Psychoenergetická laboratoř

Jeden z přístrojů vyvinutých v PEL měl za pomoci primitivních prostředků zesilovat mentionové záření organismu
© Nevit Dilmen, CC BY-SA 3.0
Crookesův mlýnek (ilustrační foto)

Psychoenergetická laboratoř (zkratka PEL) bylo experimentální pracoviště pro vědecky podložený výzkum paranormálních (parapsychologických) jevů. Pracoviště bylo v působnosti pražských vysokých škol (ČVUT a VŠCHT) a fungovalo od svého založení v roce 1978 až do zrušení na počátku 90. let dvacátého století.

Historie

Mentální čas, mentální energie

Vznik Psychoenergetické laboratoře je spojen s osobou a s prací bývalého ministra školství,[1] matematika profesora Františka Kahudy v 70. letech dvacátého století.[2] Profesor František Kahuda (kromě matematiky a fyziky) studoval možnosti pedagogiky a aspekty učení ve výchově a vzdělávání. V rámci státního úkolu řešil profesor František Kahuda (jako pracovník pedagogické fakulty University Karlovy v Praze) úlohu s názvem „Mentální zrání mládeže“.[2] Výstupem tohoto výzkumu byla (jako příčina různosti individuálního myšlení mladých osob) uváděna existence tzv. mentálního času (oponentura v roce 1973).[2] Při své práci došel profesor František Kahuda k poznatkům, které shrnul v díle „Dynamika sociologických a pedagogických aspektů ve výchově mládeže“. Na procesu výchovy a učení se (podle něj) významně podílí i neverbální činitelé (faktory), které byly (dle jeho názoru) hodny vědeckého výzkumu. Tuto problematiku se pokusil profesor František Kahuda řešit jako matematik (a fyzik), což jej vedlo nejprve k přesvědčení o existenci přírodovědě neznámých mentálních faktorů spojených s tzv. mentální energií a později i k formulaci hypotézy o existenci „mentální energie“ (obhájena v roce 1975).[2] Své poznatky sepisoval a publikoval v Časopise lékařů českých.

Vznik Psychoenergetické laboratoře při ČVUT

Při Elektrotechnické fakultě ČVUT[1] byla v roce 1978 zřízena Psychoenergetická laboratoř na podporu organizace a řešení této problematiky.[2] Neoficiálně se zabývala výzkumem tzv. paranormálních jevů[1] a její vedení bylo od počátku existence laboratoře svěřeno profesoru Františku Kahudovi.

Ministerstvo školství Československé socialistické republiky (MŠ ČSR) svým výnosem z června roku 1979 rozhodlo o pokračování výzkumu (a řešení problematiky „mentální energie“) a začlenilo jej do fakultního úkolu ČVUT–2–04 (název úkolu: „Mentální energie a její využití v praxi“).[2][p 1]

Týmy v Psychoenergetické laboratoři

Řešiteli výzkumných úkolů Psychoenergetické laboratoře byla skupina externích spolupracovníků, kterou tvořili různí odborníci. Z fyziků to byli: Prof. RNDr. Jindřich Forejt, DrSc. děkan elektrotechnické fakulty; doc. RNDr. V. Vyšín, CSc.; Ing. Ladislav Šír, CSc.; Ing architekt J. K. Kořínek; z geologů: RNDr. G. Kačura, CSc. a Gerhard Štübiger; z lékařů: MUDr. Josef Smola; MUDr. Lubomír Oliva; MUDr. M. Pekárek; ze senzibilů Josef Zezulka; Milan Toušek a další jako Ing. Dr. F. Slonek; Ing. Aleš Rumler atd.[2] Počet spolupracovníků Psychoenergetické laboratoře se v průběhu její existence rozšiřoval.[2] Tato skupina zajišťovala aplikovaný výzkum, jenž poskytoval experimentální fakta potřebná pro oponentní jednání.[2] (K datu zániku PEL dosahoval počet jejich spolupracovníků několika stovek.)[2]

Přesun Psychoenergetické laboratoře pod VŠCHT

Úvodní oponentní řízení k výzkumnému úkolu „Mentální energie a její využití v praxi“ se konalo 3. ledna 1980 s doporučením řešit práci na úrovni vyhledávacího úkolu tak, aby byl uzavřen závěrečným oponentním řízením do konce roku 1980. O dalším osudu prací profesora Františka Kahudy rozhodovalo koncilium odborníků svolané rektorem VŠCHT profesorem Jiřím Mosteckým.

