První vláda Hermanna Müllera

První vláda Hermanna Müllera
(c) Bundesarchiv, Bild 146-1982-092-28 / Gircke, W. / CC-BY-SA 3.0 Müllerův kabinet
Pořadí	třetí
Předseda	Hermann Müller
Počet členů	13 (později 12)
Politické subjekty	SPD, DDP, Centrum
Datum jmenování	27. březen 1920
Demise	21. červen 1920
Důvod ukončení	Volby do říšského sněmu 1920
Některá data mohou pocházet z datové položky.

První vláda Hermanna Müllera byla vláda Německé říše v období Výmarské republiky, působila od 27. března do 21. června 1920.

Vláda měla 13 (později 12) členů a tvořila ji koalice Sociálnědemokratické strany Německa (SPD), Centra a Německé demokratické strany (DDP). Portfeje byly původně rozděleny v poměru 6:4:3. Vláda disponovala v říšském sněmu 330 poslanci. Kabinet rezignoval po volbách v červnu 1920, kdy vládní strany utrpěly porážku, a skončilo tak vládnutí Výmarské koalice.

(c) Bundesarchiv, Bild 183-R00549 / CC-BY-SA 3.0

V půlce března 1920 vypukl v Berlíně Kappův puč, při kterém se pokusily pravicově smýšlející vojenští velitelé s pomocí Freikorps chopit moci. Vláda kancléře Bauera před povstáním uprchla z hlavního města a s pomocí odborů vyhlásila generální stávku. Většina německých obyvatel se k ní přidala, a tak puč rychle zkolaboval. Vláda se následně vrátila do Berlína a chtěla ukončení stávky. Proti se ale postavily odbory, které konec stávky podmiňovaly devítibodovým programem. Požadavky se týkaly odsouzení všech pučistů, rozpuštění polovojenských organizací, znárodnění průmyslu a účasti levicových radikálů na příští vládě. V bezvýsledné situaci kancléř Bauer podal demisi své vlády. Na nového kancléře sociální demokraté navrhli Hermanna Müllera, který působil v předchozí vládě jako ministr zahraničí. Bývalý kancléř Bauer zůstal součástí vlády jako ministr pro říšské klenoty a později pro dopravu. Naopak poroučet se museli Eugen Schiffer, ministr spravedlnosti, který vyjednával s pučisty, a Gustav Noske, ministr obrany, který byl obviňován z liknavého postupu proti pučistů, zatímco levicová povstání nechával okamžitě krvavě potlačit.

Ačkoliv byla vláda u moci pouze 82 dní, provedla několik zásadních rozhodnutí. V první řadě nechala krvavě potlačit levicové povstání v Porúří. Na druhou stranu povolila do Socializační komise, která se od roku 1918 zabývala možnostmi socializace německého průmyslu, vstoupit několika členům USPD. Kancléř to viděl jako jedinou možnost, jak si naklonit dělníky pro rozhodnutí komise. V sociální politice zavedla systém péče o válečné invalidy, kdy firmy s více než 20 zaměstnanci byly povinné zaměstnat válečné veterány aspoň na poloviční úvazek. Byly zvýšeny platy státním úředníkům a dávky v nezaměstnanosti a férověji nastaven vztah mezi nájemcem a pronajímatelem.

Po předčasných volbách v červnu 1920 ztratila Müllerova SPD 62 mandátů a její koaliční partneři si nevedli o moc lépe (Centrum ztratilo 27 a němečtí demokraté 36 křesel). Vládní koalice již nedosáhla na většinu ve sněmu a Müllerův kabinet podal demisi. Prezident Ebert dal možnost složit novou vládu opět sociálním demokratům a Müller se pokusil vyjednávat s USPD, která získala 83 mandátů a byla druhou nejsilnější stranou ve sněmu. Její zástupci ale odmítali koalici s nesocialistickými stranami a SPD s USPD neměly dohromady ve sněmu většinu. Müller odmítl do koalice zahrnout pravicovou DVP, a tak vrátil mandát prezidentovi. Nakonec vznikl menšinový kabinet kancléře Fehrenbacha složený z Centra, DDP a DVP, který se opíral o toleranci SPD.

(c) Bundesarchiv, Bild 146-1979-122-28A / CC-BY-SA 3.0

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kabinett Müller I na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Vlády Výmarské republiky na Wikimedia Commons