Régis Debray

Régis Debray
Rodné jménoJules Régis Debray
Narození2. září 1940 (83 let)
Paříž
Povolánífilozof, spisovatel, úředník, novinář a učitel
Alma materUniverzita Paříž 1 Panthéon-Sorbonne (do 1993)
École normale supérieure
Lyceum Ludvíka Velkého
Fakulta umění Pařížské univerzity
Žánrromán a esej
Tématafilozofie
Významná dílaLa neige brûle
OceněníVšeobecná soutěž (1960)
Cena Feminy (1977)
Cena Josepha Kessela (1993)
Prix Décembre (1996)
Prix Aujourd'hui (1996)
… více na Wikidatech
Manžel(ka)Elizabeth Burgos
DětiLaurence Debray
RodičeGeorges Debray a Janine Alexandre-Debray
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jules Régis Debray (* 2. září 1940, Paříž) je francouzský filozof, novinář, spisovatel a aktivista.

Vystudoval filozofii na École Normale Supérieure, kde byl žákem Louise Althussera. V 60. letech byl profesorem filozofie na univerzitě v Havaně. Analyzoval levicová hnutí latinské Ameriky, jeho kniha Révolution dans la révolution? z roku 1967 měla mezinárodní ohlas. Měl blízko k Ernestu Che Guevarovi, svými koncepcemi ho silně ovlivnil, zejména ve strategii "dvou, tří Vietnamů". Doprovázel ho i při jeho guerillové výpravě do Bolívie, při níž byl Che Guevara zabit. Debray sám byl při této výpravě uvězněn a odsouzen ke 30 letům vězení. Propuštěn byl po masivní mezinárodní kampani, na níž participoval Jean Paul Sartre, André Malraux, Charles de Gaulle i papež Pavel VI. Odešel poté do Chile, kde podporoval Salvadora Allendeho. Po Pinochetově puči se roku 1973 vrátil do Francie. V letech 1981-1988 byl poradcem francouzského socialistického prezidenta François Mitterranda pro oblast zahraniční politiky. Připisuje se mu oslabení vazeb s USA. V novém tisíciletí na sebe upozornil svým bojem za zákaz náboženských symbolů ve francouzských školách. Je znám též svou kritikou současné politiky jako antipolitiky zříkající se minulosti i budoucnosti a omezující se na politický marketing.

V oblasti filozofie proslul svými analýzami role obrazu ve společnosti. Rozlišuje tři epochy obrazu: éru ikony, éru idolu a éru vize. Svou nauku nazývá mediologie. Píše i prózu a divadelní hry. Za beletristickou knihu La neige brûle získal roku 1977 Prix Femina.

Bibliografie

  • Révolution dans la révolution? et autres essais (1967)
  • La Frontière, suivi de Un jeune homme à la page (1967)
  • Nous les Tupamaros, suivi d'apprendre d'eux (1971)
  • L'Indésirable (1975)
  • Les rendez-vous manqués (1975)
  • Journal d'un petit bourgeois entre deux feux et quatre murs (1976)
  • La neige brûle (1977)
  • Le pouvoir intellectuel en France (1979)
  • Critique de la raison politique (1981)
  • Comète ma comète (1986)
  • Christophe Colomb, le visiteur de l'aube, suivi des Traités de Tordesillas (1991)
  • Contretemps: Eloge des idéaux perdus (1992)
  • Les Masques, une éducation amoureuse (1992)
  • Vie et mort de l'image (1995)
  • Contre Venise (1995)
  • L'œil naïf (1994)
  • A demain de Gaulle (1996)
  • La guérilla du Che (1996)
  • L'État séducteur (1997)
  • La République expliquée à ma fille (1998)
  • L'abus monumental (1999)
  • Shangaï, dernières nouvelles (1999)
  • Loués soient nos seigneurs, une éducation politique (2000)
  • Par amour de l'art, une éducation intellectuelle (2000)
  • Dieu, un itinéraire (2001)
  • L'Enseignement du fait religieux dans l'école laïque (2002)
  • Le Feu sacré: Fonction du religieux (2003)
  • L’Ancien testament à travers 100 chefs-d’œuvre de la peinture (2003)
  • Le Nouveau testament à travers 100 chefs-d’œuvre de la peinture (2003)
  • À l'ombre des lumières: Débat entre un philosophe et un scientifique (2003)
  • Ce que nous voile le voile (2004)
  • Le plan vermeil (2004)
  • Empire 2.0 (2004)
  • Le siècle et la règle (2004)
  • Julien le Fidèle ou Le banquet des démons (2005)
  • Sur le pont d'Avignon (2005)
  • Les communions humaines (2005)
  • Supplique aux nouveaux progressistes du XXIe siècle (2006).
  • Aveuglantes Lumières, Journal en clair-obscur (2006).
  • Un candide en Terre sainte (2008)
  • Le Moment fraternité (2009)
  • Dégagements (2010)
  • À un ami israélien: Avec une réponse d'Elie Barnavi (2010)
  • Éloge des frontières (2010)
  • Du bon usage des catastrophes (2011)
  • Jeunesse du sacré (2012)
  • Rêverie de gauche (2012)
  • Modernes catacombes (2013)

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Emblem-web.svg
Autor: David Vignoni / ICON KING, Licence: LGPL
Icon from Nuvola icon theme for KDE 3.x / GNOME 2.
Debray-2016.jpg
Autor: Didier-CTP, Licence: CC BY-SA 4.0
Régis Debray aux Tribunes de la Presse à Bordeaux le 24 novembre 2016