Ptolemaiovci

Ptolemaiovci
(c) Classical Numismatic Group, Inc. http://www.cngcoins.com, CC BY-SA 3.0
Země	Ptolemaiovská říše
Mateřská dynastie	Argeovci
Tituly	král, faraón
Zakladatel	Ptolemaios I. Sótér
Mytický zakladatel	Káranos
Rok založení	323 př. n. l.
Konec vlády	30 př. n. l.
Poslední vládce	Kleopatra VII. Filopatór
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ptolemaiovci (též Lágovci) byla dynastie makedonského původu, která vládla v Egyptě v letech 323 př. n. l. – 30 př. n. l. Sotér I., zakladatel dynastie, byl jedním ze sedmi strážců a generálů Alexandra Velikého. Po Alexandrově smrti roku 323 př. n. l. byl jmenován Satrapou v Egyptě. Roku 305 př. n. l. se prohlásil králem Ptolemaiem I., později zvaným „Sótér“ – Vykupitel. Egypťané Ptolemaia brzy přijali jako nástupce faraonů nezávislého Egypta ^{[p 1]}. K nástupu na trůn egyptského faraona vydal dekret o své vládě 311 př. n. l. „Dekret Ptolemaia Lagida”^[1] Ptolemaiovská dynastie vládla v Egyptě ~275 roků, až do ovládnutí země Římany roku 30 př. n. l., případně roku 27 př. n. l. kdy Římský císař Augustus ustanovil Egypt římskou provincií a přijal egyptskou korunu "sḫmty" .

© Vyacheslav Argenberg / http://www.vascoplanet.com/, CC BY 4.0

Ptolemaiovská dynastie byla vyústěním historických politických a územních mocenských bojů o ovládnutí Středomoří v postupných peloponéských válkách v 5.- 4. století př. n. l. a formovávání Makedonie v severní části Řecka s pobřežím Egejského moře, kdy makedonský král Perdicas II. ovládl poloostrov Chalkidiki^[3] a využil oslabení řeckých městských států Sparty a Athén. Jeho syn Perdikkás III. dosáhl významné mocenské pozice v celé řecké oblasti.^[4] Pro makedonský stát to mělo velký význam nejen pro budoucnost, tím že nebezpečí vpádu z Chalkidiki bylo konečně zažehnáno, ale také, že tato bohatá zemědělská oblast, blízká tradiční makedonské vlasti, byla součástí jádra makedonského státu a příštího bohatství a vojenské síly. Mocenskou pozici Makedonie stabilizoval Filip II. Makedonský a v plné šíři rozvinul jeho syn Alexandr Velký, který ovládl Egypt a v roce 331 př. n. l. založil město Alexandrii. Po jeho smrti 11. června 323 př. n. l. se jeho říše postupně rozpadla ve válkách diadochů. Pro Egypt bylo relativně příznivé ustanovení makedonského satrapy (323 př. n. l.), původně generála v Alexanadrově vojsku, z Lagaské dynastie Ptolemaie Sotéra.[2] Satrapou se stal ve věku ~44 roků, dalších 18 roků upevňoval a stabilizoval Egypt, Řeků s místní historickou egyptskou populací ^[5]

Ptolemaios Sotér I. se ustanovil prvním ptolemaiovským faraonem "Dekret Ptolemaia Lagida, satrapa”, kde se přihlásil k egyptské historii, vzývaje boha Hora.^[6][7] Jeho zkušenosti a moudré řízení správy Egypta se zúročilo po získání trůnu egyptského faraona 305 př. n. l. Svému synu a nástupci Filadelfosovi poskytl na onu dobu vynikající vzdělání s filosofem Stratónem v duchu Aristotelovské filozofie. Jeho vláda přivedla Alexandrii k vrcholu věhlasu v uměních, vědách a celý Egypt k prosperitě.^[8] V pořadí třetí nástupce a vnuk Sotéra I. Ptolemaios III. Euergetés dovršil jeho reformy, dosáhl smíru s kněžími, kteří kromě náboženských doktrín byly významnou ekonomickou silou svými podíly zejména na zemědělské produkci, ale také udržení administrativního systému evidence jak lidské síly tak i finančního systému a svojí klášterní správou, včetně znalosti písma. Po celou dobu helénistické vlády egyptští kněží fungovali jako hlavní zprostředkovatelé, kteří utvářeli a podporovali přijetí nově příchozí makedonské autority. K vrcholu prosperity Egypta trvale přispívala peněžní reforma zavedením Ptolemaiovského zlatého standardu ^{[p 2]} s povinnou směnou cizích peněz na hranicích říše.^[9][10]
Prosperita Egypta v období tří generací Ptolemaiů se promítla i do jejich vztahu k egyptské historii stavbou či obnovou řady historických staveb jako jsou Serapeum, chrámů v Edfu a Esně a zejména v Philae či Karnaku. Stavby zdobí reliéfy oslavující jejich vládu a vřelý vztah k bohům symbolizující jejich legitimitu jako vládců Egypta. Jejich identita je vyjadřována jejich kartušemi rodného a trůnního jména.^{[p 3]}

