Růžena Jesenská

Růžena Jesenská
Rodné jméno	Ružena Anna Maria Jessensky
Narození	17. června 1863 Smíchov Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	14. července 1940 (ve věku 77 let) Praha Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Povolání	učitelka, redaktorka, spisovatelka
Rod	Jesenský
Příbuzní	Jan Jesenský – bratr, Milena Jesenská – neteř
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Růžena Jesenská (17. června 1863 Smíchov^[1] – 14. července 1940 Praha^[2]) byla česká učitelka, redaktorka, spisovatelka, dramatička, překladatelka a básnířka.

Narodila se v měšťanské rodině jako nejstarší z šesti dětí majitele realit a nedostudovaného právníka Jana Bedřicha Jesenského (1837–1895) a jeho manželky Anny, rozené Tiché (1839–1920). Rodina odvozovala svůj původ od slavného lékaře a rektora pražské univerzity Jana Jessenia. Růžena měla dvě sestry: Marii Foersterovou (1867–1952) a Annu (1879) a tři bratry: Jana, který vystudoval Lékařskou fakultu UK, stal se stomatologem a z manželství s Milenou Hejzlarovou měl dceru Milenu Jesenskou, Antonína (1872–1892) a Františka (1875–1947).

Rodina bydlela nejprve na Smíchově ve Vltavské ulici čp. 277, když otec dostal práci v cementárně, přestěhovala se za ním do Radotína, a později se vrátili do staré Prahy. Po absolvování obecné a měšťanské školy na Malé Straně Růžena vystudovala čtyřletý Státní ústav učitelek v Praze na Starém Městě.

Studium zakončila roku 1882 povinnou dvouletou praxí, na kterou nastoupila v Mladé Boleslavi a roku 1884 završila maturitou. Podle platných předpisů se učitelky nesměly provdat a mít vlastní děti, aby nezanedbávaly žactvo. V roce 1889 Jesenská přestoupila na malostranskou měšťanskou školu u sv. Tomáše v Praze a tam učila až do předčasného důchodu v roce 1907^[3]. Bydlela rovněž na Malé Straně, naposledy ve Všehrdově ulici čp. 445/III. Hojně cestovala, v roce 1893 navštívila pobaltské země, v letech 1901–1938 vícekrát Francii, ale také Itálii a Švýcarsko, roku 1911 byla v Rusku. Od roku 1920 byla bez vyznání. Byla pohřbena na Vinohradském hřbitově v Praze.

Růžena používala pseudonymy Eva z Hluboké, Milena Důrasová nebo Martin Věžník a časopiseckou šifru -ská. Literární tvorbu začala od poloviny 80. let lyrickou poezií v časopisech pro děti a mládež, pod patronací Jana Nerudy (který jí vydal první sbírky v Poetických besedách) a Josefa Václava Sládka (který ji přizval do družstva Máj). Pod vlivem symbolismu a dekadence rozšířila svou tematiku o tragické zejména ženské osudy a v obraznosti používala například pojem barevného slyšení (zvony fialově a kovově zvučely). Později se stala autorkou řady dívčích, mnohdy výchovných románků. První novely publikovala v časopisu Světozor pod pseudonymem Martin Věžník. Napsala i několik divadelních her. Později psala novoromantické příběhy pod vlivem Julia Zeyera. S nevalnými úspěchy dobývala muže, z umělců k nim patřil například František Xaver Šalda. Utajovaný milostný vztah prožila s Alfonsem Muchou. Ráda popisovala milostná vzplanutí žen. Jiří Karásek ze Lvovic její styl označil za vášnivý erotismus^[4]. Kvůli obhajobě možnosti předmanželského pohlavního styku byla Jesenská tehdejší společností kritizována, její názor byl označen za skandální^[5].

• Okamžiky – (F. Šimáček 1891)^[6]
• Konec Idylly – (1892)^[7]
• S vlaštovkami – (J. Otto 1892)^[8]
• Slitování a láska – (1895)^[9]
• Písně k tvé duši – (1899)^[10]
• Hudba plachet – (K. Neumannová 1917)^[11]
• Mládí – kniha veršů z let 1889–1899 (1926)^[12]
• Básně života a smrti – kniha básní s erotickým nádechem z let 1905–1919 (1932)

• Novely: Provisorní život; Na ohořelých větvích; Tak pozděǃ; Odvanuto. (J. Otto 1900)^[13]
• Nina a jiná prosa (1901/1902)^[14]
• Touha a láska (1902)^[15]
• Mimo svět (1909), soubor povídek, mj. o problémech lesbické lásky^[16]
• O mnichu Synesiovi – in: 1000 nejkrásnějších novel... č. 6 (J. R. Vilímek 1911)
• Z nepřístupných zahrad (1912)
• Tajemství srdcí (1918)^[17]
• Kouzlo světelných nocí (1919)
• Pohledy do duší 1920)
• Odhalená srdce (1923)
• Dětství (1929), autobiografie^[18]

