Pyrrhovo vítězství je slovní spojení, které vyjadřuje formální vítězství či úspěch, které ve skutečnosti ve svých důsledcích žádným vítězstvím či úspěchem není.[1] Původně vzešlo z vojenství, ale stalo se používaným rčením v oblastech, v nichž se soutěží či se nějak hodnotí úspěch. Označuje především vítězství, které je příliš těsné a příliš draze zaplacené. Též označuje vítězství, při kterém je dosažený cíl buďto bezcenný, nebo přinesl vítězi namísto zisku hlavně ztráty.[2]
Původ rčení a jeho pojmenování odkazuje na Pyrrha, krále z Epeiru, starověkého válečníka a jednoho z nepřátel Římské republiky. Fráze naráží na jeho poznámku, kterou po bitvě u Auscula (279 př. n. l.) odbyl své důstojníky, když mu blahopřáli k vítězství: „Ještě jedno takové vítězství a jsme zničeni“.[3] Šlo o realistické zhodnocení celé situace – nepřítele sice přinutil k ústupu a způsobil mu těžké ztráty, ale jeho vojsko nezničil úplně a jeho vlastní elitní jednotky a důstojnický sbor vyšly z bitvy značně oslabeny.[4] Vzhledem k tomu, že Římané měli větší možnosti doplnit své řady, se Pyrrhova pozice de facto zhoršila.[5]
Tento seznam obsahuje příklady bitev, které skončily Pyrrhovým vítězstvím. Není zamýšlen jako úplný, ale má ilustrovat tento koncept.
Bitva u Ascula (279 př. n. l.)[6] – Pyrrhos z Épeiru a jeho italští spojenci proti Římské republice: Římané utrpěli dvakrát větší ztráty, ale mohli snadno doplnit své řady. Pyrrhos přišel o většinu svých velitelů a značnou část vojska, s nímž přitáhl do Itálie, a následně se stáhl na Sicílii.
Bitva u Avarajru (451)[7][8] – Vartan Mamikonjan a křesťanští arménští povstalci proti Sásánovské říši: Peršané zvítězili a přinutili početně slabší Armény k ústupu, ale utrpěli takové ztráty, že bitva strategicky vyústila ve vítězství Arménů. Bitva vedla k Nvarsacké smlouvě (484 n. l.), která Arménům zajistila autonomii a náboženskou svobodu.
Poslední vzdor a závěrečný útok z pevnosti Szigetvár (obraz od Johanna Petera Kraffta, 1825)Obléhání Szigetváru (1566)[9][10] – Osmansko-habsburské války: Po 33 dnech obléhání sice Osmané zvítězili, ale jejich ztráty byly obrovské, zemřel sultán Sulejman a zpoždění útoku na Vídeň toho roku zastavilo osmanskou expanzi v Evropě.
Obléhání Ostende (1601–1604)[11][12][13] – Osmdesátiletá válka: Španělé se tři roky snažili dobýt tento přístav od nizozemských a anglických obránců, zatímco Nizozemci expandovali dále na východ. Město nakonec padlo, ale obrovské náklady a ztráty vedly k oslabení Španělska, které bylo k roku 1607 finančně vyčerpáno a přistoupilo na Dvanáctileté příměří, čímž Spojené provincie nizozemské získaly nezávislost.
Bitva u Gangwany (1741) – Boj mezi 1 000 ráthórských jezdců z Džódhpuru a spojenými armádami Mughalské říše a Džajpuru o síle 100 000 vojáků s dělostřelectvem. Džajpur zvítězil, ale ztratil 12 000 mužů a tisíce dalších byly zraněny.
Bitva u Bunker Hillu (1775) – Americká válka za nezávislost: Britové po třech útocích ovládli bostonský poloostrov, ale utrpěli mnohem vyšší ztráty než Američané, včetně velkého počtu důstojníků. To je přinutilo k opatrnějším taktikám, což pomohlo americkým povstalcům. Politické důsledky bitvy posílily podporu nezávislosti.
Bitva u Guilford Court House (1781) – Americká válka za nezávislost: Britové sice porazili Američany, ale jejich velké ztráty vedly k oslabení jejich tažení na jihu.
Bitva u ostrovů Santa Cruz (1942) – Druhá světová válka: Japonské a spojenecké námořní síly se střetly v rámci bojů o Guadalcanal. Japonci dosáhli taktického vítězství, ale ztratili 100 letadel a nenahraditelné zkušené posádky, což strategicky zvýhodnilo Spojence.
Bitva u Čchangdžinu (1950) – Korejská válka: Čínská armáda obklíčila menší jednotky OSN, ale utrpěla obrovské ztráty. OSN sice ustoupilo, ale Číňané nebyli schopni pokračovat v ofenzivě.