Počínaje vládou Ptolemaios IV., který se vládě příliš nevěnoval, vedl poživačný život a využíval nahromaděné bohatství ke svým zálibám. Panovnických povinností se ujímali palácoví úředníci. Vojenské expedice vyčerpávaly státní pokladnu, nicméně se dařilo udržet vládu nad Palestinou a zadržovat Selukovce na hranicích Antiochie. Nově zavedené daně na pokrytí vojenských expedicí a nákladného života již rozvětveného rodu s trvalými ambicemi usurpace moci, byly příčinou rozsáhlých vzpour (206 - 186 př. n. l.) v Dolním i Horním Egyptě. Nedospělí následníci, Ptolemaiec V. na trůnu v 5 letech, Ptolemaios VI. pak v 6 letech za vlády regentů, sledujících vlastní prospěch, nástup úpadku a eroze panovnické moci se urychlily. Navíc se také začal ve větší míře uplatňovat vliv sílící Římské republiky, která z počátku vystupovala jako arbitr v rozbrojích mezi soupeřícími členy Ptolemaiovské rodiny.^{[11] [12]}

Racionálně jednající vláda faraonů v období mezi 145-88 př. n. l. vlastně fakticky neexistovala a vliv jejich matek či manželek Kleopatry II. a III. a následně také Bereniky III. k stabilitě příliš nepřispěl. Snaha předchozího Ptolemáie VIII. o řešení důsledku dlouho trvající vzpoury, dekretem z roku 118-116 př. n. l., kromě jiného i všeobecnou amnestií^{[p 4]} vzbouřenců a daňových dlužníků státu, nebyla příliš úspěšná.^[13] Když Ptolemaios VIII. 116 př. n. l. zemřel a svým odkazem na nástupnictví svěřil manželce Kleopatře III. Euergetis volbu následnictví mezi jejími syny Ptolemaie IX. a X., kteří mezi sebou vedli otevřenou válku o moc v říši, úpadek vlastně završil.^[14]Ptolemaios X. po zapuzení Alexandrijskými Řeky a sesazení z trůnu svou závětí věnoval Egypt Římanům. Tím se skončila éra Ptolemaiovců odvozujících svůj původ od zakladatele Ptolemaie I. Sotéra.

Helenistická civilizace v Egyptě byla výsledkem složitých vztahů mezi dvěma symbolickými světy v neustálém procesu aktualizace. Helénistické období vytvořilo novou politickou realitu soustředěním původní egyptské populace s řeckou mocenskou nadvládou ve stejném fyzickém prostoru. Tato nová komunita koexistovala během následujících tří století. Výsledkem takové transformace kultur byl nový politický - náboženský symbolický helenistický svět– který se vyvinul v nový společenský útvar, nahrazující tradiční egyptský i helénský politický systém.^[15]

Existuje charakteristický znak, který je společný všem králům této dynastie. Ptolemaiovci, ovládající politicky Egypt, se snažili aby plnili všechny své rituály a povinnosti, požadované vůči egyptskému králi, a to stavby, přestavby a zdobení svatyní, kaplí a náboženských chrámů. Ptolemaiovci zaplnili sloupy, zdi a pylony velkých chrámů basreliéfy a výjevy značné symbolické hodnoty ne nepodobných výzdobám chrámů Nové říše. V důsledku toho existuje dodnes mnoho božských chrámů jimi postavených nebo vyzdobených, jako Edfu, Philae^{[p 5]}, Kom Ombo a chrám Hathor v Dendera^{[p 6]} jsou hlavní příklady tohoto stylu.^[16][17] Ptolemaiovci byli ve skutečnosti posledními velkými staviteli v Egyptě a velké monumenty jimi postavené na egyptské půdě mají jejich podpis. S těmito presentacemi je pak spojena záměrná ideologická a propagandistická hodnota, která ospravedlňuje označení „vizuální ideologické narativy“, tedy scény politické povahy s efektním scénickým důrazem. Postavy jsou zobrazovány v idealizované formě, přestože jejich reálný fyzický obraz byl velmi odlišný. Reliéfy v chrámech na pylonech dodržovaly staroegyptský kánon zobrazování postav, historicky nepříliš odlišný^{[p 7][18][19]}Studie fyzického a zdravotního stavu Ptolemáiovců potvrdila, že mnozí z nich trpěli Spánkovou apnoe a vícero členů královské rodiny trpěli morbidní obezitou. Ptolemaios II. a jeho sestra Arsinoé II. byli oba extrémně obézní, obdobně jsou uváděni další členové rodu, Ptolemaios V., Ptolemaios VI., Ptolemaios VIII. a v neposlední řadě extrémně obézní Ptolemaios X. Alexandr I. Historik Polybios zaznamenal i syndromy patologické spavosti Hypersomnie.^[20]Zmíněné zdravotní postižení jsou přičítány genetickým dědičným efektům příbuzenských - incestních - vztahů.^[21]

