První Francouzská republika

Francouzská republika
Republique française
17921804První Francouzské císařství 
Vlajka státu
vlajka

znak
Hymna La Marseillaise (Chant de guerre pour l'Armée du Rhin)
Motto Liberté, Égalité, Fraternité ou la Mort
Geografie
Mapa
První republika s jejími departementy roku 1801
Obyvatelstvo
Počet obyvatel
28 103 000 (1795)
29 361 000 (1801)
Státní útvar
Vznik
Zánik
Státní útvary a území
Předcházející
Francouzské královstvíFrancouzské království
Venaissinské hrabstvíVenaissinské hrabství
Monacké knížectvíMonacké knížectví
Lutyšské knížecí biskupstvíLutyšské knížecí biskupství
Rakouské NizozemíRakouské Nizozemí
Bouillonská republikaBouillonská republika
Cisrenánská republikaCisrenánská republika
Rauracká republikaRauracká republika
Sardinské královstvíSardinské království
Subalpinská republikaSubalpinská republika
Ženevská republikaŽenevská republika
Anglo-korsické královstvíAnglo-korsické království
Následující
První Francouzské císařstvíPrvní Francouzské císařství

První republika (francouzsky Première République), oficiálně Francouzská republika (francouzsky Republique Française), byla vyhlášena 22. září 1792 právě ustanoveným Národním konventem. Oficiálně trvala až do vyhlášení prvního císařství Napoleonem v roce 1804. Období první republiky je charakteristické pádem monarchie, ustanovením Národního konventu, Jakobínskou hrůzovládou, založením Direktoria, thermidorskou reakcí a konečně vytvořením Konzulátu a Napoleonovým vzestupem.

Konec monarchie ve Francii

Pod vedením Národního shromáždění, které se drželo u moci před vyhlášením republiky, vedla Francie válku s Pruskem a Rakouskem (nejedná se zatím o Rakouské císařství, to vzniklo až v roce 1804, ale o arcivévodství). V červnu 1792 vydal brunšvický vévoda Karel Vilém Ferdinand manifest, v němž prohlásil, že srovná Paříž se zemí, pokud se cokoli stane králi Ludvíku XVI.

Zatímco pruská armáda pochodovala k městu, došlo v Paříži k povstání. Občané zaútočili na Tuilerijský palác, kde zabili (a ke všemu znetvořili) 600 příslušníků švýcarské gardy a dožadovali se okamžitého odstranění krále. Strach z odvety monarchistů a kontrarevolucionářů způsobil, že v prvním zářijovém týdnu roku 1792 davy Pařížanů vtrhly do městských věznic a zabili více než polovinu vězňů. Šlechtici, duchovní a političtí vězni byli přímo ve svých celách oběšeni, ubodání nebo ubiti k smrti. Tato událost vešla ve známost jako Zářijové masakry.

Národní konvent

Vlajka Francie do roku 1794
Republikánská symbolika (1794)

Výsledkem veřejného násilí a politické nestability v křehké konstituční monarchii bylo zvolení šesti zástupců Národního shromáždění, kteří měli dohlédnout na nové volby. Jejich výsledkem bylo založení Národního konventu, jenž měl dva cíle - potlačit monarchii a vydat novou ústavu. Vůbec prvním činem Konventu bylo vyhlášení republiky a následné zbavení krále veškeré politické moci. Král, tou dobou již obyčejný občan nesoucí rodinné jméno Kapet, byl postaven před soud za zločiny velezrady. Soud započal v prosinci 1792, 16. ledna 1793 byl Ludvík Kapet shledán vinným v rozsahu obžaloby a 21. ledna popraven gilotinou.

V zimě 1792 a na jaře 1793 byla Paříž zachvácena nepokoji z blížícího se hladomoru. Konvent, zaneprázdněný válkou, napravil problém až ke konci jara založením Výboru pro veřejné blaho, vedeným Maximilienem Robespierem. Výbor dostal řadu úkolů: vypořádat se s radikální skupinou tzv. zběsilých, malými dodávkami jídla a nepokoji, vzpourou ve Vendée a v Bretani, nedávnými porážkami armády a dezercemi velících důstojníků. Patrně nejznámějším rysem činnosti Výboru bylo zavedení politiky teroru, přičemž gilotina začala srážet hlavy nepřátel republiky čím dál častěji. Období je známé jako Hrůzovláda.

