Psychoterapeutický výcvik

Psychoterapeutický výcvik je výukový a výcvikový proces, při kterém se z laika stává kvalifikovaný psychoterapeut. Výcvik vedou lektoři té které psychoterapeutické školy.

Výcvik má obvykle několik částí. Jsou to:

• sebezkušenostní (zážitková) část (skupinová a individuální),
• výklad teorie,
• práce s klientem pod supervizí,
• závěrečná práce či zkouška.

V sebezkušenostní (zážitkové) části adept sám na sobě zakouší postupy vlastní psychoterapeutickému směru, který studuje, sám de facto podstupuje částečnou psychoterapii. Děje se tak postupem, který výstižně popisuje odposlechnutá laická definice: „Budoucí terapeuti sedí v kruhu a baví se o věcech, o kterých se ve slušné společnosti nemluví.“

V teorii se dozví něco z historie studovaného psychoterapeutického směru (obvykle zejména životopis jejího zakladatele), uslyší hodně subjektivních tvrzení o účinnosti studované psychoterapie a málo objektivních dokladů téhož. Jiné psychoterapeutické směry bývají zmíněny okrajově.

V práci s klientem pod supervizí adept psychoterapie pracuje s klientem, jeho práce je však pravidelně kontrolována lektorem.

Závěrečná práce obvykle zahrnuje kazuistiku. Zkouška se týká teorie.

Kompletní výcvik obvykle trvá 4 – 7 let (500 – 1000 hodin), v současné době (2019) stojí asi 25-30 000 Kč za rok.

Po skončení psychoterapeutického výcviku obdrží absolvent osvědčení a je mu umožněno (po splnění eventuálních dalších podmínek, například zákonné registrace apod.) své kvalifikace využívat ku prospěchu svému i jiných. Je-li původní profesí absolventa psychoterapeutického výcviku lékařství či psychologie, obvykle pracuje ve zdravotnictví, nazývá se psychoterapeutem, zabývá se pacienty a za práci mu platí zdravotní pojišťovna. Je-li původní profese absolventa psychoterapeutického výcviku jiná, potom obvykle pracuje mimo zdravotnictví, nazývá se poradcem, má klienty a za práci mu platí sami klienti.

I po skončení výcviku je záhodno, aby se absolvent dále vzdělával, avšak zejména je nutno, aby dokázal rozpoznat ty případy, na které sám nestačí, a předložil je kolegům nebo s nimi šel do supervize.

Někteří z absolventů výcviku po nějaké době praxe složí další zkoušky a sami se stávají lektory dané psychoterapeutické školy.

• JUNG, Carl Gustav. Výbor z díla I. - Základní otázky analytické psychologie a psychoterapie v praxi. [s.l.]: Emitos, 1997. 436 s. ISBN 80-85880-14-8. 
• KRATOCHVÍL, Stanislav. Základy psychoterapie. 7. vyd. Praha: Portál, 2017. 408 s. ISBN 978-80-262-1227-0. 
• SCHWARTZ, Bernard; FLOWERS, John V. Jak selhat jako terapeut: 57 způsobů, jak ztratit nebo poškodit svého klienta. Překlad Struková, Silvie; Liška, Dan. 2. vyd. Praha: Portál, 2022. 192 s. (Spektrum; sv. 140). ISBN 978-80-262-1984-2. 
• VYBÍRAL, Zbyněk. Jak se stát dobrým psychoterapeutem. Praha: Portál, 2016. 192 s. (Spektrum; sv. 103). ISBN 978-80-262-1104-4. 
• VYMĚTAL, Jan. Úvod do psychoterapie. Praha: Grada, 2010. 288 s. ISBN 978-80-247-2667-0. 
• YALOM, Irvin D. Teorie a praxe skupinové psychoterapie. 2.. vyd. Praha: Portál, 2021. 734 s. ISBN 978-80-262-1848-7. 

• Daseinsanalýza
• Regresní terapie