Pytlákova schovanka
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář | |
---|---|
Země původu | Československo |
Jazyk | čeština |
Délka | 117 min |
Žánr | komedie |
Námět | Rudolf Jaroš Josef Neuberg Milan Noháč František Vlček |
Scénář | Rudolf Jaroš Josef Neuberg Milan Noháč František Vlček |
Režie | Martin Frič |
Obsazení a filmový štáb | |
Hlavní role | Oldřich Nový Hana Vítová Theodor Pištěk Otomar Korbelář Zdeněk Dítě Ella Nollová Bohuš Machník |
Produkce | Bohumil Šmída Eduard Šimáček |
Hudba | Julius Kalaš |
Kamera | Karel Degl |
Střih | Jan Kohout |
Výroba a distribuce | |
Premiéra | 1949 |
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář na FP, ČSFD, Kinoboxu, IMDb Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář je česká filmová komedie z roku 1949 natočená režisérem Martinem Fričem. Film je parodií na sladkobolné příběhy, vyprávějící „jak chudá dívka ke štěstí přišla“.[1]
Děj filmu
Krásná, ale chudá dívka z venkovské lesní samoty Elén (Hana Vítová) se v den svých jedenadvacátých narozenin dozvídá, že je nemanželským dítětem. Týž den je její otčím Jan Dubský (Otomar Korbelář) poněkolikáté přistižen při lesním pychu. Aby nebyl potrestán, měla by se Elén provdat za majitele panství. Ta ale raději uteče z domova a vydá se vlakem do města, protože byla pozvána na zkoušku do divadelní agentury.
Ve vlaku Elén svým zpěvem okouzlí milionáře René Skalského (Oldřich Nový), ale neprozradí mu své jméno. On se s ní pak náhodně setká v kosmetickém salonu, kde Elén pracuje jako manikérka. Když Elén ale zahlédne Reného se známou herečkou (a netuší, že je to jeho sestra), ze žalu přijme nabídku k sňatku od houslisty Pavla Sedloně (Zdeněk Dítě); ten jí před časem pomohl, když po svém příjezdu do města zabloudila do pochybného podniku.
René Skalský po jejím odmítnutí zchudne a aby se uživil, začne psát libreto k operetě Srdce v deliriu. Není ale zvyklý na takové pracovní úsilí, takže dostane zánět mozkových blan a vyčerpáním umírá. Jeho sluha Bolton, který mu zůstal věrný, to oznámí Elén právě když s Pavlem Sedloněm po sňatku vychází z kostela; ta spěchá do nemocnice a tam svým zpěvem umírajícího Reného zachrání. Pak se zjistí, že sňatek Elén a Pavla je neplatný, takže už nic nebrání Renému a Elén ve společném štěstí...
Také další aktéři příběhu se dočkají šťastného rozuzlení svých osudů.
Výroba a tvůrci
Film byl natočen ve studiu Československý státní film v roce 1949 podle námětu filmových novinářů Rudolfa Jaroše a Milana Naháče, s nimiž pak na scénáři spolupracovali ještě Josef Neuberg a František Vlček. Režisérem byl Martin Frič, hlavním kameramanem Karel Degl, vedoucím produkce byl Bohumil Šmída a hudbu k filmu i k písním složil Julius Kalaš.
Černobílý film vtipně parodující kýčovité tituly z třicátých a protektorátních čtyřicátých let vznikal ještě před únorem 1948 a musel být pak doplněn barevným závěrem, v němž pro jistotu Oldřich Nový vysvětluje, jak to tvůrci (kteří s takovými tituly měli řadu profesních zkušeností) vlastně mysleli a že se chtěli vysmát všemu falešnému.
Obsazení
Oldřich Nový | milionář René Skalský |
Hana Vítová | Elén Hadrbolcová / Bětuška Hadrbolcová, Elénina matka zamlada |
Ella Nollová | Bětuška Hadrbolcová, Elénina matka |
Otomar Korbelář | pytlák Jan Dubský, Elénin otčím, hrabě |
Theodor Pištěk | továrník Richard Skalský, otec Reného |
Zdeněk Dítě | houslista Pavel Sedloň |
Bohumil Machník | sluha Bolton |
Vítězslav Vejražka | Malhorn, ředitel divadelní agentury |
Arnold Flögl | herec Jan Balada, Elénin otec |
Eman Fiala | učitel zpěvu Leonardo Bianchini |
Odkazy
Reference
- ↑ Pytlákova schovanka - iVysílání | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
Externí odkazy
- Pytlákova schovanka ve Filmovém přehledu
- Pytlákova schovanka na Kinoboxu
- Pytlákova schovanka v Česko-Slovenské filmové databázi
- Alena Prokopová, blog: Srdce v rozpacích: Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“