První sionistický kongres

Delegáti Prvního sionistického kongresu pořádaného ve švýcarské Basileji v roce 1897.

První sionistický kongres (hebrejsky: הקונגרס הציוני הראשון) je označení historicky prvního mezinárodního kongresu dnešní Světové sionistické organizace.

Průběh

Kongres se konal ve dnech 29. až 31. srpna 1897 ve švýcarské Basileji. Jednalo se o první a ustavující kongres Sionistická organizace (v roce 1960 přejmenované na Světovou sionistickou organizaci). Kongres svolal a řídil zakladatel moderního sionismu Theodor Herzl. Hlavním přínosem kongresu byla formulace sionistické platformy, známé jako Basilejský program, vytvoření Sionistické organizace a přijetí Hatikvy za její hymnu (v té době již byla hymnou Chovevej Cijon a později se stala hymnou Státu Izrael).

Původ

Koncertní hala v Basileji, kde se kongres konal

První sionistický kongres byl svolán Theodorem Herzlem jako symbolický parlament, jenž měl dohodnout implementaci sionistických cílů. Kongres se měl původně konat v německém Mnichově, avšak kvůli protestu místních ortodoxních a reformních komunit se Herzl nakonec rozhodl uspořádat kongres v Basileji.[1][2] V Basileji se konal v koncertní hale městského kasína.[3]

Kongres

Portréty delegátů kongresu

Herzl byl předsedou kongresu, jehož se zúčastnilo 204 delegátů ze sedmdesáti zemí. Celkem 69 z nich byli delegátí různých sionistických uskupení a zbývající účastníci byli individuálně pozvaní.[1] Kongresu se zúčastnilo také deset nežidovských osob, které však neměly hlasovací právo.[1] Mezi účastníky bylo i sedmnáct žen, z nichž některé dorazily na kongres samy, jiné jako doprovod delegátů.[1] Přesto, že se ženy kongresu účastnily, neměly hlasovací právo.[1] To získaly až následující rok na druhém sionistickém kongresu.[1] Slavnostního zahájení se zúčastnili korespondenti hlavních evropských listů.[3]

Po slavnostním zahájení, na které dorazili delegáti ve společenských šatech, fraku s bílou kravatou, se kongres přesunul k řešení své agendy.[1] Hlavními body agendy bylo představení Herzlova plánu na založení Sionistické organizace a přijetí deklarace sionistických cílů, známé jako Basilejský program.[1]

Herzl byl na kongresu zvolen prezidentem Sionistické organizace. Max Nordau a Moses Gaster byli zvoleni jeho viceprezidenti. Dále byly zvoleny orgány organizace; „řízení bylo v rukou Velké pracovní komise, která volila vlastní vedení, Užší akční komisi.“[4]

Basilejský program

Basilejský program

V druhý den jednání (30. srpna) verze předložená kongresu výborem pod předsednictvím Maxe Nordaua uváděla: „Sionismus usiluje o zřízení domoviny pro židovský lid v Palestině na základě mezinárodního práva.“ To bylo jasným vyjádřením Herzlova politického sionismu, který byl v kontrastu s osadnicko-orientovanými aktivitami volněji organizovaného hnutí Chovevej Cijon.[2] K uspokojení většiny delegátů, z nichž nejprominentnějším byl Leo Mockin (usiloval o začlenění fráze „mezinárodní právo“), byl nakonec přijat Herzlův kompromisní návrh.[1]

Politický program, který se stal známý jako Basilejský program, položil základní cíle sionismu. Byl přijat za následujících podmínek, které uvádí Krupp (1999):[4]

„Sionismus usiluje o zřízení veřejnoprávní domoviny židovského národa v Palestině. K dosažení daného cíle kongres chystá tyto prostředky:

1. Účelné osídlení Palestiny židovskými zemědělci, řemeslníky a živnostníky.

2. Místní a obecné uspořádání celého židovstva podle zemských zákonů.

3. Posílení židovského národního citu a vědomí.

4. Přípravné kroky k dosažení souhlasu vlád, nutného k uskutečnění sionistického cíle.

“

Závěr kongresu

Vlajka prvního sionistického kongresu, jež byla vyvěšena nad vchodem do městského kasína

První sionistický kongres si získal uznání pro dosažení následujících bodů:

  • formulace sionistické platformy (výše uvedený Basilejský program)
  • založení Sionistické organizace
  • přijetí Hatikvy coby její hymny
  • absorpce většiny někdejších společenství Chovevej Cijon
  • navržení zřízení lidové banky
  • zvolení Herzla prezidentem Sionistické organizace a Maxe Nordaua jedním ze tří viceprezidentů

Dne 1. září si Herzl do svého deníku poznamenal:[5]

„Kdybych měl shrnout Basilejský kongres do jediné věty – kterou se budu střežit vyslovit veřejně – byla by následující: ‚V Basileji jsem založil Židovský stát.‘ Kdybych to řekl dnes nahlas, odpověděl by mi všeobecný smích. Možná za pět let, ale určitě za padesát to bude vědět každý.“

Následující roky

Související informace naleznete také v článku Světová sionistická organizace.

