Pucolán
Pucolán (italsky pozzolana), též pucolánový popel, je jemný písečný sopečný popel využívaný od starověku jako hydraulické pojivo do malt a betonů.
Jde o vulkanický hlinitokřemičitan. Byl objeven již v dobách starého Říma, v Itálii u města Pozzuoli na úbočí Vesuvu, ale později i na mnoha jiných místech. Římský architekt Marcus Vitruvius Pollio zmiňuje čtyři druhy pucolánu: černý, bílý, šedý a červený, které lze nalézt v sopečných oblastech Itálie, kolem Neapole.
Pucolánové přísady zajišťují hydraulicitu pojiv. Jednalo se buď o sopečný popel z okolí Vesuvu, nebo porýnské trasy.[1]
Pucolánová aktivita je schopnost reagovat s Ca(OH)2, určují se tak pojivé vlastnosti.
Pro snížení vývinu hydratačního tepla v betonu se může nahradit část cementu pucolánem.
Odkazy
Reference
- ↑ Kraus K.: Rheinischer Trass. In: Denkmalgestein Tuff, ARKUS-Tagung, IFSA-Bericht Nr. 22-2006, Institut mr Steinkonservierung e.v., Mainz, s. 105–117, 2006
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pucolán na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Autor: No machine-readable author provided. Abrahami assumed (based on copyright claims)., Licence: CC BY-SA 2.5
Pouzzolane