Quai Anatole-France

Quai Anatole-France
Musée d'Orsay na nábřeží
Umístění
Stát	Francie Francie
Město	Paříž
Obvod	7. obvod
Čtvrť	Saint-Thomas-d'Aquin, Invalides
Poloha	48°51′41,04″ s. š., 2°19′23,81″ v. d.
Začíná na	Rue du Bac (48°51′34″ s. š., 2°19′45″ v. d.)
Končí na	Boulevard Saint-Germain (48°51′45″ s. š., 2°19′10″ v. d.)
Historie
Denominace	13. září 1947
Pojmenováno po	Anatole France
Starší názvy	Quai de la Grenouillière Quai d'Orsay Quai Bonaparte
Další údaje
Délka	585 m
Šířka	19,9 m
PSČ	75007
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Quai Anatole-France (nábřeží Anatola France) je nábřeží v Paříži. Nachází se v 7. obvodu.

Poloha

Nábřeží vede po levém břehu řeky Seiny mezi mosty Royal a Concorde. Začíná na úrovni ulice Rue du Bac, kde proti proudu navazuje Quai Voltaire a končí u Boulevardu Saint-Germain, odkud dále pokračuje Quai d'Orsay.

Historie

Nábřeží bylo v roce 1704 pojmenováno Quai de la Grenouillière a v roce 1707 přejmenováno na Quai d'Orsay. V letech 1802-1915 se nazývalo Quai Bonaparte.

V roce 1947 byla původně východní část Quai d'Orsay odpojena a pojmenována po francouzském spisovateli Anatolu Francovi, který bydlel v domě č. 15 na Quai Malaquais a jeho otec provozoval knihkupectví v domě č. 9 na Quai Voltaire.

Významné stavby

• Domy č. 1-3-5: komplex budov, které tvoří sídlo finanční instituce Caisse des dépôts et consignations, postavený na místě paláců z počátku 18. století. Tyto budovy byly strženy při stavbě železniční tratě a na konci 19. století nahrazeny současnou zástavbou ve stylu Ludvíka XV.
• Dům č. 7-9: Musée d'Orsay
• Dům bez č.: Palais de la Légion d'honneur
• Dům č. 9bis-11: městský palác z konce 19. století
• Dům č. 15: další sídlo Caisse des dépôts et consignations
• Dům č. 19: zahrada, která je součástí Hôtel Beauharnais, sídlo německého velvyslance
• Dům č. 21: zahrada, která je součástí Hôtel Seignelay
• Dům č. 25: Hôtel Collot: palác postavil v roce 1840 architekt Louis Visconti v novoklasicistním stylu pro Jeana Pierrea Collota (1764-1852), armádního dodavatele a ředitele Pařížské mincovny. Po jeho smrti koupil palác generál Mahmud Benaiad z Džerby, ředitel státního obchodu v Tunisku. V roce 1850 získal francouzské občanství a v roce 1852 opustil Tunisko a usadil se v Paříži. Po odchodu do Konstantinopole prodal svůj majetek. V paláci pak v letech 1864-1880 sídlilo španělské velvyslanectví. V roce 1923 dům koupil antikvář Isaac Founes, francouzský specialista na nábytek. V roce 1932 dům koupila společnost Société Générale Commerciale de l'Est, která zde sídlila až do roku 2004, kdy palác získali antikváři Nicolas a Alexis Kugelovi, kteří jej pečlivě restaurovali a zřídili zde galerii.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quai Anatole-France na francouzské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Quai Anatole-France na Wikimedia Commons
• (francouzsky) Nábřeží na stránkách města Paříže Archivováno 18. 4. 2017 na Wayback Machine.