Qatar Total Open 2020
Qatar Total Open 2020 | |
---|---|
Datum | 23.–29. února 2020 |
Ročník | 18. |
Místo | Dauhá, Katar |
Dějiště | Mezinárodní komplex chalífy |
Kategorie | WTA Premier 5 |
Dotace | 3 240 445 USD |
Prize money | 2 939 695 USD |
Soutěže | 56 dvouhra / 28 párů |
Povrch | tvrdý / venku |
Vítězky | |
ženská dvouhra | |
Aryna Sabalenková | |
ženská čtyřhra | |
Sie Šu-wej / Barbora Strýcová | |
Qatar Total Open | |
< 2019 2021 > | |
Qatar Total Open 2020 byl tenisový turnaj pořádaný jako součást ženského okruhu WTA Tour, který se odehrával na otevřených dvorcích s tvrdým povrchem v areálu Khalifa International Tennis and Squash Complex. Konal se mezi 23. až 29. únorem 2020 ve katarském hlavním městě Dauhá jako osmnáctý ročník turnaje.
Událost s rozpočtem 3 240 445 dolarů patřila do kategorie WTA Premier 5. Do soutěže dvouhry nastoupilo padesát šest hráček a čtyřhry se zúčastnilo dvacet osm párů.[1][2]
Nejvýše nasazenou hráčkou ve dvouhře se stala světová jednička Ashleigh Bartyová z Austrálie, jež dohrála v semifinále na raketě Kvitové. Češka tak přerušila šňůru čtyř proher s Australankou. Jako poslední přímá účastnice do dvouhry zasáhla 56. hráčka žebříčku Polka Iga Świąteková.[1]
Šestý singlový titul na okruhu WTA Tour vybojovala 21letá Běloruska Aryna Sabalenková, který pro ni znamenal třetí výhru v kategorii Premier 5. Bodový zisk ji na žebříčku WTA posunul na 11. místo, ke vystřidala poraženou finalistku Petru Kvitovou.[3] Čtyřhru vyhrál tchajwansko-český pár Sie Šu-wej a Barbora Strýcová, jehož členky ovládly tři ze čtyř turnajů, do nichž v probíhající sezóně nastoupily. Trofeje z obou turnajů na Arabském poloostrově v Dauhá a Dubaji si během jedné sezóny v předchozí historii odvezly pouze Lisa Raymondová s Liezel Huberovou v roce 2012.[4]
Distribuce bodů a finančních odměn
Distribuce bodů
Soutěž | vítězky | finalistky | semifinalistky | čtvrtfinalistky | 16 v kole | 32 v kole | 56 v kole | Q | Q2 | Q1 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra[1][5] | 900 | 585 | 350 | 190 | 105 | 60 | 1 | 30 | 20 | 1 |
čtyřhra[2] | 105 | 1 | — | — | — | — |
Finanční odměny
Soutěž | vítězky | finalistky | semifinalistky | čtvrtfinalistky | 16 v kole | 32 v kole | 56 v kole | Q2 | Q1 | |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
dvouhra[1][5] | 605 000 $ | 304 005 $ | 151 515 $ | 69 775 $ | 34 500 $ | 17 800 $ | 9 100 $ | 5 080 $ | 2 620 $ | |
čtyřhra[2] | 172 000 $ | 87 000 $ | 43 500 $ | 21 700 $ | 11 000 $ | 5 500 $ | — | — | — | |
částky ve čtyřhře jsou uváděny na pár |
Ženská dvouhra
Nasazení
Stát | Hráčka[1] | WTA | Nasazení |
---|---|---|---|
Austrálie | Ashleigh Bartyová | 1. | 1. |
Česko | Karolína Plíšková | 3. | 3. |
Švýcarsko | Belinda Bencicová | 4. | 4. |
Ukrajina | Elina Svitolinová | 6. | 5. |
USA | Sofia Keninová | 7. | 6. |
Nizozemsko | Kiki Bertensová | 8. | 7. |
Česko | Petra Kvitová | 11. | 8. |
Bělorusko | Aryna Sabalenková | 13. | 9. |
Chorvatsko | Petra Martićová | 15. | 10. |
Španělsko | Garbiñe Muguruzaová | 16. | 11. |
Česko | Markéta Vondroušová | 17. | 12. |
USA | Alison Riskeová | 18 | 13 |
Kazachstán | Jelena Rybakinová | 19. | 14. |
Řecko | Maria Sakkariová | 21. | 15. |
Belgie | Elise Mertensová | 22. | 16. |
Chorvatsko | Donna Vekićová | 23. | 17. |
Žebříček WTA ke 17. únoru 2020 |
Jiné formy účasti
Následující hráčky obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
Následující hráčka nastoupila do hlavní soutěže pod žebříčkovou ochranou:
Následující hráčky postoupily z kvalifikace:[5]
- Kirsten Flipkensová
- Priscilla Honová
- Darja Kasatkinová
- Tereza Martincová
- Bernarda Peraová
- Laura Siegemundová
- Kateřina Siniaková
