R136

R136
Složená fotografie R136 z Wide Field Camera 3 Hubbleova vesmírného dalekohledu v UV záření, viditelném a červeném světle
Složená fotografie R136 z Wide Field Camera 3 Hubbleova vesmírného dalekohledu v UV záření, viditelném a červeném světle
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typsuper star cluster, otevřená hvězdokupa, zdroj infračerveného záření a zdroj rentgenového záření
Rektascenze05h 38m 42.396s[1]
Deklinace-69°06′03.36″[1]
SouhvězdíMečoun (lat. Dorado)
Zdánlivá magnituda (V)9,50[1]
Vzdálenost157 000 ly
Označení v katalozích
Jiná označeníUCAC2 1803442, SAO 249329, HD 38268, TYC 9163-1014-1, CD-69 324, GC 7114[2]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Představa nejhmotnější a nejzářivější hvězdy známého vesmíru R136a1, jejíž zářivost činí 8,7 milionu L☉ a hmotnost je 315 M☉

R136 (Radcliffe 136, formálně označována jako RMC 136 podle katalogu Magellanových oblak Radcliffovy observatoře[3]) je nakupení tisíců horkých modrých hvězd[4] ležících v centrální oblasti otevřené hvězdokupy NGC 2070, která se nachází ve středu mlhoviny Tarantule severovýchodní části Velkého Magellanova oblaku. Jedná se o nejhmotnější a nejvíce horké známé hvězdy ve vesmíru, rodící se z prachu a plynového kokonu, jehož složení sestává dominantně z ionizovaného vodíku.[4]

V rámci původní klasifikace hvězdokupa nepředstavovala definitivně zařazený stelární objekt a byla katalogizována pod označením HD 38268 a jako Wolfova–Rayetova hvězda Brey 82. Následně došlo ve spektrální klasifikaci k jejímu začlenění do třídy O.[5] Předpokládá se, že vzhledem k vysoké hustotě mladých hvězd dojde v průběhu miliard let k její transformaci v kulovou hvězdokupu o nízké hmotnosti.[6]

Charakteristika

R136 emituje většinu energie, která činí Mlhovinu Tarantule viditelnou. Odhadovaná hmotnost hvězdokupy je 450 000 M☉.[7] R136 má přibližně 200krát vyšší hvězdnou hustotu než typická asociace Cygnus OB2.[8] Průměr centrálního nahromadění hvězd dosahuje okolo 2 pc, ačkoli celá hvězdokupa NGC 2070 je mnohem větší.[8]

Předpokládá se, že stáří R136 činí méně než dva miliony roků.[8][9] Žádná z hvězd není výrazně vyvinutá a o žádné se neuvažuje, že vybuchla jako supernova. Nejjasnější zástupci patří mezi WNh hvězdy a modré obry spektrálního typu O. V nakupení naopak chybí červení veleobři, či modří hyperobři. Na periferii byl zaznamenán malý počet hvězd třídy B, ovšem méně hmotných a s menším zářivým výkonem.[5]

2001: Objev nejhmotnější hvězdy

R136a je jasné jádro ve středu R136.[10]

V září roku 2001 astronomové Philip Massey, Laura R. Pennyová a Julia Vukovichová objevili v R136 hvězdu k danému datu považovanou za nejhmotnější známou ve vesmíru. Patří do spektrální třídy O3 jako jedna ze složek spektroskopické a zákrytové dvojhvězdy R136-38. Hmotnost větší hvězdy v tomto páru byla určena na 56,9 ± 0,6 M☉, její průměr pak na cca devětkrát větší než průměr Slunce (t.j. asi 12,6×106 km), její povrchová teplota činila 50 000 K. Slabší složkou dvojhvězdy je hvězda spektrální třídy O6 s průměrem 6,4 slunečních průměrů a teplotou 42 000 K. Oběžná doba činí tři dny a devět hodin.[11][12]

