První přechodná doba

Egyptská říše
Dvě země


Kȝmȝt
 Stará říše~ 2150–1940 př. n. l. [1]Střední říše 
Státní znak
znak
geografie
Mapa
Memfis (2150–2130 př. n. l. – 8. dynastie)
Heracleopolis (2134–2050 př. n. l.. – 9.10. dynastie)
Veset – Théby (2080–1940 př. n. l., 11. dynastie)
nejdelší řeka:
Nil
obyvatelstvo
počet obyvatel:
~ 9. mil [2]
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Stará říšeStará říše
následující:
Střední říšeStřední říše

První přechodná doba je v historii Egypta období rozpadu centrální moci sjednocené říše, decentralizace do dílčích lokáních oblastí, které byly schopny řešit místní důležité funkce pro zabezpečení ekonomických a sociálních podmínek života. Moci se ujímali místní vládci nomarchové. Přechodná doba se datuje do období mezi koncem vlády 6. dynastie, zejména od vlády Pepiho II., až do sjednocení v 12.dynastii, to je ~ 2150 – 1940 př. n. l.,[1][p 1]; uvažovaný začátek a pak její konec nemají přesnější dimenze, který se datuje k době opětného sjednocení Egypta za faraona Amenemheta I. Sehetepibre (1939–1910 př. n. l.[1]). [3][4]

Historický vývoj

Antef II.; hrobka v El-Mo'alla [p 2]
Hrobka nomarchy Anchtifiho a jeho ženy z hrobky v El-Mo'alla

Konec 6. dynastie byl poznamenán dlouhou dobou vlády faraona Pepiho II. (~63 let) kdy vznikly následnické spory, které vedly k rozkladu vládnoucích struktur, zejména pak za vlády (~ 2152 př. n. l.) královny Neitokret . Centrální vláda pozbyla vliv na chod říše, jednotliví nomarchové řešili problémy svých hospodářství, závislých na zavlažovacích systémech a jejich obnově při proměnlivých ročních výší záplav Nilu. Některé texty také naznačují[5][6], že opakované nízké nilské záplavy způsobovaly v zemi hladomor, hospodářské krize a občanské války. Neolitický subpluviál,[7][8] tedy vlhčí podnebí, které však skončilo již během období Staré říše a hospodářství Egypta se pravděpodobně s touto změnou bez obtíží vyrovnávalo. Nedávné výzkumy v oblasti Elefantiny dokonce naznačují, že výše hladiny Nilu během záplav, na začátku 1.prvního přechodového období, byly spíše nadprůměrné.[9] Našly se i zápisy o strádání lidí, tak jak dokumentují texty v hrobce vládce 3.nomu Antefa II. v místě El- Mo'alla v Horním Egyptu (poblíž Luxoru).

Dal jsem chléb hladovým a oblečení nahým; pomazal jsem ty, kteří neměli kosmetický olej; bosým nohám jsem dal sandály; dal jsem mu ženu, který žádnou ženu neměl; postaral jsem se o města Hefat [p 3]] a Hor-mer v každé době utrpení, kdy byla obloha zakalená a Země byla vyprahlá …(?)… a když všichni zemřeli hladem na tomto písečném břehu Apophis (božstvo chaosu). Jih přišel se svými lidmi na sever s jeho dětmi; přinesli nejlepší olej výměnou za ječmen, který jim byl dán.
— Seidlemayer[10]

Odstředivé tendence místních velmožů oslabovaly jednotný státní systém a problémy jednotlivých oblastí byly pro místní populace důležitější než kolabující centrální správa. Tyto procesy jsou v odkazech popisovány ve vztahu k 8. až 11. dynastii, které se však chronologicky překrývají a jejich působení bylo jednak rozdílné a jednak časově proměnné. Trvale probíhaly vzájemné mocenské střety, prakticky koncentrované jak v Dolním Egyptě tak i v Hornímu Egyptě soustředěného kolem centra v Thébách.