- Jil Teichmannová
Následující hráčky postoupily z kvalifikace jako tzv. šťastné poražené:
Odhlášení
- před zahájením turnaje
- Bianca Andreescuová → nahradila ji Jennifer Bradyová
- Catherine Bellisová → nahradila ji Polona Hercogová
- Danielle Collinsová → nahradila ji Světlana Kuzněcovová
- Simona Halepová → nahradila ji Misaki Doiová
- Angelique Kerberová → nahradila ji Carla Suárezová Navarrová
- Johanna Kontaová → nahradila ji Ajla Tomljanovićová
- Anastasija Pavljučenkovová → nahradila ji Tímea Babosová
- v průběhu turnaje
Ženská čtyřhra
Nasazení
Stát | Hráčka[2] | Stát | Hráčka[2] | WTA | Nasazení |
---|---|---|---|---|---|
Čínská Tchaj-pej | Sie Šu-wej | Česko | Barbora Strýcová | 3. | 1. |
Maďarsko | Tímea Babosová | Francie | Kristina Mladenovicová | 7. | 2. |
Belgie | Elise Mertensová | Bělorusko | Aryna Sabalenková | 11. | 3. |
Česko | Barbora Krejčíková | Česko | Kateřina Siniaková | 19. | 4. |
USA | Nicole Melicharová | Čína | Sü I-fan | 26. | 5. |
Kanada | Gabriela Dabrowská | Lotyšsko | Jeļena Ostapenková | 26. | 6. |
Čínská Tchaj-pej | Čan Chao-čching | Čínská Tchaj-pej | Latisha Chan | 26. | 7. |
Austrálie | Ashleigh Bartyová | Nizozemsko | Demi Schuursová | 27. | 8. |
Žebříček WTA k 17. únoru 2020; číslo je součtem umístění obou členek páru |
Jiné formy účasti
Následující páry obdržely divokou kartu do hlavní soutěže:
- Çağla Büyükakçay / Laura Siegemundová
- Caroline Garciaová / Sania Mirzaová
- Alla Kudrjavcevová / Katarina Srebotniková
Odhlášení
- v průběhu turnaje
- Latisha Chan (závrať)[2]
Přehled finále
Ženská dvouhra
- Aryna Sabalenková vs. Petra Kvitová, 6–3, 6–3
Ženská čtyřhra
- Sie Šu-wej / Barbora Strýcová vs. Gabriela Dabrowská / Jeļena Ostapenková, 6–2, 5–7, [10–2]
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku 2020 Qatar Total Open na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g Qatar Total Open 2020 – ženská dvouhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-04-07]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e f Qatar Total Open 2020 – ženská čtyřhra [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Kvitová v boji o titul z Dauhá nenašla síly proti Sabalenkové [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-29 [cit. 2020-03-02]. Dostupné online.
- ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strýcová se Su-Wei Hsieh jako druhé ovládly Dubaj a Dauhá během jedné sezony [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-28 [cit. 2020-02-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c Qatar Total Open 2020 – kvalifikace ženské dvouhry [PDF]. WTA Tour, Inc. [cit. 2020-02-16]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
- Qatar Total Open 2020 [PDF]. WTA Tour, Inc. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Chinese Taipei Olympic Flag. According to the official website of Chinese Taipei Olympic Committee, Blue Sky(circle) & White Sun(triangles) above the Olympic rings is neither the National Emblem of the Republic of China, nor the Party Emblem of Kuomintang (KMT), but a design in between, where the triangles do not extend to the edge of the blue circle, as registered at International Olympic Committee in 1981 and digitally rendered in 2013. Besides, the blue outline of the five-petaled plum blossom is broader than the red one. Moreover, the CMYK code of the blue one and the Blue Sky & White Sun is "C100-M100-Y0-K0", and different from the Olympic rings (C100-M25-Y0-K0). Note that it's the only version recognized by IOC.
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Old flag of Russia from the Tsarist era. This variant is still used today.
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.