Quentin Halys
Quentin Halys | |
---|---|
Quentin Halys v Bordeaux (2022) | |
Stát | Francie |
Datum narození | 26. října 1996 (27 let)[1] |
Místo narození | Bondy, Francie[1] |
Bydliště | Boulogne-Billancourt, Francie |
Výška | 191 cm[1] |
Hmotnost | 85 kg[1] |
Profesionál od | 2012[1] |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 2 474 334 USD |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 32–57 |
Tituly | 0 ATP, 7 challengerů, 5 ITF |
Nejvyšší umístění | 61. místo (16. ledna 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2016, 2024) |
French Open | 2. kolo (2016) |
Wimbledon | 3. kolo (2023, 2024) |
US Open | 1. kolo (2021, 2022, 2023) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 12–30 |
Tituly | 0 ATP, 7 challengerů, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 129. místo (3. října 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2023) |
French Open | 3. kolo (2019) |
Wimbledon | 1. kolo (2016, 2022, 2023) |
US Open | 3. kolo (2022) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 12. srpna 2023
Quentin Halys (* 26. října 1996 Bondy) je francouzský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dvanáct titulů ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[2]
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v lednu 2023 na 61. místě a ve čtyřhře v říjnu 2022 na 129. místě. Trénuje ho Nicolas Devilder.[3][1]
Tenisová kariéra
V juniorském tenise vyhrál čtyřhru na French Open 2014, v níž startoval s krajanem Benjaminem Bonzim. Ve finále porazili Rakušana Lucase Miedlera s Australanem Akirou Santillanem.[4] Vylepšil tak dvě finálové porážky z deblových soutěží na US Open 2013 a Australian Open 2014. V souboji o titul na juniorce US Open 2014 nestačil na Australana Omara Jasiku.[5] Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nejvýše figuroval v březnu 2014 na 3. místě.[2][3]
Na okruhu ATP Tour debutoval květnovým Open de Nice Côte d’Azur 2015, kde postoupil z kvalifikace až jako šťastný poražený po odstoupení turnajové jedničky Simona. Na úvod dvouhry nezvládl oba tiebreaky proti Australanu Jamesi Duckworthovi z deváté desítky žebříčku.[6] O týden později zasáhl poprvé do hlavní grandslamové soutěže, když obdržel divokou kartu do mužského singlu French Open 2015. Časnou porážku mu přivodil pětinásobný obhájce titulu a světová sedmička Rafael Nadal.[7] Divokou kartu od Francouzské tenisové federace získal také na Australian Open 2016. V úvodním kole porazil Chorvata Ivana Dodiga z osmé desítky, než jej vyřadil první hráč světa a pozdější vítěz Novak Djoković.[8][9]
Po sérii šesti porážek v kvalifikacích turnajů kategorie Masters si její hlavní soutěž poprvé zahrál na listopadovém Rolex Paris Masters 2022. Po kvalifikačních výhrách nad Argentincem Cachínem a Brazilcem Monteirem však nenašel na úvod dvouhry recept na Gruzínce Nikoloze Basilašviliho, jemuž patřila stá šestá příčka klasifikace.[10] Na cestě do osmifinále Miami Open 2023 vyřadil Pedra Martíneze, – v duelu s třemi tiebreaky – světovou osmnáctku Alexe de Minaura[11] a Američana Mackenzieho McDonalda. Poté jej zdolal pátý muž pořadí a pozdější šampion Daniil Medveděv.[12][3]
První čtvrtfinálovou účastí na túře ATP se stal aucklandský ASB Classic 2023 a do semifinále se poprvé probojoval na antukovém Estoril Open 2023 přes Dominica Thiema.[13] Do boje o portugalský titul jej nepustila norská světová pětka Casper Ruud, když o vítězi rozhodl až tiebreak třetí sady.[14][3] Do třetího kola grandslamu poprvé prošel ve Wimbledonu 2023, v němž přehrál třicátého hráče žebříčku Daniela Evanse a Australana Aleksandra Vukice.[15] Jeho účast v All England Clubu pak ukončila italská světová osmička Jannik Sinner, po čtyřsetovém průběhu.[16]
Tituly na challengerech ATP a okruhu ITF
Legenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
Challengery (7 D; 7 Č) | |
ITF (5 D; 3 Č) |
Dvouhra (12 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | poražený finalista | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | říjen 2014 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Ricardo Rodríguez | 6–3, 6–2 |
2. | březen 2015 | Poitiers, Francie | tvrdý (h) | David Guez | 7–5, 6–1 |
3. | březen 2015 | Shrewsbury, Spojené království | tvrdý (h) | Daniel Cox | 6–4, 3–6, 6–3 |
4. | srpen 2015 | Piombino, Itálie | tvrdý | Edoardo Eremin | 6–3, 6–4 |
5. | září 2015 | Roehampton, Spojené království | tvrdý | Daniel Evans | 6–1, 6–7(5–7), 7–5 |
6. | duben 2016 | Tallahassee, Spojené státy | antuka | Frances Tiafoe | 6–7(6–8), 6–4, 6–2 |
7. | únor 2018 | Quimper, Francie | tvrdý (h) | Alexej Vatutin | 6–3, 7–6(7–1) |
8. | duben 2018 | Nanchang, Čína | antuka (h) | Calvin Hemery | 6–3, 6–2 |
9. | únor 2022 | Pau, Francie | tvrdý (h) | Vasek Pospisil | 4–6, 6–4, 6–3 |
10. | březen 2022 | Lille, Francie | tvrdý (h) | Ričardas Berankis | 4–6, 7–6(7–4), 6–4 |
11. | říjen 2022 | Ismaning, Německo | koberec (h) | Max Hans Rehberg | 7–6(8–6), 6–3 |