Součásti

Základní data hvězd RMC 136 a/b/c
Názevrektascenze[5]deklinace[5]V[10] (F555W)spektrální třída[10]MV[10] (F555W)teplota (K)[10]zářivost
()[10]		hmotnost (M☉)[10]
R136a105h 38m 42.39s−69° 06′ 02,91″12,28WN5h−8,0953 0008 710 000315
R136a205h 38m 42.40s−69° 06′ 02,88″12,80WN5h−7,5253 0004 266 000195
R136a305h 38m 42.33s−69° 06′ 03,27″12,97WN5h−7,3953 0003 802 000180
R136a405h 38m 42.34s−69° 06′ 02,60″13¨,96O2–3V−6,5151 0002 884 000124
R136a505h 38m 42.43s−69° 06′ 02,73″13,71O2If*−6,6550 0002 089 000101
R136a605h 38m 42.29s−69° 06′ 03,37″13,35O2If−6,9646 0003 311 000150
R136a705h 38m 42.41s−69° 06′ 02,57″13,97O3III(f*)−6,1046 000977 00069
R136a805h 38m 42.37s−69° 06′ 01,9″?14,42O2–3V−6,0551 0001 905 00096
R136b05h 38m 42.74s−69° 06′ 03,78″13,24O4If/WN8−7,3141 0001 995 00093
R136c05h 38m 42.90s−69° 06′ 04,83″12,86WN5h−7,9[5]51 0005 623 000230

Galerie

  • R136 na snímku WFC3 (HST)[13]
    (c) ESA/Hubble, CC BY 4.0

    R136 na snímku WFC3 (HST)[13]

  • Shluk hvězd v R136 (HST)

    Shluk hvězd v R136 (HST)

  • R136 v infračerveném světle (HST)

    R136 v infračerveném světle (HST)

  • Střed mlhoviny Tarantule, mladé modré hvězdy R136 v pravém dolním kvadrantu (HST)

    Střed mlhoviny Tarantule, mladé modré hvězdy R136 v pravém dolním kvadrantu (HST)


Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku R136 na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Høg; FABRICIUS, C.; MAKAROV, V. V.; URBAN, S.; CORBIN, T.; WYCOFF, G.; BASTIAN, U. The Tycho-2 catalogue of the 2.5 million brightest stars. Astronomy and Astrophysics. 2000, s. L27. Bibcode 2000A&A...355L..27H. (anglicky) 
  2. ↑ Simbad data for RMC 136
  3. ↑ Feast; THACKERAY, A. D.; WESSELINK, A. J. The brightest stars in the Magellanic Clouds. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 1960, s. 337. DOI 10.1093/mnras/121.4.337. Bibcode 1960MNRAS.121..337F. (anglicky) 
  4. ↑ a b Robert Nemiroff (MTU) & Jerry Bonnell (USRA); česky Josef Chlachula. Astronomický snímek dne (APOD): Hvězdokupa R136 se rozptyluje [online]. Česká astronomická společnost, 2001-07-30 [cit. 2016-12-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-12-20. 
  5. ↑ a b c d e DORAN, E. I.; CROWTHER, P. A.; DE KOTER, A.; EVANS, C. J.; MCEVOY, C.; WALBORN, N. R.; BASTIAN, N. The VLT-FLAMES Tarantula Survey - XI. A census of the hot luminous stars and their feedback in 30 Doradus. Astronomy & Astrophysics. 2013, s. A134. DOI 10.1051/0004-6361/201321824. Bibcode 2013A&A...558A.134D. arXiv 1308.3412v1. (anglicky) 
  6. ↑ BRANDL, B.; SAMS, B. J.; BERTOLDI, F.; ECKART, A.; GENZEL, R.; DRAPATZ, S.; HOFMANN, R. Adaptive Optics Near-Infrared Imaging of R136 in 30 Doradus: The Stellar Population of a Nearby Starburst. The Astrophysical Journal. 1996, s. 254. DOI 10.1086/177507. Bibcode 1996ApJ...466..254B. (anglicky) 
  7. ↑ BOSCH, Guillermo; TERLEVICH, ELENA; TERLEVICH, ROBERTO. Gemini/GMOS Search for Massive Binaries in the Ionizing Cluster of 30 Dor. Astronomical Journal. 2009, s. 3437–3441. DOI 10.1088/0004-6256/137/2/3437. Bibcode 2009AJ....137.3437B. arXiv 0811.4748. (anglicky) 
  8. ↑ a b c MASSEY, P.; HUNTER, D. A. Star Formation in R136: A Cluster of O3 Stars Revealed by Hubble Space Telescope Spectroscopy. The Astrophysical Journal. 1998, s. 180. DOI 10.1086/305126. Bibcode 1998ApJ...493..180M. (anglicky) 
  9. ↑ CROWTHER, P. A.; SCHNURR, O.; HIRSCHI, R.; YUSOF, N.; PARKER, R. J.; GOODWIN, S. P.; KASSIM, H. A. The R136 star cluster hosts several stars whose individual masses greatly exceed the accepted 150 M⊙ stellar mass limit. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2010, s. 731. DOI 10.1111/j.1365-2966.2010.17167.x. Bibcode 2010MNRAS.408..731C. arXiv 1007.3284. (anglicky) 
  10. ↑ a b c d e f g Crowther; CABALLERO-NIEVES, S. M.; BOSTROEM, K. A.; MAÍZ APELLÁNIZ, J.; SCHNEIDER, F. R. N.; WALBORN, N. R.; ANGUS, C. R. The R136 star cluster dissected with Hubble Space Telescope/STIS. I. Far-ultraviolet spectroscopic census and the origin of He II λ1640 in young star clusters. Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. 2016, s. 624. DOI 10.1093/mnras/stw273. Bibcode 2016MNRAS.458..624C. arXiv 1603.04994. (anglicky) 
  11. ↑ Instantní astronomické noviny, Nejtěžší známá hvězda [online]. 2007-05-08 [cit. 2016-12-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-28. 
  12. ↑ The Astrophysical Journal; Massey, Penny, & Vukovich, R136 Massive Binaries [online]. 2007-05-08. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  13. ↑ R136 observed with WFC3 [online]. [cit. 2016-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Grand star-forming region R136 in NGC 2070 (infrared, captured by the Hubble Space Telescope).jpg

