Ptolemaios II. Filadelfos

Ptolemaios II. Filadelfos
Ptolemaíos Philádelphos
Ptolemaios II. busta, Museum Neapol
Doba vlády	28.3.284 - 28.1.246 př. n. l.
Rodné jméno
Trůnní jméno
Horovo jméno
	Hunu qeni [Statečné mládí]
Jméno obou paní	Wr-pḥtj [Koho jeho otec dosadil na trůn]
Zlatý Hor	Sechai-en su it-ef [Jeho otec ho zjevil]
Manželky	Arsinoe I. , (sestra) Arsinoe II. Philadelfos[1]
Potomci	Ptolemaios III. Lysimachus, Berenice Syra [p 1]
Otec	Ptolemaios I. Sótér
Matka	Berenika I.[2]
Narození	Kós
Úmrtí	28.1.246 př. n. l. Alexandrie
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptolemaios II. zvaný Filadelfos („bratr milující sestru“) Πτολεμαῖος Φιλάδελφος, 309 – 246 př. n. l.) byl synem zakladatele ptolemaiovského Egypta Ptolemaia I. Sotéra a královny Bereniké I. Za ženu měl Arsione I., dceru Lýsimachose z Thrákie, kterou zapudil poté, co jeho sestra Arsinoe II. Philadelfos^{[p 2][3]} řadou intrik dosáhla návratu z Trakie do Egypta. Stávající manželka královna Arsinoe I., která se obávalo o svou mocenskou pozici, spřádala spiknutí, po odhalení byli její komplicové popravení a ona sama poslána do vyhnanství na Koptos na okraji východní pouště v Horním Egyptě.^{[p 3]} Filadelfos si sestru Arsinoé II. vzal za manželku. Incestní vztah se sestrou, dcerou Ptolemaia I. Sotéra, byl prvotně účelový, měl potvrdit jeho legitimitu jako právoplatného nástupce v Egyptě již oslavovaného zakladatele dynastie Sotéra. Hlavním jménem, prolínajícím se celou dynastií, bylo rodné jméno po otci Sotérovi . Celý tento příběh Arsinoe II. popisuje Stéla Mendes, nalezená v Koptu.^[4] Územní zisky jeho otce v Levantě se opakovaně vojenskými výpravami (274 – 271 př. n. l.) snažil udržet. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních a vědách a celý Egypt k prosperitě.^[5]

Vláda

(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 3.0

(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 3.0

Otec Sotér mladému synovi Filadelfovi poskytl na tu dobu vynikající vzdělání ve škola filosofa Stratóna v duchu aristotelovské filozofie, takže jeho vzdělání zahrnovalo geografii, zoologii a další přírodovědné disciplíny. Vladařské zkušenosti získal v posledních dvou letech života otce Sotéra, kdy působil jako plnomocný spoluvládce.^[2] V celé oblasti Levanty se opakovaně obnovovaly vojenské střety o dosažení lokální nadvlády s obdobími relativní politické stability. Pro Makedonii a Egypt to bylo období vrcholu rozsahu vlády nad částí Asie a námořní mohutnosti v Středozemním moři s centrem v Alexandrii.

Ptolemaios II. vedl několik válek. Roku 274 př. n. l. vyhlásil král Magas ze Kyrenaiky otevřenou válku svému nevlastnímu bratrovi a seleukovský král Antiochos I. Sótér, toužící po oblastech Sýrie a Palestiny, zaútočil na Egypťany a rozpoutal tak první syrskou válku, která trvala dva až tři roky. Nápor Antiocha I. Sotéra však byl odražen a Ptolemaiovci díky svému vítězství ještě více upevnili svůj vliv v oblasti Levanty. Egyptská sféra vlivu se dále rozšířila o Kykladské a Samothrácké ostrovy v Egejském moři a přístavy na pobřeží Kilíkie, Pamphylie,^{[p 4]} Kilíkie a Kárie. Avšak porážka, kterou egyptské loďstvo utrpělo od makedonského krále Antigona II. Gonata u ostrova Kós mezi léty 258 – 256 př. n. l., přerušila egyptskou nadvládu v oblasti Egejského moře. Během druhé syrské války vedené se seleukovským vládcem Antiochem II. Theosem (řecký král v letech 261 – 246 př. n. l.), vedené někdy po roce 260 př. n. l., Prolemaios II. utrpěl ztrátu egyptských držav na maloasijském pobřeží a nakonec souhlasil s mírem s Antiochem II., se kterým pak oženil svou dceru Bereniké.^[2]

Zahraniční vztahy

Rozsah ovládaného území zahrnoval oblast na východ od Nilu až po Arabský záliv, na západě to byly pouštní oázy, a Kyreneika včetně Kypru.^[6] Vojensky ovlivňoval Sýrii a kontroloval menší království v Malé Asii podél celého pobřeží, v přístavech od Antalya až po Hellespont v sousedství království Lysimacha včetně území a měst Makedonie. Ptolemaios uspořádal vztahy s Kartágem. Dokonce navázal politické vztahy s Římskou republikou (273 př. n. l.). V první punské válce Říma s Kartágem (264 – 241 př. n. l.) zachovával neutralitu.