12. | Jun 2023 | Blois, Francie | antuka | Kyrian Jacquet | 4–6, 6–2, 2–0skreč |
Čtyřhra (10 titulů)
Č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | poražení finalisté | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | únor 2014 | Nottingham, Spojené království | tvrdý (h) | Rémi Boutillier | Liam Broady James Cluskey | 6–2, 0–6, [10–8] |
2. | červenec 2014 | Bourg-en-Bresse, Francie | antuka | Maxime Hamou | Maxime Forcin Ugo Nastasi | 2–6, 6–2, [10–8] |
3. | říjen 2014 | Heráklion, Řecko | tvrdý | Benjamin Bonzi | Mauricio Astorga Alberto Rojas-Maldonado | 6–2, 6–4 |
4. | leden 2017 | Nouméa, Francie | tvrdý | Tristan Lamasine | Adrián Menéndez Maceiras Stefano Napolitano | 7–6(11–9), 6–1 |
5. | červenec 2017 | Recanati, Itálie | tvrdý | Jonathan Eysseric | Julian Ocleppo Andrea Vavassori | 6–7(3–7), 6–4, [12–10] |
6. | květen 2019 | Bordeaux, Francie | antuka | Grégoire Barrère | Romain Arneodo Hugo Nys | 6–4, 6–1 |
7. | říjen 2019 | Ismaning, Německo | koberec (h) | Tristan Lamasine | Maxime Cressy James Cerretani | 6–3, 7–5 |
8. | březen 2021 | Biella, Itálie | tvrdý (h) | Tristan Lamasine | Denys Molčanov Serhij Stachovskyj | 6–1, 2–0skreč |
9. | říjen 2021 | Mouilleron-le-Captif, Francie | tvrdý (h) | Jonathan Eysseric | David Pel Ajsám Kúreší | 4–6, 7–6(7–5), [10–8] |
10. | únor 2022 | Cherbourg, Francie | tvrdý (h) | Jonathan Eysseric | Hendrik Jebens Niklas Schell | 7–6(8–6), 6–2 |
Finále na juniorském Grand Slamu
Dvouhra juniorů: 1 (1–0)
Stav | rok | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2014 | US Open | tvrdý | Omar Jasika | 6–2, 5–7, 1–6 |
Čtyřhra juniorů: 3 (1–2)
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2013 | US Open | tvrdý | Frederico Ferreira Silva | Kamil Majchrzak Martin Redlicki | 3–6, 4–6 |
Finalista | 2014 | Australian Open | tvrdý | Johan Tatlot | Lucas Miedler Bradley Mousley | 4–6, 3–6 |
Vítěz | 2014 | French Open | antuka | Benjamin Bonzi | Lucas Miedler Akira Santillan | 6–3, 6–3 |
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Quentin Halys na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Quentin Halys na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 12. srpna 2023
- ↑ a b Quentin Halys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 12. srpna 2023
- ↑ a b c d Quentin Halys | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Santillan falls in boys’ doubles final. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2014-06-08 [cit. 2023-08-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-11-16. (anglicky)
- ↑ Aussie junior Jasika completes US Open double. ABC News [online]. 2014-09-07 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOUVIER, Maxime. Nice - Quentin Halys cède contre James Duckworth. Tennis Actu [online]. 2015-05-20 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ MITCHELL, Kevin. Rafael Nadal eases past Quentin Halys in French Open first round. The Guardian [online]. 2015-05-26 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. (anglicky)
- ↑ Djokovic Beats Halys To Reach Australian Open Third Round. ATP Tour, Inc. [online]. 2016-01-20 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Quentin Halys | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Paris Masters 2022: Basilashvili knocks out Halys. Tennis Majors [online]. 2022-10-31 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Miami Open: De Minaur and Kokkinakis exit in thrillers. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2023-03-26 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ROY, Subhadeep. A Relentless Daniil Medvedev Thrashes Quentin Halys at the Miami Open. Last Word On Tennis [online]. 2023-03-29 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Casper Ruud Reaches Estoril Semi-finals. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-07 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Casper Ruud Survives Quentin Halys Scare In Estoril SFs. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-08 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wimbledon 2023: Halys gets past Vukic. Tennis Majors [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Quentin Halys, qualifié pour le troisième tour à Wimbledon : « Je suis plus mature ». L'Équipe [online]. 2023-07-06 [cit. 2023-08-12]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Quentin Halys na Wikimedia Commons
- Quentin Halys na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Quentin Halys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Quentin Halys na X (dříve Twitteru)
- Quentin Halys na Instagramu
Média použitá na této stránce
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Flag of Australia, when congruence with this colour chart is required (i.e. when a "less bright" version is needed).
See Flag of Australia.svg for main file information.Flag of Portugal, created by Columbano Bordalo Pinheiro (1857-1929), officially adopted by Portuguese government in June 30th 1911 (in use since about November 1910).