Rozvoj Egypta v prvních třech generacích Ptolemáiovců těžil z rozumné hospodářské politiky zavedené a v hospodářské politice státu a byrokratických aparátem, včetně respektované hospodářské zprávy chrámů, udržovalo stabilní cenové hladiny komodit, jako byly len, sůl, pivo a některé olejniny. Ptolemaiovská daňová politika a vytváření peněžních center podřízených vládci, vyžadovalo výběr některých daní nebo alespoň jejich výpočet v penězích, hrála klíčovou roli při monetizaci. Zřejmě existovaly regionální rozdíly ovlivněné tím, kde se Řekové usadili.^{[22][p 8]} Nově byla přijata fiskální opatření ve výrobě a prodeji hlavních položek zemědělské produkce, ale také rukodělných výrobků. Zde využíval ptolemaiovský stát konkurenční nabídky a pracovní smlouvy, které fixovaly pracovníky na konkrétním místě a délce trvání kontraktu, na často dodávané suroviny a nástroje a udělení státní licence na prodej hotových výrobků. Cílem zde bylo, stejně jako v celém Ptolemaiovský fiskální systému, zajistit práci a produkovat předvídatelný příjem pro stát. Egyptské venkovské hospodářství dlouhodobě používalo peněžní směnu, která se udržela až do římského období. Smluvní mzda za práce v zemědělství, i v obdobích krátkodobých stavebních projektů, například stavbě a údržbě zavodňovacích kanálů, byla běžná vyplácena v krátkodobých intervalech, a to jak v naturální formě (obilí), tak i peněžní hotovosti. Na lokálním financování se podílely i kněžské chrámy, a to i na jejich vlastních náboženských kultovních programech. Avšak již za vlády Ptolemaie IV. se postupně měna znehodnocovala, jak snížením obsahu cenného kovu (stříbra) v mincích, nebo také změnou kursu bronzových mincí vůči stříbru či zlatu.^[10]
Mezi další přednosti patřila státní podpora oběhu a ražení mincí, proces řízený daňovou politikou, pěstování pšenice, daňový systém hospodaření a vytvoření městské "helénské" třídy. Skromné zisky v písařské praxi, kontrola úrokových sazeb, použití daňových dokladů mohly být kompenzovány neefektivitou právních institucí, problémy v hospodaření s daněmi a etnickými rozdíly, které byly zvýrazněny daňovou politikou. Římané těžili z Ptolemaiovského vývoji hospodářské politiky, avšak v několika oblastech následně značně zlepšili ekonomické podmínky prosperující "Provincie Egypt (Provincia Aegypti)".^[23]

Ptolemaiovský Egypt zaujímá významné a privilegované místo v dějinách starověkého Egypta, a to nejen díky svým specifickým geografickým a klimatickým podmínkám, které pomohly zachránit mnoho dokumentů, ale také kvůli formám a pravidlům byrokratického a politického, ekonomického, finančního a ideologicko-kulturního řízení, o kterém rozhodli a zavedli Ptolemaiovci ze schématu vytvořeného předchozími staletími faraonské administrativy. Ptolemaiovci proměnili Egypt v „rodinnou záležitost“ a dali zemi původní instituce. Fungovali podle svých nových plánů, které se podstatně lišily od těch, které se praktikovaly v klasickém Řecku.^[24][25]

Pozdní období dynastie byl poznamenané nejasnými vazbami uvnitř vládnoucích rodin, ale také neurčitou datací zápisů, či reliéfů a jejich jmen na památkách v různých lokalitách. Například v chrámu Kom Ombo (budován ~180-47 př. n. l.) ^{[p 13]}, nebo chrámu v Edfu[4]^{[26][32][p 14]}

• Ptolemaiovský Egypt
• Ptolemaios I. Sótér
• Ptolemaios IV. Filopatór
• Ptolemaios XV. Kaisarion
• Augustus

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ptolemaiovci na Wikimedia Commons
• (anglicky)Ptolemaic Dynasty ( Lagids ) 306–30