Oponentní rada v roce 1980 konstatovala, že úkoly řešené v Psychoenergetické laboratoři jsou interdisciplinárního charakteru, z oblastí medicíny (neurologie, psychiatrie), biologie (neurologie, biochemie), psychologie, filosofie a dalších, a pro další výzkum tudíž není ČVUT vhodnou platformou.[2] Ministerstvo školství České socialistické republiky (MŠ ČSR) rozhodlo o přesunu řešitelského pracoviště Psychoenergetické laboratoře pod VŠCHT v Praze.[2]

„Přesun“ Psychoenergetické laboratoře z působnosti ČVUT do působnosti VŠCHT se uskutečnil k 1. lednu 1981. Psychoenergetická laboratoř se stala součástí VŠCHT Praha (jako jedna z kateder fakulty chemicko-inženýrské), byla pro ni zavedena zkratka PEL[1] a výzkum pokračoval v rámci nového fakultního úkolu VŠCHT F–2290–922 „Fundamentální záření hmot“.[p 2] Pod VŠCHT fungovala PEL až do svého zrušení na počátku 90. let dvacátého století.[2]

Geologové, proutkaři a hospodaření PEL

Skupina geologů a proutkařů spolupracovala s firmami při těžbě nerostných surovin (především při dobývání uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi), při indikaci zlomových tektonických míst a při určování podzemních chodeb (např. ve stavebnictví, v místech, kde dříve existovala podpovrchová těžba nerostů a k níž chyběla dokumentace).[2] (Další skupina byla využívána pro práce na Ostravsku.)[2] Psychoenergetická laboratoř měla uzavřeny hospodářské smlouvy o spolupráci s těžebními podniky, stavebními podniky i s dalšími organizacemi.[2] Z výnosů byly hrazeny náklady na provoz PEL.[2]

Sametová revoluce 1989

V roce 1989 v Československu vedení VŠCHT Praha začalo namítat, že PEL provozuje šarlatánství, že se zabývá nevědeckým výzkumem anomálních jevů a že tato činnost nemá s vědou nic společného.[2] Na zasedání akademické rady VŠCHT bylo dne 7. března 1989 (na doporučení několika odpůrců PEL) rozhodnuto o zrušení PEL jako obrany před šířením „pavědy“ na vysokých školách v Československé republice.[2] Práce v PEL skončily na počátku 90. let 20. století.

Závěr

Psychoenergetickou laboratoř vedl (ve funkci ředitele) profesor František Kahuda od roku 1978 až do roku 1986. Spolu s dalšími vědci se snažil dokázat, že mentální energie může mít vliv na růst živých organismů a že jejím prostřednictvím lze též diagnostikovat a léčit.[1] Mezi vědci se František Kahuda proslavil svéráznými představami, které za svého života prosazoval i do škol, například svojí teorií mentionů a psychonů, částic myšlení a mimosmyslové komunikace.[p 3]

V průběhu let spolupracovala s PEL řada osob. Byli jimi například: gynekolog, porodník a léčitel MUDr. Václav Vydra (1941–2021),[1] akademický malíř a lidový léčitel Karel Kožíšek (spolupracovník moravské pobočky PEL, kterou vedl primář nemocnice v Hustopečích MUDr. Lubomír Oliva),[1] léčitel a etnograf Milan Calábek, psycholožka a regresní terapeutka Marta Foučková, astroložka a léčitelka Renata Lopourová anebo psychotronik Ing. Josef Schrötter.

