Silesiae – popis města z roku 1650 (německy)
• Prudník na portálu fotopolska.eu – historické a současné fotografie a fórum (polsky)
• Prudník na portálu polska-org.pl – historické a současné fotografie a fórum (polsky, německy)
• Průvodce Prudníkem na portálu Online-Reiseführer Oberschlesien (Online průvodce Horním Slezskem) (německy)
• Historická komise okresu Prudník (německy, polsky)
• Turistický průvodce Prudníkem ve formátu pdf v polštině a češtině