Ránové
| Ránové (hradiště Arkona a knížectví Korenica)
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
Národnostní složení | Ránové (Polabští Slované) | ||||||||
| Státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
Ránové (německy Ranen), někdy také zváni jako Rujánci (německy Rujanen), byl polabský západoslovanský kmen sídlící na ostrově Rujána a přilehlé pevnině v dnešním severovýchodním Německu. V této oblasti se Ránové poprvé objevili během 9. století a stali se jedním z nejmocnějších kmenů sídlícím mezi Labem a dolní Vislou. Ránové byli posledními z Polabských Slovanů, kteří se drželi svého původního náboženství, a to až do roku 1168, kdy bylo dobyto jejich hradiště Arkona coby poslední bašta odporu dánským králem Valdemarem I. a připojeni k Dánsku jako vazalské Rujánské knížectví.
Náboženským centrem pohanských Ránů byl Svantovítův chrám v hradišti Arkona, ale jeho věhlas dosahoval mnohem dál k okolním polabským kmenům a sousedům. Odtud pramenila také politická moc Arkony, přestože knížecím sídlem byla Korenica. Svantovítův velekněz byl fakticky nejmocnější osobou na ostrově, mocnější než samotný kníže, a k tomu disponoval také vojenskou silou v podobě početné družiny jezdců.
Historie
Svého rozkvětu dosáhla Arkona počátkem 12. století, kdy bylo jiné hradiště zvané Retra (Riedegost) vyvráceno křesťanskými vojsky a Lutický svaz se rozpadl. Po této události přešla veškerá náboženská a politická moc právě na Rujánu. Novým střediskem slovanského náboženství se stala Arkona a také tamní pohanský kult boha Svantovíta nabyl na významu tak, že zastínil všechny ostatní kulty v oblasti, včetně Rujevítova v Korenici, který je považován za výrazně starší.
Každý rok pořádal Svantovítův velekněz velkou náboženskou slavnost, během které se pokaždé ukryl za velký koláč a poté měli všichni účastníci prohlásit, že není vidět, tento mezi Slovany rozšířený rituál měl zajistit bohatou úrodu na další rok. Velekněz také dokázal věštit příští úrodu z rohu, který naplňoval vínem. Věštil výsledek příští bitvy nebo válečného tažení podle toho, jak mu posvátný kůň-bělouš přešlapoval přes zkřížená kopí. Často na něm za temných nocí jezdíval po krajině a každého rána bylo koně možno nalézt v jeho stáji zpoceného, vyčerpaného a špinavého. Z toho se usuzovalo, že se s ním Svantovít vrátil z vítězné bitvy. Když Ránové v boji zvítězili, přinášeli do chrámu bohatou kořist. Také vyslanci z křesťanských zemí museli napřed v chrámu obětovat, aby neurazili boha nebo své hostitele.
.jpg)
Ránové byli po své porážce dánským králem Valdemarem I. v roce 1168 donuceni přijmout křest. Dánové dobyli a připojili celou Rujánu ke svému království. Na místě bylo zřízeno vazalské Rujánské knížectví. Tímto datem zanikl také poslední organizovaný náboženský kult Slovanů. Svatyně byla vypleněna a Svantovítův idol (dřevěná socha) byl vláčen k potupě Slovanů před jejich zraky po městě, následně rozbit na kusy a ještě téhož dne večer spálen.
Reference
Související články
- Svantovít – hlavní božstvo Ránů a kult provozovaný v Arkoně
- Lutici – kmenový svaz, ke kterému náleželi Ránové
- Obodrité – kmenový svaz Slovanů příbuzný Luticům
- Polabští Slované – etnikum západních Slovanů
- Rujánské knížectví – stát na ostrově Rujáně po dobytí Dány
- Rugiové – germánský kmen podobného názvu kdysi sídlící v oblasti
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ránové na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
This is the coat of arms of Rugia under the duchy of Pommerania (16th century). It was introduced as the modern coat of arms of Rugia, Germany in 1993, with the addition of a crown in the crest.
The design is found in the coat of arms of the dukes of Pomerania in the 16th century (1571, 1605)
The lower part of the historical coat of arms of the principality (14th century) was probably slightly different, showing chevrons rather than bricks. This is based on a 19th-century description of a seal of the period ("vierfach stufenweise gesparret, roth und blau"). [1]
Herb Księstwa rugijskiego
(c) Skäpperöd na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY-SA 3.0
Temples and monasteries in NW Pomerania.
.svg)
Autor: Lebrac, Licence: CC BY-SA 3.0
Relief on a brick of the parish church in Altenkirchen, which was probably part of the Jaromarsburg
Autor: Serial Number 54129, Licence: CC BY-SA 4.0
Heraldic biull's head: elements from User:Chatsam's File:Blason ville fr Herbeys 38.svg.