Následné kongresy založily různé instituce pro podporu Basilejského programu, mezi něž patří například banka Jewish Colonial Trust, která byla finančním nástrojem politického sionismu. Její vytvoření bylo navrženo první sionistickým kongresem v roce 1897; první konkrétní kroky k založení této instituce byly podniknuty na druhém sionistickém kongresu v německém Kolíně nad Rýnem v květnu 1898.[6] Na pátém sionistickém kongrese byl založen Židovský národní fond za účelem výkupu pozemků v zemi izraelské a pozdější Sionistická komise byla založena společně s řadou dílčích institucí pro výzkum a zlepšení sociální a ekonomické situace Židů v zemi izraelské.

Sionistické kongresy se konaly v letech 1897 až 1901 každoročně a poté v letech 1903 až 1913 a 1921 až 1939, s výjimkou válečných let, každé dva roky. V roce 1942 se konala mimořádná sionistická konference známá jako Biltmorská konference, na níž byl oznámen zásadní odklon od tradiční sionistické politiky[7] s jejím požadavkem, že „Palestina bude ustavena jako židovské společenství.“[8] To se stalo oficiálním sionistickým postojem a ultimativním cílem hnutí.[7] Od druhé světové války se kongresy konaly každé čtyři roky a po vzniku Izraele se kongresy pořádají v Jeruzalémě.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku First Zionist Congress na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f g h i The First Zionist Congress and the Basel Program [online]. The Jewish Virutal Library [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2006-10-22. (anglicky) 
  2. ↑ a b Zionist Congresses: First Congress - Basle (Basel), 1897 [online]. Židovská agentura [cit. 2010-03-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2008-12-01. (anglicky) 
  3. ↑ a b SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 60. 
  4. ↑ a b KRUPP, Michael. Sionismus a Stát Izrael. Praha: Vyšehrad, 1999. 242 s. ISBN 80-7021-265-9. S. 43. 
  5. ↑ GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. 668 s. ISBN 80-7257-740-9. S. 32. 
  6. ↑ Jewish Colonial Trust [online]. Jewish Encyclopedia [cit. 2010-04-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b Pro-Palestine and Zionist Activities. American Jewish Year Book. 1943-1944, čís. 45, s. 206–214. Dostupné online.  Archivováno 3. 8. 2019 na Wayback Machine.
  8. ↑ OREN, Michael. Power, Faith, and Fantasy: America in the Middle East: 1776 to the Present. New York: W. W. Norton, 2007. 778 s. Dostupné online. ISBN 978-0393058260. Kapitola Decision at Biltmore, s. 442–445. (anglicky) 

Související články


Externí odkazy

Média použitá na této stránce

The "Basel Program" at the First Zionist Congress in 1897.jpg
The "Basel Program" at the First Zionist Congress in 1897
The source text on the document is as follows:
German:
Programm

Der Zionismus erstrebt für das jüdische Volk die Schaffung einer (öffentlich-)rechtlich gesicherten Heimstätte in Palästina.
Zur Erreichung dieses Ziels nimmt der Congress folgende Mittel in Aussicht:

I. Die zweckdienliche Förderung der Besiedlung Palästinas mit jüdischen Ackerbauern, Handwerkern und Gewerbetreibenden.
II. Die Gliederung und Zusammenfassung der gesammten Judenschaft durch geeignete örtliche und allgemeine Veranstaltungen nach den Landesgesetzen.
III. Die Stärkung des jüdischen Volksgefühls und Volksbewusstseins.
IV. Vorbereitende Schritte zur Erlangung der Regierungszustimmung, die nötig sind, um das Ziel des Zionismus zu erreichen.


One English translation follows:
English:
Program
Zionism seeks to establish a home for the Jewish people in Palestine secured under public law.
The Congress contemplates the following means to the attainment of this end:

1. The promotion by appropriate means of the settlement in Palestine of Jewish farmers, artisans, and tradesmen.
2. The organization and uniting of the whole of Jewry by means of appropriate local and overall events, in accordance with the country's laws.
3. The strengthening and fostering of Jewish national sentiment and national consciousness.
4. Preparatory steps toward obtaining the consent of the government, where necessary, in order to reach the goals of Zionism.
Some English variations translate the term Palästina and Palästinas as Eretz Israel, or Eretz Yisrael (with the more traditional religious Hebraic spelling), rather than using the standard English term Palestine. This difference reflects Revisionist, Religious Zionism and Neo-Zionism dogma within broader Zionist ideology. It became official terminology following the Menachem Begin Likud government in 1977. Additionally, some translations of the second item say “by means of appropriate institutions, both local and international,” rather than the “by means of appropriate local and overall events,” as noted above. Some translations of the fourth item say “obtaining the consent of governments,” rather than the “obtaining the consent of the government,” as noted above. Other minor variations also exist.
THEODOR HERZL AT THE FIRST ZIONIST CONGRESS IN BASEL ON 25.8.1897. תאודור הרצל בקונגרס הציוני הראשון - 1897.8.25.jpg
THEODOR HERZL AT THE FIRST ZIONIST CONGRESS IN BASEL ON 25.8.1897. תאודור הרצל בקונגרס הציוני הראשון - 1897.8.25
First World Zionist Congress delegates.jpg
Portraits of the first world zionist congress delegates: Zionistencongress, Basel, 29,30,31 April 1897