Navzdory rostoucí nespokojenosti s Národním konventem jako hlavou republiky byla schválena ústava, nicméně Výbor byl stále viděn jako "nouzová" vláda, a proto mu byla podřízena i Deklarace práv člověka a občana z roku 1789. Zákony a politika Výboru přenesly revoluci do neočekávaných rozměrů. Byl zaveden revoluční kalendář, jako součást dechristianizace byly uzavřeny kostely v Paříži a jejím okolí. Byl vydán Zákon o podezřelých, odsouzena a popravena byla Marie Antoinetta.

Pokračovaly popravy tisíců reálných i domnělých nepřátel republiky, a to až do bodu, kdy gilotina vešla ve známost jako "národní břitva" - protože se zdálo, že dopadá na krk každého. Pod gilotinou skončila nakonec i řada členů revolučních stran a seskupení, například hébertisté a dantonisté, z nichž mnozí bývali Robespierrovými blízkými přáteli.

Válka se pro Francii začala vyvíjet dobře až v roce 1794, částečně zásluhou mladého vojenského génia, Napoleona Bonaparta. Mnoho lidí v Národním konventu volalo po ukončení teroru, ale Robespierre nesouhlasil. Mezi masovými popravami, strachem a Festivalem rozumu, tu v půli roku 1794 bylo "obrovské nadšení pro ukončení vlády teroru, jenomže nikdo nedokázal vyřešit, jak na to. Jedinou věcí, která by dokázala teror ukončit, a zároveň jedinou, na které se dokázali shodnout, bylo odstranění Robespierra." [1] Byl svržen thermidorským převratem a popraven 28. července 1794.

Direktorium

Podrobnější informace naleznete v článku Direktorium (Francie).

Po pádu Robespierra byl klub jakobínů uzavřen a přeživší girondisté se vrátili k moci. V srpnu 1795 vydal Konvent ústavu (tzv. Ústava z roku III)). Obnovili tak svobodu vyznání, začali propouštět vězně a zejména připravili volby do nového legislativního orgánu. Tak bylo 3. listopadu 1795 ustanoveno tzv. Direktorium, pod jehož vedením se Francie přijala dvoukomorový systém vlády, skládající se z vyšší Rady starších (250 členů) a nižší nazvané Rada pěti set (500 členů). Výkonná moc byla svěřena do rukou pěti mužů, tzv. Direktoria (od něj dostalo toto historické období své jméno). V důsledku vnitřní nestability a pohrom francouzských armád v letech 1798–1799 nevydrželo Direktorium déle než čtyři roky.

Konzulát

Vláda se rozpadla po převratu 18. brumaira v roce 1799, po němž následovalo období známé jako konzulát. Samotní členové direktoria, vědomi si své klesající moci, převrat naplánovali společně s Napoleonem Bonapartem, jenž se později stal prvním konzulem republiky. Krátce na to se však prohlásil císařem, čímž skončila nejen vláda konzulátu, ale i samotná první republika, která byla nahrazena prvním císařstvím.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku French First Republic na anglické Wikipedii.

  1. Interview with Historian David Jordan. The French Revolution [videorecording] : liberté, egalité, fraternité, a new republic is born in blood / produced & directed by Doug Shultz ; written by Doug Shultz, Hilary Sio, Thomas Emil. [New York, N.Y.] : History Channel : Distributed in the U.S. by New Video, c2005.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

No flag.svg
No official flag.
Lozenge flag of Monaco.svg
SVG version of en:Image:Monaco_flag_with_lozenges.png (now deleted as superseded). The diamond pattern came from User:Denelson83.
Flag of France (1790-1794).svg
Francouzská vlajka, 1790-1794
Austrian Low Countries Flag.svg
Autor: self made from a low resolution raster version probably by Auseklis or Stijn_Calle, with some elements by Sodacan, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Austrian Low Countries
Coat of arms of the French First Republic.svg
Autor: Samhanin, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of arms of the French First Republic (1794).
France Departement 1801.svg
Autor: BrightRaven, Licence: CC BY-SA 3.0
Map of the French departments in 1801
Flag of the Cisrhenian Republic.svg
Autor: Blackcat, Licence: CC0
Flag of the Cisrhenian Republic (1797–1802)
Flag of Comtat Venaissin.svg
Autor: , Licence: CC0
Flag of Comtat Venaissin in France around Avignon
LuikVlag.svg

The flag of Liège.

The flag is vertically divided red-yellow.
State Flag of the Savoyard States (late 16th - late 18th century).svg
State Flag of the Savoyard States (late 16th - late 18th century).