Říše Čching
Velká Čching 大清 (Ta Čching kuo) 中國 (Čung-kuo)
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
Hymna 鞏金甌 | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Geografie
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
Rozloha | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Nejvyšší bod | Mount Everest | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Nejdelší řeka | Jang-c’-ťiang | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Obyvatelstvo | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Počet obyvatel | 432 000 000 (rok 1850) | ||||||||||||||||||||||||||||||||
mandžuština, čínština, mongolština, tibetština, ujgurština, čagatajština, čínské a jiné regionální, latina (obchodní) | |||||||||||||||||||||||||||||||||
konfuciánské (státní), kult uctívání Nebes (císařský), majoritní: čínské lidové, buddhistické, taoistické, minoritní: tibetský buddhismus, islámské, šamanistické, křesťanské, manicheistické, etnické lidové, ostatní | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní útvar | |||||||||||||||||||||||||||||||||
wén, liǎng, papírové peníze | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Vznik | 1636 – reorganizací a přejmenováním mandžuské říše Pozdní Ťin | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Zánik | |||||||||||||||||||||||||||||||||
Státní útvary a území | |||||||||||||||||||||||||||||||||
|
Říše Velká Čching (čínsky pchin-jinem Dà Qīng guó, znaky zjednodušené 大清国, tradiční 大清國), po dobytí Číny též Říše středu (čínsky v českém přepisu Čung-kuo, pchin-jinem Zhōngguó, znaky zjednodušené 中国, tradiční 中國), byl oficiální název multikulturního, původem mandžuského, státu čchingské dynastie Aisin Gioro, který počínaje rokem 1644 během několika desetiletí ovládl čínskou říši Ming a panoval Číňanům a dalším národům do začátku 20. století. Vznikl roku 1636 reorganizací říše Pozdní Ťin rozkládající se v jižním Mandžusku, zanikl roku 1912, kdy byla v čínské sinchajské revoluci svržena vláda mandžuské dynastie a ustavena Čínská republika.
Historie
Počátky čchingskému státu dal koncem 16. století džürčenský náčelník Nurhači, který zorganizoval kmeny Džürčenů jižního Mandžuska do armády Osmi korouhví a roku 1616 svůj stát pojmenoval Pozdní Ťin. Jeho nástupce Chuang Tchaj-ťi přejmenoval svůj národ na Mandžuy, stát na Veliká Čching a postupně vytěsnil čínskou říši Ming z poloostrova Liao-tung. Roku 1644 armáda protimingského čínského povstalce Li C’-čchenga dobyla mingskou metropoli Peking. Wu San-kuej, velitel mingské armády bránící Velkou čínskou zeď proti Čchingům, se podrobil Čchingům a společně s nimi porazil povstalce. Severní Čínu Mandžuové obsadili rychle, dobývání jižní Číny se protáhlo do roku 1683, kdy již panoval císař Kchang-si (vládl 1661–1722). Za císaře Čchien-lunga (vládl 1736–1796) v deseti velkých taženích čchinský stát rozšířil svá území v centrální Asii.
Třebaže se první čchingští vládci drželi mandžuského způsobu života a s čínským titulem císaře nosili i mongolský titul chána a podporovali tibetský buddhismus, při spravování své říše používali tradiční čínské konfuciánské přístupy a čínský byrokratický aparát. Zachovali systém úřednických zkoušek, pomocí nichž nabírali čínské úředníky do státní správy a převzali čínské pojetí mezinárodních vztahů předpokládající vazalské vztahy s okolními státy.