Sociálně ekonomická struktura

Ovládnutí Egypta řecko-makedonskou vládnoucí vrstvou nebylo již od počátku vlády Ptolemaia I. Sotéra doprovázeno omezováním původního obyvatelstva, systémově probíhala vzájemná asimilace. Na jedné straně vládce respektoval egyptskou kulturu, tisícileté tradice a náboženské zvyklosti, na straně druhé domácí elity a rodové vztahy přispívaly k osvojení řecké filozofie příkladně representované školou Aristotela a jeho následníků, jako byl učitel Filadelfa Stratón z Lampsaku. Egypťané si osvojovali řečtinu a získávali pozice ve státní správě a obchodu.^[2] Ostatně vzájemné vztahy Egypta a Řecka se datují k 18.dynastii (~1550 – 1530 př. n. l.).^[7] Makedonci při vytváření správních struktur intenzivně spolupracovali s místními elitami, především písma znalých kněží a jejich klášterní správy. Po celou dobu helénistické vlády egyptští kněží fungovali jako hlavní zprostředkovatelé, kteří utvářeli přijetí nově příchozí makedonské autority. Následující generace makedonských králů sledovala strategii přijatou Alexandrem, kterou využívala i většina zahraničních vládců Egypta. Makedonští králové přijali titul faraona a následně převzali všechny výsady a povinnosti, které takové postavení vyžadovalo v egyptském symbolickém vesmíru. Ptolemaios II. Filadelfos ustanovil formální zbožštění svých rodičů kolem roku 280 př. n. l. Prohlásil je za „Bohy Spasitele“ (Theoi Soteres). Každé čtyři roky pořádal oslavný festival k památce otce Sotéra. Nicméně o několik let později byli Ptolemaios II. Filadelfos a jeho manželka Arsinoe II. také zbožštěni v duchu tradičního egyptského kultu. K řízení státu vládce byli ustanovení vyšší úředníci – velitelé, hospodáři s majetkem odpovědní za hlavní odvětví hospodářství, správci Nommů, administrace zahraničních vztahů (korepondence).^[2]
Etnické složení populace (v době Ptolemaia II. se uvádí 7 až 8 milionů) bylo značně různorodé: ze západu migrující Trákové , Ilyrijci až po Malou Asii včetně Peršanů a arabských nomádů přicházejících ze západní pouště. Významná byla rovněž židovská komunita, zejména v Alexandrii a v blízkém okolí. Zemědělskou zásobárnou byla oáza Fajum, kde se soustavně budoval a obnovoval starší zavlažovací systém.^{[p 5]} Důležitou spojnicí mezi Nilem a Rudým mořem byl kanál, jehož počátky se datují do období vlády Senusreta I. (1971 – 1926 př. n. l.). Kanál od Bubastis směřující do Suezského zálivu přes solná jezera byl restaurován a provoz obonoven v letech ~270 – 269 př. n. l. Podél pobřeží Rudého moře byly založeny stanice na karavanní cestě až na území nomádských arabských kmenů.

Monumenty

Monumenty s náboženským podtextem se nově stavěly, některé starší se opravovaly. Příkladem jsou chrámy v Dolním Egyptě (Behbietm El Hagara),^[8] chrám boha Hora v Tanis, nově založený chrám Arsinoe II. u města Pithon (nyní Tell el-Masjuta),^[9][10] kde byla také nalezena stéla s popisem oslav výročí (279 př. n. l.) nástupu Ptolelamaia II. na trůn.^[11] Další rekonstrukce se provedly v Serapeu na Sakkáře v pohřebišti posvátných býků Apisů a obnovení chrámu zasvěceného bohu Min v městě Akim v Horním Egyptě,^[12] a byly restaurovány dekorativní malby v Karnaku a v Thébách.^[11]

Města Alexandrie, Memfis

Vládním centrem s palácem faraona byla Alexandrie, která doznala značného rozvoje za vlády Alexandra Velikého; po jeho smrti zde byla i jeho hrobkou, kde byl uložen ve zlaté rakvi. Ptolemaius II. v její blízkosti nechal vybudovat vlastní palác a chrám svým rodičům i chrám své manželce Arsinoe II. Na ostrově Faros zadal vybudování grandiózního majáku architektu Sostratu z Cnidus (~279 př. n. l.).^{[p 6][13]} K tomu byla vybudována spojovací cesta s pevninou a v sousedství se dostavěl lodní přístav pro obsluhu většího počtu námořních lodí.