Po Kahudově smrti (7. února 1987)[2] převzal vedení PEL Ing. Svatopluk Valent, CSc.[1] Posledním ředitelem PEL se stal senzibil, diagnostik a léčitel Ing. Valdemar Grešík (* 1962).[1] PEL skončila svoji činnost na počátku 90. let 20. století. Na práci Kahudovy PEL navázala „Psychoenergetická společnost“, později přejmenovaná na „Českou psychoenergetickou společnost“ (ČEPES).[p 4]

Aniž si to většina léčitelů (jakož i ostatních spolupracovníků PEL) v dobách totalitního Československa uvědomovala, kryla Psychoenergetická laboratoř jejich činnost už svou pouhou existencí.[1] Přirozeně i v tomto případě byly osoby spolupracující s PEL předmětem zájmu Státní tajné bezpečnosti (StB).[1]

Pokračování

Oznámení o zrušení PEL implikovalo diskuse o nutnosti a formách, kterak pokračovat v díle profesora Františka Kahudy a to v oblasti využívání psychoenergetického fenoménu především k posilování duchovního a fyzického zdraví lidí.[2] Další program, který byl nastíněn, zahrnoval rozvoj Kahudových myšlenek, výzkumnou a osvětovou činnost.[2] Předpokládalo se vydávání časopisu zabývajícího se problematikou psychoenergetiky, počítalo se s pořádáním přednášek, kurzů, seminářů a také s publikační činností.[2] Tvůrci tohoto programu kontaktovali bývalé spolupracovníky profesora Františka Kahudy: např. RNDr. Jaroslava Zemana a jeho manželku Annu Zemanovou, Gerharda Stübigera v Chomutově, akademického malíře Karla Kožíška, manžele Crhovy (Miroslava Crhu a Boženu Crhovou) v Brně, MUDr. Josefa Smolu v Ostravě, Karla Hrazdíru v Boskovicích, MUDr. Jana Doležala a další.[2]

Psychoenergetická společnost a ČEPES

Dne 26. června roku 1990 se konala ustavující schůze, na které byla založena „Odborná skupina pro psychoenergetiku“ (OSP) (v rámci „Společenstva drobného podnikání“, zakládajícího člena „Českých vědeckých společností“).[2] Ustavující schůze (kolem jednoho sta účastníků) zvolila vedení: Ing. Ahmed Obeid, CSc.; RNDr. Jan Zeman; Ing. Gerhard Stübiger; Ing. Ladislav Šír, CSc.; Ing. Jan Abrahám; paní Hana Jägrová; Ing. Vlastimil Bažant; MUDr. Jan Doležal a pan Miroslav Crha.[2] Výkonným předsedou byl zvolen Ing. Ahmed Obeid, Csc. a čestným předsedou ing. arch. Jan Kořínek.[2] Ing. Ahmed Obeid zastával funkci předsedy až do roku 1993.[2] Od roku 1993 je předsedou České psychoenergetické společnosti (ČEPES) Ing. Vlastimil Bažant.[2] Až do roku 1997 byl vydáván časopis Mandala, který byl v roce 1997 přejmenován – nový název: Psychoenergetika, a pod tímto názvem vychází dosud (rok 2019).[2]

Dovětek

V roce 1980 (po IV. kongresu IAPR)[p 5] bylo založeno Výzkumné pracoviště pro psychotroniku a juvenologii.[1][p 6] Pracoviště vedl doktor Zdeněk Rejdák, rovněž působilo při VŠCHT Praha a jeho činnost byla ukončena v roce 1992.[p 7]

Mezi PEL profesora Františka Kahudy (sídlila v Komsomolské ulici na pražské Letné) a Výzkumným pracovištěm pro psychotroniku a juvenologii doktora Zdeňka Rejdáka (sídlilo ve Šlikově ulici na pražském Břevnově) panovala zvláštní rivalita,[1] oba týmy (uznávané ve světě) se dlouhodobě nesnášely a vzájemnou spolupráci demonstrativně odmítaly.[1]

Obě pracoviště byla „oficiálně kryta“ dejvickou VŠCHT:[1]

  • Kahudova PEL experimentovala s velkým množstvím československých léčitelů,
  • pracoviště doktora Zdeňka Rejdáka se koncentrovalo na několik „psychotronicky mimořádně nadaných“ jedinců. Byli jimi například: páter a léčitel František Ferda ze Sušice, léčitel a spisovatel Milan Toušek (1927–2010) ze Zámrsku a experimentátor a vynálezce[5] Robert Pavlita z Lázní Bělohrad.[1] [p 8]
  • Výsledky obou pracovišť („laboratoří“) byly prezentované ve výzkumných zprávách a nízkonákladových sbornících (určených však pouze pro interní potřebu).[1] [p 9]