Čchien-lungova vláda byla obdobím nejvyšší moci říše, po kterém nastal postupný pokles. Obyvatelstvo vzrostlo do cca 400 milionů, ale daně a státní příjmy celkem zůstaly nízké, což založilo budoucí finanční problémy státu. Všeobecně se rozšířila korupce, šířila se lidová povstání, ale vládnoucí elita zůstávála u starých způsobů žití a vládnutí, přes změny probíhající ve světě. Po porážce Čchingů v první z opiových válek vnutily evropské státy říši nerovné smlouvy, v nichž zakotvily pro sebe výhodný svobodný obchod, extrateritorialitu svých občanů a otevření některých přístavů, které se dostaly pod jejich kontrolu. Současně v nepokojích, zejména povstání tchaj-pchingů (1850–1864) a povstání čínských muslimů (1855–1873) zahynuly miliony lidí, takže v letech 1850–1873 se počet obyvatel říše Čching snížil z 410 na 350 milionů.[1] V reakci na tyto katastrofy se v období čchingské restaurace pokusily čínské elity pomocí modernizačních reforem posílit konfuciánský řád a čchingskou vládu. Snažení reformního hnutí však vyústilo v porážku čchingské říše v první čínsko-japonské válce, ve které Čchingové ztratili Tchaj-wan a vliv v Koreji. Neuspělo ani sto dní reforem roku 1898 zrušených císařovnou Cch’-si, od 60. let faktickou vládkyní země. Spory o práva evropských států se vylily v proticizinecké povstání boxerů, k jehož potlačení do Číny vtrhly evropské armády, které porazily i vládní vojsko a obsadily Peking.
Čchingská vláda reagovala novým kolem reforem, nicméně po smrti Cch’-si se v odporu proti konzervativné vládě spojili reformátoři i místní elity a roku 1911 začaly nepokoje, které přerostly v sinchajskou revoluci, jejímž výsledkem byla roku 1912 rezignace posledního čchingského císaře Pchu Iho a vyhlášení Čínské republiky.
Odkazy
Reference
Literatura
Česky:
- FAIRBANK, John King. Dějiny Číny. Překlad Martin Hála, Jana Hollanová, Olga Lomová. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1998. 656 s. ISBN 80-7106-249-9.
- Pchu-i. Pchu-i, byl jsem posledním čínským císařem. Překlad Martin Hála. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-082-9.
- SATRAPA, Filip. Mezi tradicí, reformou a revolucí: Čína na sklonku císařské éry. Historický obzor. 2004, roč. 15, čís. 11/12, s. 253–269. ISSN 1210-6097.
Anglicky:
- The Ch'ing Empire to 1800, Part 1. Příprava vydání Willard J. Peterson. Cambridge: Cambridge University Press, 2002. ISBN 978-0-521-24334-6. (anglicky)
- The Ch'ing Dynasty to 1800, Part 2. Příprava vydání Willard J. Peterson. Cambridge: Cambridge University Press, 2016. ISBN 978-0-521-24335-3. (anglicky)
- Late Ch'ing 1800–1911, Part 1. Příprava vydání John K. Fairbank. Cambridge: Cambridge University Press, 1978. ISBN 978-0-521-21447-6. (anglicky)
- Late Ch'ing 1800–1911, Part 2. Příprava vydání John K. Fairbank, Kwang-Ching Liu. Cambridge: Cambridge University Press, 1980. ISBN 978-0-521-22029-3. (anglicky)
- ELLIOTT, Mark C. The Manchu Way: The Eight Banners and Ethnic Identity in Late Imperial China. Stanford: Stanford University Press, 2001. 580 s. Dostupné online. ISBN 0804746842, ISBN 9780804746847. (anglicky)
- CHANG, Michael G. A Court on Horseback: Imperial Touring & the Construction of Qing Rule, 1680–1785. Cambridge: Harvard University Asia Center. Harvard University Press, 2007. ISBN 0-674-02454-0. S. 15, poznámka 42. [dále jen Chang].
