Rákócziové

Rákócziové
Erb rodu Rákócziů
ZeměUherskoUhersko Uhersko, Sedmihradsko Sedmihradsko
Titulychorvatští báni
ZakladatelMichal (Mihály) de Rákócz
Rok založení13./14. století
Vymření po meči1756 Jiří
Poslední vládceJiří z Rákóczi
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
František II. Rákoczi

Rákócziové či též Rákóczyové, Rákociové apod. (maďarsky Rákóczi-család) je jméno jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů v Uherském království. Původ rodu sahá do 14. století do oblasti dnešní slovenské obce Rakovce nad Ondavou (maďarsky Rákóc) u Michalovců, od níž je odvozeno jméno rodu.

Erb sedmihradského knížete Františka II. Rákocziho

V průběhu staletí z tohoto rodu vzešlo mnoho významných politiků a vojenských osobností v Uhersku a Sedmihradském knížectví.

Historie rodu

Rod má kořeny v rodu Bogát-Radvány (13. století) s počátky v 11.12. století v Malokykulské župě v Sedmihradsku (Kökényes-Radnót). Žádný jiný šlechtický rod nezasáhl do dějin Uherska tak trvale jako kalvínský rod Rákócziů. Pocházejí z rodu Bogát-Radvány, ze kterého vzešli v polovině 13. století společně s rody Cselejů, Monokyů a Isépyů.[1]

Prvním známým představitelem rodu Rákócziů byl Michal z Rakovce (Mihály de Rakolch), zmiňovaný v roce 1328 ve stejnojmenném městečku Rakovec/Rakóc v Zemplínské župě, v roce kdy se narodil jeho syn Blažej z Rakovce (Balázs de Rákócz, 1328-1361). V té době Rákócziové patřili k nižší šlechtě.

Dalším potomkem tohoto rodu byl Jan Rákóczi (~1381; maďarsky Rákóczi János), který byl županem (alispán) Zemplínské župy a také velmi úspěšný v oboru vinohradnictví a obchodě s vínem.

Sedmihradsko

Rákócziové patří k těm rodinám, jejíž členové v průběhu staletí v Uhrách a Sedmihradsku nabývali na významu a zastávali významné pozice. Na počátku 17. století patřili k nejvýznamnějším a nejbohatším uherským rodům. V období mezi lety 1607 a 1711 z tohoto rodu pocházelo pět sedmihradských knížat:

Jako knížata Sedmihradska měli členové rodu sehrát významnou roli při organizování protihabsburských povstání. Po potlačení posledního povstání organizovaného Františkem II. začala hvězda rodu upadat. Dne 3. srpna 1708 utrpěla vojska Františka II. rozhodující porážku v bitvě u Trenčína, po níž následoval Szatmárský mír. František II. byl nucen opustit Uhry a svůj život ukončil v osmanském exilu. Rákócziové se tak postupně vytratili z hlavního proudu maďarských dějin.

Osobnosti rodu

Jméno Rákóczi označuje více významných osobností:

Související články

Odkazy

Reference

  1. J. Karácsonyi, A magyar nemzetségek a XIV. század közepéig, Budapest 1900, S. 248 ff.

Literatura

  • Anton Klipp: Die Rákóczi in Karpatenjahrbuch 2014, ISBN 978-80-89264-85-8, S. 63-80

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of Hungary (1915-1918, 1919-1946).svg
Flag of Hungary from 6 November 1915 to 29 November 1918 and from August 1919 until mid/late 1946.
Rakoczi family CoA.svg
Coat of Arms of the Rákóczi family
A II. Rákóczi Ferenc római szent birodalmi hercegi címer.svg
Autor: OSeveno, Licence: CC BY-SA 4.0
Coat of Arms of Francis II Rákóczi, Prince of Transylvania, Prince of the Holy Roman Empire, and a member of the Order of the Golden Fleece. His motto: "Si Deus pro nobis, Qvis contra nos" (If God is with us, who can be against us)