Psací stroj pro nevidomé

Psací stroj pro nevidomé (někdy také pichtův psací stroj^[1], či braillův psací stroj^[2]) je mechanické zařízení, které slouží k zápisu braillova písma na papír.

Vyrábějí se v mnoha zemích po celém světě. Mezi hlavní výrobce patřilo Německo a USA, ale vlastní stroj vyrábělo i Slovensko.^[3]

Oproti desítkám kláves, které mají klasické psací stroje, má psací stroj pro nevidomé ve většině případů pouze sedm kláves - šest kláves pro jednotlivé body v mřížce, které tvoří braillovo písmo, a jednu klávesu pro mezerník. Klávesnice je koncipována tak, že se může zmáčknout více kláves najednou, protože při každém stisknutí se zapisuje jedna mřížka braillova písma, která tvoří jeden znak.

K zápisu se používá speciální papír, který je tlustší, než papír klasický. Některé stroje také používaly papírovou pásku podobnou děrné pásce.

Ještě před vynálezem prvního psacího stroje pro nevidomé existovala podobná zařízení pro zápis braillova písma. Předchůdcem byl například raligraf.^[4]

První psací stroj pro nevidomé vynalezl v roce 1892 Frank Haven Hall, který pracoval ve škole pro nevidomé v Illinois.^[5] Svůj vynález však nechránil patentem, ani nechtěl na jeho prodeji vydělávat.^[6]

V roce 1901 si zaregistroval svůj patent Oskar Picht, podle které se občas v česku používá název "pichtův psací stroj".^[7] Oskar Picht je v Evropě často označován za prvního vynálezce psacího stroje pro nevidomé.

V USA se používá primárně název "Perkins brailler". Tento název je odvozen Perkinsovi školy pro nevidomé ("Perkins School for the Blind"), pro kterou v roce 1951 vynalezl David Abraham specificky vypadající, americký psací stroj pro nevidomé.

S rozšiřující se oblibou počítačů, a speciálních programů pro nevidomé, obliba psacího stroje pro nevidomé postupně klesá.^[8]

• Braillovo písmo
• Psací stroj
• Braillská tiskárna