- New Qing Imperial History: The Making of Inner Asian Empire at Qing Chengde. Příprava vydání Ruth W. Dunnell, Mark C. Elliott, Philippe Foret, James A Millward. Abington, Oxon: Routledge, 2004. 288 s. ISBN 1134362218, ISBN 9781134362219. (anglicky)
- MCMAHON, Keith. Celestial Women: Imperial Wives and Concubines in China from Song to Qing. Lanham, Maryland: Rowman & Littlefield, 2016. 312 s. ISBN 1442255021, ISBN 9781442255029. (anglicky)
- PERDUE, Peter C. Culture, History, and Imperial Chinese Strategy: Legacies of the Qing Conquests. In: VAN DE VEN, Hans. Warfare in Chinese History. Leiden: Koninklijke Brill, 2000. ISBN 9004117741. S. 252–287.
- PERDUE, Peter C. China Marches West: The Qing Conquest of Central Eurasia. Cambridge: Harvard University Press, 2005. xx + 725 s. Dostupné online. ISBN 978-0-674-01684-2. (anglicky)
- ROWE, William T. China's Last Empire: The Great Qing. Cambridge, Mass: Harvard University Press, 2010. 368 s. ISBN 0674054555, ISBN 9780674054554. (anglicky)
- WAKEMAN, Frederic. The Great Enterprise: The Manchu Reconstruction of Imperial Order in Seventeenth-Century China. Volume 1. Berkeley, Los Angeles, London: University of California Press, 1985. 680 s. ISBN 0-520-04804-0. (anglicky)
- HSÜ, IMMANUEL C. Y. The rise of modern China (4th ed.). New York: Oxford University Press, 1990. ISBN 978-0-19-505867-3
- DUNSTAN, Helen. Conflicting counsels to confuse the age : a documentary study of political economy in Qing China, 1644-1840. 1. vyd. Ann Arbor: Center for Chinese Studies, University of Michigan 1 online resource (363 p.) s. Dostupné online. ISBN 978-0-472-12751-1, ISBN 0-472-12751-9. OCLC 1184508235
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čching na Wikimedia Commons
- THEOBALD, Ulrich. Chinaknowledge – a universal guide for China studies [online]. 2000 a násl. [cit. 2016-03-19]. Kapitola Chinese History - Qing Dynasty 清 (1644-1911). Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
No official flag.
Variant version of a flag of Japan, used between January 27, 1870 and August 13, 1999 (aspect ratio 7:10).
Autor: TRAJAN 117, Licence: CC BY-SA 3.0
The Empire of the Great Qing in 1890 with present day borders.
Autor: Sodacan, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Hong Kong (1876-1955), confirmed officially 1910.
National Flag of the Republic of China, used between 1912–1928. Also known as "Five-colored flag".
Flag of the Chinese Empire under the Qing dynasty (1889-1912), details per the restoration of Beiyang fleet researcher [1].
Autor:
- Flag_of_Burma_(Alaungpaya_Dynasty)_2.png: Gryffindor
- Presidential_Flag_of_Burma.svg: *Presidential_flag_Burma.PNG: Gryffindor
- Peacock_symbol_Burma.svg: *Peacock_symbol_Burma.PNG: Gryffindor
- derivative work: Fred the Oyster
- derivative work: NikNaks93 (talk)
- derivative work: Mnmazur (talk)
Tento vektorový obrázek byl vytvořen programem Inkscape .
Flag of the French protectorates of Annam and Tonkin (Nguyễn dynasty under French domination) from 1885 to March 9th, 1945.
Seal of Qing dynasty.
Seals of the Taiping Heavenly Kingdom.
Flag of Uriankhai krai in Russian Empire, that replace Tannu Uriankhai in Qing empire, in use from about 1918 (maybe earlier, from 1914 on?) until 1921
Autor: Joins2003, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of Bogd Khaanate Mongolia from 1911 to 1924
Flag of Ming Cheng.
Autor: Jeff Dahl, Licence: CC BY-SA 4.0
Simplified Yellow Tiger flag of the Republic of Formosa, this is an old vectorization that loses a lot of detail and therefore should not be used in Wikipedia articles, instead to represent the flag use .