Alexandrie byla dominantní enklávou řeckého osídlení a nově zavedeného kultu řeckého mytologického Demetera.^[14] Historický věhlas má Alexandrijská knihovna a muzeum zbudované podle ideí Demetria z Falera podle vzoru aténské univerzity řeckých filosofů. Bylo to centrum veškerého vědění a soustředění význačných filosofů. Z Řecka byly dovezeny sbírky papyrů (uvádí se 48 000 svítků),^[2] které se pro další distribuci kopírovaly včetně překladů z hebrejštiny, egyptštiny, feničtiny. Filadelfos pozval z Jerusaléma učence, aby pro knihovnu vytvořili překlad Pentateuchy. Prvním knihovníkem byl řecký básník a gramatik Zenodotus z Efesu.^[15] V městě založil zoologickou zahradu, gymnázium a řadů parků. V Alexandrii v té době žilo asi 1 milion obyvatel se zajištěnou substrukturou.^[3]

Memfis, město s tisíciletou historií, reprezentovalo v ptolemaiovském období převážně původní egyptskou kulturu s bezprostředním udržováním Ptahova kultu v dosud existujícím chrámu.^{[p 7]} Obyvatelé zde žijící byli převážně rodilí Egypťané, řídící se lokální samosprávou s minoritou Řeků, Syro-Peršanů a Féničanů. Na ne příliš vzdáleném Serapeu na Sakkáře^[16] byl uctíván kult posvátných býků Apisů, kteří zde byli pohřbíváni jako symbol inkarnace boha Ptaha.

Epilog

Ptolemaios II. Filadelfos pokračoval v díle započatém jeho otcem Sotérem a značně přispěl k politickému a ekonomickému rozkvětu Egypta. Podstatně též přispěl k rozvoji kulturního a ekonomického centra v Alexandrii, historicky věhlasné knihovny podporované řeckými učenci, šíření učenosti v celé rozsáhlé oblasti Malé Asie a Levanty. Z těchto zdrojů čerpaly další generace a podstatná část jich ovlivnila i rozvíjející se Římskou republiku na Apeninském poloostrově, vlastně již součásti Evropy. O nástupu Ptolemáia I. Sotéra (včetně jeho strapie Egypta) až do konce života jeho syna Ptolemaia II. Filadefose uplynulo asi 77 roků, kdy Egypt prožíval relativně klidné období všeobecné prosperity. Nástupcem Ptolemaia II. byl jeho syn Ptolemaios III. Euergetés, který zmíněné období prosperity mohl prodloužit o 42 roků, pokud by mu to vnější podmínky umožnily.

Odkazy

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ptolemy II Philadelphus- verze před 2015 na anglické Wikipedii.

Literatura

• Pierre Cabanes, Le Monde hellénistique de la mort d’Alexandre à la paix d’Apamée, Nouvelle histoire de l’Antiquité, vol. 4, Seuil, coll. « Points Histoire », 1995 (ISBN 2-02-013130-7) ;
• Pierre Lévêque, Le Monde hellénistique, Pocket, coll. « Agora », 2003 (4e édition) (ISBN 2-266-10140-4) ;
• Édouard Will, Histoire politique du monde hellénistique 323-30 av. J.-C., Seuil, collection « Points Histoire, Paris, 2003 (ISBN 2-02-060387-X).
• Thomas Schneider, Lexikon der Pharaonen. Artemis-Verlag, Düsseldorf, 1997; ISBN 3-491-96053-3
• Werner Huß, Ägypten in hellenistischer Zeit 332-30 v. Chr. C. H. Beck, München, 2001; ISBN 3-406-47154-4

Související články

• Ptolemaiovci
• Ptolemaios I. Sótér
• Arsinoé II.
• Alexandrie
• Alexandrijská knihovna
• Seleukovci
• Alexandr Veliký

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ptolemaios II. Filadelfos na Wikimedia Commons
• Ptolemy Philadelphus at Lacus Curtius — (Chapter III of E. R Bevan's House of Ptolemy, 1923)
• Ptolemy II Philadelphus entry in historical sourcebook by Mahlon H. Smith
• Sammlung von Münzen aus der Zeit Ptolemaios’ II.
• Digital Egypt for Universities