Růže damašská

Růže damašská
(c) Wikimedia Commons : Hélène Rival, CC BY-SA 4.0 Růže damašská
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae)
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád	růžotvaré (Rosales)
Čeleď	růžovité (Rosaceae)
Rod	růže (Rosa)
Binomické jméno
Rosa × damascena Mill., 1768
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růže damašská nebo též růže damascénská^[1] (Rosa x damascena) je vyšlechtěný hybridní druh z rozsáhlého rodu růže a jedna z nejstarších a nejdůležitějších kulturních růží s hojným využitím v okrasném zahradnictví, kosmetickém průmyslu a medicíně.

Původ

Vyšlechtěna byla pravděpodobně již ve starověku na Blízkém východě Peršany; v antických dobách byla pěstována ve starověkém Řecku i Římě. Do Evropy byla dovezena ve 12. či 13. století křižáky.^[2]

Jako u ostatních starých kulturních růží je jejím přímým předchůdcem růže galská (Rosa gallica). Postupně vznikly dvě základní varianty: křížením s Rosa phoenicia jedenkrát ročně kvetoucí "letní damašská růže" (R. × damascena var. damascena) a remontující "podzimní damašská růže (Rosa x damascena var. semperflorens) křížením s růží mošusovou (Rosa moschata).^[2] Dle analýz DNA obsahuje též genetický materiál ještě třetího druhu – Rosa fedtschenkoana.

Sama damašská růže pak stála na počátku šlechtění dalších kulturních variant, jako je růže stolistá a celé skupiny Bourbonek, portlandských růží a remontantek.

Popis

Obě varianty růže damašské tvoří vyšší, zhruba dva metry vysoké keře s obloukovitým vzrůstem a hustě ostnitými výhony. Listy jsou jako u jiných růží lichozpeřené, nejčastěji pětičetné, světle zelené a na spodní straně měkce chlupaté. Květy jsou spíše drobnější, ploché, plné, výrazně vonící, v pastelových odstínech růžové a bílé. Na konci výhonů vyrůstají po několika. Jejich stonky jsou tenké, proto květy nestojí vzpřímeně, ale zpravidla lehce převisají. Šípky jsou červené, lahvicovitého tvaru.^[2]

Pěstování a využití

(c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0

Sklizeň květních plátků

Bylo vypěstováno několik populárních okrasných kultivarů: 'Isphahan' (začátek 19. století, světle růžová), 'Madame Hardy' (1832, bílá, pnoucí), 'Marie-Louise' (1813, růžová), 'Rose de Resht' (před r. 1880, purpurová) nebo 'York and Lancaster', bíle a červeně žíhaná. Kultivar 'Trigintipetala' růžové barvy, vyšlechtěný v 17. století, je pěstován na květ pro výrobu růžového oleje – hojně např. v Bulharsku v proslulém Údolí růží u města Kazanlak, které se nachází mezi Sofií a Burgasem asi 200 kilometrů východně od Sofie, podle něhož se jí někdy říká "kazanlacká růže".

Kromě destilace růžového oleje a výroby růžové vody má damašská růže hojné využití též v gastronomii: jedlé korunní plátky jsou nakládány do cukru, zpracovávány na čajové směsi, na džemy, jako ochucovadlo marcipánu a jiných dezertů v orientálních kuchyních. Éterické oleje jsou využívány v aromaterapii a medicíně pro své uklidňující, antibakteriální, protizánětlivé a protikřečové účinky.^[3]

Galerie

• 

  Kultivar 'Ispahan'

• 

  Kultivar 'Madame Hardy'

• 

  (c) Plamen Agov • studiolemontree.com, CC BY-SA 3.0

  Kazanlacká růže

• 

  Kultivar 'Rose de Resht'

• 

  Kultivar 'Bifera'

• 

  Kultivar 'Rosier de Damas'

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rosa × damascena na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Galerie růže damašská na Wikimedia Commons
• Obrázky, zvuky či videa k tématu růže damašská na Wikimedia Commons
• Taxon Rosa × damascena ve Wikidruzích