• Jarmila (1894), výchovný dívčí román
• Jarní píseň (1902), také pro dospívající dívky^[19]
• Román dítěte (1905)^[20]
• Legenda ze smutné země (1907)^[21]
• Nocturno moře (1910)
• Tanečnice (1912)
• V závojích touhy (1918)^[22]
• Cizinka (1920)
• Hrdinství (1923)^[23]
• Ivana Javanová (1930) ^[24]
• Láska (1933)

• V žití proudech: hra o třech jednáních (1893)
• Estera: dramatická báseň z konce 16. století (1909)
• Paní z Rosenwaldu: společenská komedie o třech jednáních (1913)
• Cirkus: veselohra o třech dějstvích (1915)
• Attila (1919)^[25]
• Devátá louka – veselohra, nejúspěšnější z her, uvedena 3 divadly, zfilmována, posloužila jako libreto opery J. Zelinky (1925)
• Princezna a krásný pošta: hra o jednom dějství (1925)
• Starý markýz^[26]
• Je veliká láska na světě?: Veselohra o třech dějstvích (1926)
• Lhostejný člověk: komedie o třech dějstvích (1929)
• Deset let a Rajna: komedie o třech dějstvích s epilogem (1933)
• Zlato: veselohra o třech dějstvích (1936)
• Kouzelný darebák: hra o třech dějstvích (1938)
• Miloš a Radana: hra o třech dějstvích (1938)

V menší míře překládala ze španělštiny, ruštiny a ukrajinštiny. Například přebásnila verše Tarase Ševčenka a do ukrajinštiny převedla básně Jaroslava Vrchlického.

• Výbor básní – T. H. Ševčenko^[27]

Básně, povídky a další drobné příspěvky i aktuality publikovala v mnoha periodikách: Květy, Lumír, Moderní revue, Národní listy, Stopa, Světozor, Týn, Zlatá Praha, Ženské listy, pro děti: Malý čtenář.

V letech 1902–1903 redigovala Dětské besedy Máje, dále dětský časopis Koule. V letech 1911–1920 pracovala jako redaktorka Kalendáře paní a dívek českých, ze sentimentálního ženského časopisu vytvořila poměrně kvalitní literární revui. Od roku 1929 byla členkou výboru České akademie věd.

• GÖTZ, František, TETAUER, Frank. České umění dramatické, Část I. – činohra, Praha: Šolc a Šimáček, 1941, str. 264–266
• OPOLSKÝ Jan, Růžena Jesenská. Praha: Česká akademie věd a umění, 1944. 17 s^[1]
• DEYL, Rudolf. Vojan zblízka. Praha: Orbis, 1953, str. 198, 356
• Růžena Jesenská: (1863–1940): literární pozůstalost – Vladimír Hellmuth-Brauner. Praha: literární archiv PNP, 1974
• MUCHA, Jiří. Alfons Mucha. Praha: Mladá fronta, 1982, s. 96, 285, 297
• Česká literatura 19. století, vydal SPN 1990, napsal prof. PhDr. Josef Polák, CSc
• FORST, Vladimír, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 2/I. H–J. Praha: Academia, 1993. 589 s. ISBN 80-200-0468-8. 
• Suchomelová, Marcela: Růže je zasypaly… spolupráce Růženy Jesenské se Zdenkou Braunerovou v Kalendáři paní a dívek českých. In: Žena umělkyně na přelomu 19. a 20. století. Sborník příspěvků z mezinárodní konference ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy ve dnech 11. a 12. října 2005; Středočeské muzeum v Roztokách u Prahy, 2005 s. 89–102

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Růžena Jesenská na Wikimedia Commons
• Osoba Růžena Jesenská ve Wikicitátech
• Autor Růžena Jesenská ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Růžena Jesenská
• Digitalizovaná díla Růženy Jesenské v Národní digitální knihovně.
• Růžena Jesenská v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• http://www.stastnezeny.cz/index.asp?menu=657&record=5335
• http://www.ff.jcu.cz/structure/departments/uhs/veda/ant08.rtf^{[nedostupný zdroj]}
• http://dspace.upce.cz/bitstream/handle/10195/56297/Kotilov%C3%A1K_R%C5%AF%C5%BEena%20Jesensk%C3%A1_ML_2014.pdf?sequence=3&isAllowed=y