Chronologie

Chronologie 8. až 11. dynastií
dynastiedoba trvání Př.Kr[10]Poznámka
8. dynastie2150–2130Sídlo v Memfis
9./10. dynastie2134–2050Vláda v Heracleopolis.
Spojenci – princové z 13. nomu Lycopolis.[2]
11. dynastie2080–1940Vláda v Thébách

Vládci

Stéla Antef II. Wahankh; 11. dynastie
Stéla Tjetji, vezíra strážce pokladu, vrchního komorníka za vlády Atefa II.
Mentuhotep I. přijímá obětiny

Linie králů vládnoucích z Memfis se v 1. přechodném období, patrně ke konci 8. dynastie, přemístila do Herakleopolisu ve středním Egyptě, poblíž vstupu do oázy Fajúm. Již v době vlády 6. dynastie se úřad nomarchů (guvernérů jednotlivých částí Egypta) dědil v okruhu bohatých rodů. Cílem této změny byla původně snaha zvýšit účinnost správy provinčních nomů.[10] Jejich správci tak získali přístup k zemědělským produktům, které byly původně soustředěny v rukou panovníka a odtud se pouze přerozdělovaly. Provincie začaly bohatnout a aristokracie se snažila vyrovnat královskému dvoru. Původně homogenní vrstva vládnoucích úředníků se začala hierarchizovat a postupně došlo k decentralizaci moci. Bohaté vrstvy úředníků, vládci nomů si stavěli nekrálovské hrobky s bohatší pohřební výbavou, kde na stěnách zobrazovali scény ze svého života, hospodářství a vlastní rodiny. Vládcové v Herakleopolis ovšem nezískali vliv nad jižní oblastí, které ovládávaly rody nomarchů v Thébách a rozbroje mezi jihem a severem Egypta přetrvávaly až do konce vlády 11. dynastie, kdy se vlády zmocnil král Nebhepetra Mentuhotep II. Tím také skončili vládci 8. dynastie10. dynastie.[10]
Dějiny První přechodné doby je možné rozdělit na dvě části – na dobu vlády pouze Herakleopoliských vládců a na dobu soupeření Herakleopolis a Théb. V počátečním období docházelo mezi jednotlivými vládci k častým šarvátkám o vládu nad větším územím. V Heracleopolis, kde je datována 9.10.dynastie se uvádí více panovníků s často se vyskytujícím jménem Khety (Jety). O jejich vládě ani délce jejich vlády nejsou přesnější informace, odkazy směřují na seznam Manehta, nebo z něj odvozené řady [11] Podle Manehta založil herakleopoliskou dynastii Khety I. Meribré [12], který po pádu Staré říše ovládal značnou část Egypta s centrem v Abydosu. Jeho Nástupce Khety II. Nebkauré byl králem 9. dynastie v Herkliopolisu.[p 4]. Žádný z panovníků vládnoucích v Herakleopolis po sobě nezanechal památky, nebo alespoň žádné nebyly dosud nalezeny. [3]
V této době se v oblasti Dolního Egypta pravděpodobně vytvořilo další centrum moci, které však asi nemělo dlouhého trvání. Na jih od středoegyptského sídla Asjút[p 5] byla nalezena hrobka (mastaba), zvaná Kóm Dara vládce Khui z 8.dynastie,[13] nacházející se v Daře, nekropoli poblíž Asjútu. Jedná se o monumentální hrobku místního typu, používanou pro bohatší vrstvy. Podle rozměrů (138 × 144 m, na výšku 20 m)[3] patřila místnímu nomarchovi Khui, který zde vytvořil centrum moci.

Nomarchové v 1. přechodné době
VIII. dynastiejméno „hiero“
IX.–X. dynastie.jméno „hiero“
Neferkara


Neferkara Pepyseneb
Meribre
Khety I.
Neferkamin

Seneferka Anu
Merikara
Merykara
Kakaura Ibi

Kakaura
Kety V.
Uahkara
Neferkaura

Neferkaura
Kety VI.


Khety II. Nebkaura Anjdye
Neferkauhor

Neferkauhor
Khety VII.

Meryibra
Neferirkare II.