The massive, young stellar grouping, called R136, is only a few million years old and resides in the 30 Doradus Nebula, a turbulent star-birth region in the Large Magellanic Cloud (LMC), a satellite galaxy of our Milky Way. Many of the stars are among the most massive known. Several of them are over 100 times more massive than our Sun. These hefty stars are destined to become supernovae in a few million years.

This image, taken by Hubble's Wide Field Camera 3, spans about 100 light-years. The nebula is close enough to Earth that Hubble can resolve individual stars, giving astronomers important information about the stars' birth and evolution. It was taken at infrared wavelengths (1.1 microns and 1.6 microns). Hubble sees through the dusty nebula, revealing many stars that cannot be seen in visible light. The large bright star just above the center of the image is in the 30 Doradus nebula. The Hubble observations of 30 Doradus were made October 20-27, 2009.
Heic1605a.tif

The image shows the central region of the Tarantula Nebula in the Large Magellanic Cloud. The young and dense star cluster R136 can be seen at the lower right of the image. This cluster contains hundreds of young blue stars, among them the most massive star detected in the Universe so far.

Using the NASA/ESA Hubble Space Telescope astronomers were able to study the central and most dense region of this cluster in detail. Here they found nine stars with more than 100 solar masses.

Credit:

NASA, ESA, P Crowther (University of Sheffield)

Colours & filters Band Wavelength Telescope 

Ultraviolet U	336 nm	Hubble Space Telescope WFC3
Optical B	438 nm	Hubble Space Telescope WFC3
Optical V	555 nm	Hubble Space Telescope WFC3
Optical H-alpha	656 nm	Hubble Space Telescope WFC3
Infrared I	814 nm	Hubble Space Telescope WFC3
.
R136 observed with WFC3.jpg
(c) ESA/Hubble, CC BY 4.0
The image shows the central region of the Tarantula Nebula in the Large Magellanic Cloud. The young and dense star cluster R136 can be seen at the lower right of the image. This cluster contains hundreds of young blue stars, among them the most massive star detected in the Universe so far. Using the NASA/ESA Hubble Space Telescope astronomers were able to study the central and most dense region of this cluster in detail. Here they found nine stars with more than 100 solar masses.
R136a1.jpg
Autor: Sephirohq, Licence: CC BY 3.0
An illustration of Wolf-Rayet star R136a1, the most massive star known.
Grand star-forming region R136 in NGC 2070 (captured by the Hubble Space Telescope).jpg
A Hubble Space Telescope image of the R136 super star cluster, near the center of the 30 Doradus Nebula, also known as the Tarantula Nebula or NGC 2070. (Converted to JPG from the source TIFF file)
Star Cluster R136 - Hubble.jpg
This unprocessed image, taken with NASA's Hubble Space Telescope, yields stellar diameters of 0.1 arcsecond, allowing many more stars to be distinguished than in previous ground-based telescope images.