Termín „Pyrrhovo vítězství“ se používá i v podnikání, politice a sportu k popisu úspěchu, který vítěze zničí. Ve sportu to může znamenat například vítězství, při němž se zraní klíčový hráč nebo které znemožní lepší výběr v draftu.[14][15]
„Morální rozum se musí naučit, jak si udělat z donucení spojence, aniž by riskoval Pyrrhovo vítězství, v němž by tento spojenec triumf zneužil a znegoval.“
Soudce Hugo Black ve svém nesouhlasném stanovisku k případu Beauharnais v. Illinois (1952) odkázal na Pyrrha:
„Pokud menšiny považují tento verdikt za své vítězství, měly by zvážit význam staré poznámky: 'Ještě jedno takové vítězství a jsem ztracen.'“
Odkazy
Reference
↑CHLUBNÝ, Jiří. Pyrrhovy války. Antika [online]. 2004-09-13 [cit. 2017-04-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-11.
↑ With Triumphs Like These, Who Needs Defeats? — A Brief History of Pyrrhic Victories. MilitaryHistoryNow.com [online]. 2013-03-20. Dostupné online. (anglicky)
↑TSOURAS, Peter G. Slovník vojenských citátů. 1. vyd. Praha: Baronet, 2007. 463 s. Dostupné online. ISBN978-80-7384-048-8. S. 382.
↑Plútarchos. Životopisy slavných Řeků a Římanů. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Život Pyrrha.
↑HEWSEN, Robert H. AVARAYR [online]. Encyclopædia Iranica, 2011-08-17. So spirited was the Armenian defense, however, that the Persians suffered enormous losses as well. Their victory was pyrrhic and the king, faced with troubles elsewhere, was forced, at least for the time being, to allow the Armenians to worship as they chose.. Dostupné online.
↑PATTIE, Susan Paul. Faith in History: Armenians Rebuilding Community. [s.l.]: Smithsonian Institution Press, 1997. ISBN1560986298. S. 40. (anglicky) The Armenian defeat in the Battle of Avarayr in 451 proved a pyrrhic victory for the Persians. Though the Armenians lost their commander, Vartan Mamikonian, and most of their soldiers, Persian losses throughout battles in the 4th to 6th century were proportionately heavy, close to 350,000, and Armenia was allowed to remain Christian..
↑Dictionary of Wars. Příprava vydání George C. Kohn. 3. vyd. [s.l.]: Infobase Publishing, 2006. ISBN978-0-8160-6577-6. S. 47. (anglicky)
↑LÁZÁR, István; TEZLA, Albert. An Illustrated History of Hungary. 6. vyd. Budapest: Corvina Books, 1999. ISBN978-963-13-4887-3. S. 70. (anglicky)
↑MOTLEY, John Lothrop. Motley's Dutch Nation: Being the Rise of the Dutch Republic (1555-1584). University of Wisconsin: Harper & brothers, 1908. Dostupné online. S. 754. (anglicky) For three years Ostend had occupied the entire Spanish army exhausting entirely the resources of Spain while leaving the Dutch free to increase their wealth and power by trade and commerce. It had paid to defend Ostend.
↑CORTÉS, Manuel Lomas. La expulsión de los moriscos del Reino de Aragón: política y administración de una deportación (1609–1611). [s.l.]: Centro de Estudios Mudéjares, 2008. Dostupné online. ISBN9788496053311. S. 38. La pirrica victoria en el sitio de Ostende.
↑MALAND, David. Europe at war 1600–1650. [s.l.]: Rowman and Littlefield, 1980. Dostupné online. ISBN9780847662135. (anglicky) It was in many ways a Pyrrhic victory, because Maurice in 1604 led his troops against Sluys. What began as a diversionary raid to lure Spain from Ostend developed into a properly conducted siege and since neither side would take risk of interfering with the others siege works the fall of Ostend was balanced by the fall of Sluys - which it could be argued was more useful to the United Provinces..
↑Broncos-Pats analysis: A Pyrrhic victory [online]. New England Patriots, 2008-10-20 [cit. 2025-02-25]. Dostupné online. (anglicky)
↑FOWLER, Scott. Ron Rivera, can you please win playoff game and wipe the smirk off Tom Brady’s face?. The Charlotte Observer. 2021-01-07. Many of them were exposed Dec. 27 when Carolina edged Washington 20-13 managed its only win since Thanksgiving (and gave up its shot at the No. 3 overall draft pick in 2021 in the process in a massively Pyrrhic victory).. Dostupné online [cit. 2025-02-25].
Johann Peter Krafft 005.jpg Nikola Šubić Zrinski's Charge from the Fortress of Szigetvár Oil on canvas, 455 x 645 cm
The scene is the sortie of Count Nikola Šubić Zrinski, Ban (Viceroy) of Croatia, and his men, the heroic defenders of the castle of Szigetvár, against the besieging Turks in 1566, in which Zrinski lost his life. The painting was commissioned by the Vienna court and is currently held at the Hungarian National Gallery in Budapest.