Neferirkara
Jety

Jety
Khui

Jui
Merikare
Merykara


Ve druhé, pozdní fázi 1.přechodné doby, (trvala ~ 90 až 110 let), dominovali panovníci 11.thébské dynastie, ale také v pozdější době včetně Střední říše. Jejím zakladatelem byl Mentuhotep I., jeho nástupcem byl Antef I. Sehertawy.[p 6][2]. Ten si nechal postavit hrobku tesanou do přirozené skály (hrobky nekrálovských osob, kdy se vykopal dvůr pro pohřební kaple s pohřebními šachtami pro majitele a jeho rodinu). Antefova hrobka TT386 má rozměry 54×300 m a naznačuje mocenské postavení panovníka. [14][15]O vládě Antefa II. jsou zápisy na stéle Tjetjiho, vezíra strážce pokladu, vrchního komorníka za vlády Antefa II.[2](p.201) 11. dynastie [16]

Souhrn

První přechodná doba byla obdobím společenských zmatků a změn. Došlo k decentralizaci panovnické moci, mocenským bojům mezi nomarchy a ztrátě vážnosti faraona. Vlivem zbohatnutí provincií došlo také k rozvoji lidové tvorby a rozšíření řemeslných znalostí. Místní správci si vydržovali vlastní řemeslníky, nezávislé na panovnickém dvoře.
Archeologické nálezy ze tohoto období ukazují, že vyráběné předměty sloužily praktické potřebě běžného života. Tvar keramických nádoby svědčí o používání hrnčířského kruhu.[17] Do hrobek i prostých lidí byly dávány předměty vyrobené speciálně pro tyto účely, např. modely lodí, řemeslných dílen, dřevěné sošky nosičů obětin. Hlavu mumifikovaného zemřelého začaly zakrývat masky vyrobené ze sádry a plátna, polychromované. Na rakve se psaly Texty rakví, které vznikly z Textů pyramid Staré říše a rozšířily se hlavně v době Střední říše.
Doposud prozkoumané archeologické a epigrafické nálezy ukazují, že i v celkově zchudlé populaci se rozvíjela kultura a zejména v hornoegyptských provinciích docházelo ke společenskému rozvoji, na který navázaly další generace. První přechodová doba tedy nebyla jen obrazem kolapsu systému, po období chaosu, občanských válek posléze dospěla k celkové regeneraci a dynamice dalšího rozvoje.[10]

Fotogalerie

Poznámky

  1. Některé jiné zdroje uvádějí trvání 1. přechodné doby roky ~ 2150–2040 př. n. l. (viz J.Kinner 2012)
  2. Město poblíž Luxoru
  3. el-Moalla hornoegyptské město poblíž Luxoru
  4. Několik králů s jménem Khety se uvádí také v 10. dynastii Turínský královský papyrus
  5. Hlavní město 13. nomu, jižně od Káhiry ~375 km
  6. V řazení panovníků v 11. dynastii se někdy uvádí nástupce Antef Wah'anakh, jinak řazený jako Antef II. s dobou vlády ~ 60 let

Reference

  1. a b c HORNUG, Erik. Ancient Egyptian Chronology [online]. Leiden, Boston:Brill: Briil, 2006. S. 491. Dostupné online. ISBN 978-90-04-11385-5. (anglicky) 
  2. a b c d BREASTED, James Henry. Ancient Records of Egypt, Vol.IV §557 [online]. London: Univerzity Chicago, 1906. S. 295–298. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c SHAW, Ian. The Oxford History of Ancient Egypt [online]. Oxford: Oxford University Press, 2000. S. 108–136. Dostupné online. (anglicky) 
  4. KINNER, Jacques. The First Intermediate Period [online]. Saylor Academy, 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  5. CHANSON, Hubert. The Hydraulics of Open Channel Flow. Queensland Australia: Elsevier Ltd., 2004. ISBN 978-0-7506-5978-9. 
  6. BATZZA, Mohamed. Overview of The Hystory of Water Resources and Irrigation Management in The Near East Region [online]. Iraklio, Greece: Food and Agriculture Organization of the United Nations, 2006. Dostupné online. (anglicky) 
  7. VERNER, Miroslav, Ladislav Bareš, Břetislav Vachala. Encyklopedie starověkého Egypta [online]. Praha: Libri, 2007. [url pdf Dostupné online]. (česky) 
  8. BARTA, Miroslav. Egyptian Art and Archaeology 2750-2150 BC. In: Nigel Strudwick, Heken Strudwick. Oxford: Oxbow Books, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-84217-430-2. Kapitola 2, s. 9–22. (anglicky)
  9. WELC, Fabian. Climate change at the end of the Old Kingdom in Egypt around 4200 BP: New geoarchaeological evidence [online]. Elsevier, 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e SEIDLEMAYER, Stephan. The First Intermediate Period [online]. Oxford: Oxfor Unicersity Press, 2000. S. 108–134. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Oriente Próximo 08 [online]. 2002. Dostupné online. (španělsky) 
  12. BUNSON, Margaret. Encyclpedie of Ancient Egypt [online]. New York: Facts On File, Inc., 1991. Dostupné online. (anglicky) 
  13. LEHNER, Mark. The Complet pyramides [online]. london: Thames & Hadson, 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ARNOLD, Dieter. Das Grab des Jnj-jtj.f. Die Architektur [online]. New York: Zabern, 1971. S. 59. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Intef (Antef) Tomb TT386 - Asasif - West Bank [online]. 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Stela of the Chief Treasurer and Royal Chamberlain Tjetji [online]. British Museum, London: Dostupné online. (anglicky) 
  17. PRIGLINGER, Elisa. Historiographie der Ersten Zwischenzeit einst und heute [online]. Wien: Universität Wien, 2010. S. 62–71. Dostupné online. (německy) 

