Psychopatie

Slovo psychopatie má několik významů:

• v užším smyslu pouze antisociální (disociální) porucha osobnosti nebo její těžší formy (psychopati Cleckleyova typu^[1]) anebo tzv. sociopatii
• v širším smyslu zastaralý termín pro dnešní pojem porucha osobnosti obecně, což kromě antisociální poruchy může zahrnovat i lehčí formy, jako například narcistickou, histriónskou, paranoidní, schizoidní, anankastickou, vyhýbavou, závislou nebo hraniční osobnost
• v nejširším smyslu jakákoliv duševní porucha, duševní nemoc nebo porucha chování (tento význam v současné době také není obvyklý)

V prvních dvou významech je psychopatie hluboce zakořeněná a přetrvávající psychická vlastnost, stav nebo vzorce chování, které jsou vyjádřením charakteristického životního stylu jedince a jeho vztahu k sobě i druhým a které představují extrémní nebo významné odchylky (deviace) od způsobů, kterými průměrný člověk v dané kultuře vnímá, myslí, cítí a utváří vztahy k druhým (resp. od toho, jaké vnímání a chování se od průměrného člověka obvykle očekává, tj. od společenského konstruktu normální osobnosti).

Termín „psychopat“ a „psychopatie“ se v českém odborném prostředí neužívá^[2] pro pejorativní konotaci a lze používat termíny „člověk s poruchou osobnosti“ a „porucha osobnosti“. Mezi laickou veřejností je daný termín spojován i s násilným chováním, ovšem tyto projevy se týkají jen malé části osob.^[3] Podíl psychopatů mezi ženami se může blížit podílu psychopatů mezi muži.^[4]

Tzv. poruchy osobnosti nejsou nemocemi v pravém slova smyslu a i slovo „porucha“ pro ně Mezinárodní klasifikace nemocí používá s opatrností a s upozorněním, že není zcela výstižné. Jde o rysy osobnosti, které se vyskytují ve spojité škále od pouhého nevýrazného rysu osobnosti až po těžký sociální handicap.

Z definice vyplývá, že meze, jaká míra určité vlastnosti je již považována za psychopatii, jsou kulturně podmíněné, tj. že člověk, který v určité kultuře nebo z určitého pohledu je vnímán jako úspěšný a socializovaný, může z jiného pohledu být hodnocen jako psychopat. František Koukolík pro osoby se subklinickou (nepatologickou) mírou antisociálního založení propaguje termín deprivant.

Některé výzkumy nasvědčují hypotézám o genetické podmíněnosti psychopatií. Měření aktivace různých uzlů mozkové neuronální sítě při různých stavech a činnostech naznačují, se kterými částmi mozku může struktura osobnosti souviset.

Kromě poruch osobnosti geneticky a hormonálně podmíněných (vrozených) nebo způsobených úrazem či jiným poškozením mozku existují také změny osobnosti například vlivem citové deprivace v dětství nebo vlivem dlouhodobého stresu anebo mimořádně traumatizujícího zážitku. Tyto psychogenní poruchy mívají odlišnou strukturu než vrozené poruchy.

Psychopatické rysy osobnosti a jejich míra se dají testovat. Kanadský psycholog Robert Hare vyvinul diagnostický nástroj nazývaný PCL-R. Obsahuje dvacet možných projevů (například nedostatek empatie, patologické lhaní nebo nezodpovědnost), podle nichž se testovaná osoba hodnotí. Každý projev je možné ohodnotit číslem 0 (projev není přítomen), 1 (projev je patrně přítomen) nebo 2 (projev je zcela jistě přítomen).^[5] Ve Velké Británii se celkové skóre alespoň 25 bodů považuje za pravděpodobného psychopata, v USA je hranice stanovena na 30 bodů. Autor testu navíc opakovaně upozorňuje, že nemusí jít jen o zabijáky a podivíny na okraji společnosti, ale třeba o vaše kolegy, kamarády nebo partnery.^[6]

• citová psychopatie – přehnané city nebo citová chladnost
• morální psychopatie – nedostatek svědomí, bezcharakternost
• sadistická psychopatie – citová chladnost, bezcitnost, nesvědomitost, sklon ke krutosti projevující se už v dětství (např. trápení zvířat)
• sexuální psychopatie

Pravá psychopatie se v jádru nedá příliš změnit,^[7] co se týče vnímání a prožívání situací a vztahů, ale chování se dá částečně ovlivnit výchovou, prostředím a sebevýchovou.

U lehčích nebo částečně psychogenních poruch osobnosti mohou být účinné terapie pomáhající rozvoji citového života:

• muzikoterapie – léčba hudbou
• arteterapie – léčba malováním
• hipoterapie – jízdy na koni
• canisterapie – hra se psy

Psychopaté nejsou ve společnosti ihned rozeznatelní. Naopak mohou mít dobré společenské postavení (např. diktátoři). Existují dokonce názory, že tzv. firemní, příp. korporátní psychopaté (s nedostatkem empatie^[8][9]) mohou mít velký podíl na světové finanční krizi.^[10] „Víme, že je přitahuje prostředí, kde je akce, kde jsou peníze a příležitosti. Kdybych nestudoval psychopaty ve vězení, zkoumal bych je na burze. Když se podíváte na dnešní ekonomické magazíny, jedním z horkých témat posledních let v nich je psychopatický šéf,“ říká psycholog Robert D. Hare.^[11]

• Němec, Jiří, PhDr.: Kriminalita a psychopatie
• Hadi v oblecích aneb Psychopat jde do práce

• Obrázky, zvuky či videa k tématu psychopatie na Wikimedia Commons

• Psychopath, režie John Purdie, 48 minut
• MUDr. František Koukolík: Mocenská posedlost je stav, při němž se mocenská pýcha a / nebo mocenská závislost kombinují se stupiditou], přednáška (zejména její 3. kapitola), PPS, WMA, PPS+WMA
• Ryba smrdí od hlavy, Režie: Misha Votruba, Václav Dejčmar, 80 minut