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Výzkumný úkol „Mentální energie a její využití v praxi“, který byl řešen pod hlavičkou ČVUT, měl (dle jiných pramenů) označení ČVUT–R–004.
  2. ↑ Práce týkající se hypotézy o tzv. fundamentálním záření hmot byly hlavním předmětem výzkumu PEL.[3] V letech 1981 až 1982 byly výzkumné práce v PEL zaměřeny na „fyzikální projevy mentálně aktivované hmoty“. Základními výzkumnými pomůckami v PEL byly lehká vrtulka s vertikální osou poháněná proudem teplého vzduchu nebo vzduchem od elektricky poháněné souosé vrtule a Crookesův „mlýnek“, tedy čtyřkřídlá vrtule ve zředěném vzduchu uváděná v pohyb tepelnou energií žárovky. Během experimentu pokusná osoba – senzibil – zastavovala pohyb vrtulek za pomoci „mentální“ energie.
  3. ↑ Podle Kahudova tvrzení se má mention pohybovat nadsvětelnou rychlostí.
  4. ↑ ČEPES = České psychoenergetická společnost při Českém svazu vědeckotechnických společností (ČSVTS).[2] ČEPES je společenská nezisková organizace, pokračovatel „Odborné skupiny pro psychoenergetiku“ (OSP), založené při české vědecké společnosti MHVBD na ustavující schůzi dne 26. června 1990 a registrované od roku 1997 v mezinárodním středisku pro nadace a neziskové organizace.[2]
  5. ↑ IAPR = International Association for the Psychology of Religion (Mezinárodní asociace pro psychologii náboženství). Její IV. kongres se konal v Monte Carlu; její V. kongres se uskutečnil v roce 1983 v Bratislavě.
  6. ↑ Juvenologie – vědecká disciplína zaměřená na využívání poznatků z různých oblastí vědy.[4] Cílem juvenologie je uchovat u člověka co nejdéle vlastnosti typické pro mladý a zdravý organismus.[4]
  7. ↑ Doktor Zdeněk Rejdák poté založil občanské sdružení "Společnost pro psychotroniku a juvenologii". Tato společnost pokračovala v propagaci a výzkumu psychotroniky na území bývalého Československa. Společnost nezanikla, ale její aktivity skončily v roce 2004.
  8. ↑ Robert Pavlita byl autorem tzv. „biologických generátorů“.[5] Tyto biogenerátory byly schopny „biologickou energii“ přijímat, koncentrovat a posléze i uvolňovat.[5] Pavlitovy generátory byly stavebnicové konstrukce bez pohyblivých částí a byly víceúčelové.[5] Měly umožňovat dálkovou neosobní komunikaci mezi dvěma osobami, zaktivizování nemagnetických látek (dřevo, sklo) nebo ochromování či zabíjení drobných živočichů.[5]
  9. ↑ Z výzkumů doktora Zdeňka Rejdáka existují dokonce i filmové záznamy.[1]

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r KALAČ, Petr. Petr Kalač: Stručná historie české esoterické scény od konce 19. století do roku 1989 [online]. Dokumentační centrum českého hermetismu, 2008-01-02 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af BAŽANT, Vlastimil, Ing. V ČR - ČEPES - Vznik a cíl společnosti [online]. Česká psychoenergetická společnost [cit. 2019-04-06]. Dostupné v archivu. 
  3. ↑ SLANINA, Zdeněk. VĚDA: 20. březen, Den českých skeptiků [online]. Neviditelný pes, 2015-03-24 [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Juvenologie [online]. leporelo info [cit. 2019-04-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-07. 
  5. ↑ a b c d e KRETSCHMER, Adam. Využití psychotronik pro vojenské účely v bývalém Československu (3) [online]. 2013-11-26 [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 

Související články

Média použitá na této stránce

Kahudova laboratoř.jpg
Autor: Sladovnik, Licence: CC BY-SA 3.0
Jeden z přístrojů vyvinutých v Kahudově laboratoři měl za pomoci primitivních prostředků zesilovat mentionové záření organismu