Literatura

  • Prilinger Elisa, Historiographie der Ersten Zwischenzeit einst und heute, Diplomarbait, Uneversität Wien, 2010
  • Töpfer Susanne, The Turin Papyrus, Online Platform (TPOP), Rivista del Museo Egizio, 2018
  • Simpson William, The Literature of Ancient Egypt, Yale University, 2003
  • Verner Miroslav, Abúśír. V srdci pyramidových polí, Akademia Praha 2017

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Double crown.svg
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
The double crown symbolizing dominion over upper and lower Egypt.
Ancient Egypt map-en.svg
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of Ancient Egypt, showing the Nile up to the fifth cataract, and major cities and sites of the Dynastic period (c. 3150 BC to 30 BC). Cairo and Jerusalem are shown as reference cities.
Coptos decrees p-q Met.jpg
Autor: Metropolitan Museum of Art, Licence: CC0
Fragmentary decree of king Neferkauhor, appointing the brother of Idy (the latter being the vizier and overseer of Upper Egypt) to a post in the Temple of Min at Coptos. Reign of Neferkauhor, 7th-8th Dynasty, First Intermediate Period. Acc. No. 14.7.12
Ägyptisches Museum Leipzig 123a.jpg
Autor: Einsamer Schütze, Licence: CC BY-SA 3.0
Boat model from the tomb of Herishefhotep; Abusir, 9th/10th dynasty
Stela of King Intef II Wahankh MET 13.182.3.jpg
Autor: unknown, Licence: CC0
Stela, Intef II Wahankh
Ägyptisches Museum Leipzig 109.jpg
Autor: Einsamer Schütze, Licence: CC BY-SA 3.0
Coffin of Herishefhotep; Abusir, 9th/10th dynasty
Limestone Stela of Tjetji.jpg
Autor: British Museum, Licence: CC BY-SA 4.0
Limestone Stela of Tjetji, Ancient Egypt 11th Dynasty, British Museum
MoallaTombAnkhtifiInside5.jpg
Autor: Roland Unger, Licence: CC BY-SA 3.0
Inside the tomb of Ankhtifi, el-Mo'alla, Egypt
Ägyptisches Museum Leipzig 115.jpg
Autor: Einsamer Schütze, Licence: CC BY-SA 3.0
Mummy mask of Herishefhotep; Abusir, 9th/10th dynasty
Coffin Nefri Wahkare Lacau.jpg
Wooden coffin of the ancient Egyptian steward Nefri. For unknown reasons, the cartouches of the earlier pharaoh Wahkare Khety of the 9th-10th Dynasty were painted on it in place of Nefri's name. From Deir el-Bersha, 12th Dynasty, Middle Kingdom, now in Cairo (CG 28088).
Gold Necklace of the Child Myt MET 22.3.320.jpeg
Autor: unknown, Licence: CC0
Necklace, Myt
Ankhtifi.jpg
Tomb of Anchtifi
Stela of the Gatekeeper Maati MET DP352181.jpg
Autor: unknown, Licence: CC0
Stela, Maati