Račice (Spořice)

Račice
Mariánský sloup přemístěný z Račic ke hřbitovu v Místě
Mariánský sloup přemístěný z Račic ke hřbitovu v Místě
Lokalita
Charakterzaniklá vesnice
ObecSpořice
OkresChomutov
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Katastrální územíKrbice (9,5 km²)
Nadmořská výška305 m n. m.
Račice
Další údaje
Zaniklé obce.cz78
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Račice (německy Redschitz) jsou zcela zaniklá vesnice v okrese Chomutov. Stála 4,2 kilometru jihozápadně od Spořic a byla částí zaniklé obce Krbice. Zanikla v letech 1981–1983 v důsledku těžby hnědého uhlílomu Nástup.

Název

Název vesnice vznikl postupnými změnami a odvozením z osobního jména Rak ve významu ves lidí Rakových. Poprvé se objevuje v latinském zápisu Wenc. rex fratribus domus Theuton. Raeschiz confirmat v roce 1237. V průběhu dějin se v pramenech vyskytuje v různých podobách: de Retschitz (1281), in Raczicz (1379), Reczicz (1352), Rzeczicz (1405), Redzicz (1410), w Racziczy (1543), Racziczy (1623), Recžiczy (1638), Retschitz a Ržecžicze (1787) a Račice (1854).[1]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1237,[1] kdy král Václav I. potvrdil řádu německých rytířůchomutovské komendy poplatek z Račic. V roce 1281 je zmíněn Chotěbor z Račic s manželkou, který řádu věnoval tzv. křimovský kolonizační újezd, za což si vymínil pohřeb v řádové kapli. Kostel je ve vesnici připomínán v roce 1379 a patronátní právo k němu měli pánové ze Šumburka.

Na přelomu čtrnáctého a patnáctého století patřila vesnice grünhainskému klášteru, od kterého ji v roce 1405 získal Bedřich ze Šumburka, ale již o pět let později patřila opět klášteru. Lobkovicové, kterým Račice patřily až do roku 1528, ji prodali kadaňskému měšťanu Václavu Worschovi, od kterého je o deset let později získal Jan Vidpach z Vidpachu.[2] Tomu byly Račice spolu s KralupyNaší zkonfiskovány za účast na stavovském povstání proti králi Ferdinandu I. Poté se v držení vsi vystřídalo několik majitelů (Šebestián z Veitmile, Brixius ze Smohaře a jeho synové) až ji v roce 1581 koupil Linhart ze Štampachu a Račice se tak staly součástí ahníkovského panství. Linhart mladší ze Štampachu se však zúčastnil stavovského povstání, a dvě třetiny jeho majetku včetně Račic proto byly zkonfiskovány. V roce 1623 je koupil Jaroslav Bořita z Martinic, v jehož rodě zůstaly až do konce osmnáctého století. Posledními šlechtickými majiteli byla od roku 1790 hraběnka Marie Anna z Althanu a po roce 1810 její dcera, od které je zdědil hrabě Wolkenstein.[3]

V průběhu třicetileté války bylo okolí, pravděpodobně včetně samotných Račic, postiženo procházejícími vojsky nebo vojáky Breunerova pluku, kteří byli ubytováni v okolí Kadaně. Po bitvě na Bílé hoře proběhla rekatolizace celého okolí.[2] Podle berní ruly z roku 1654 zde žilo sedm sedláků, jedenáct chalupníků a tři poddaní bez pozemků. O dva roky později bylo sedm chalupníků převedeno mezi chudší zahradníky. Na polích se pěstovala pšenice a žito, které byly spolu s chovem dobytka základem vesnického hospodářství. Jeden z chalupníků provozoval krčmu. V roce 1678 v Račicích žilo 21 poddaných, kteří museli při žních odpracovat 65 dnů roboty ročně. Hospoda byla osvobozená od vrchnostenských poplatků a musela nakupovat pivo z pivovaru v Ahníkově.[4]

Původní kostel i s farou shořel při požáru v roce 1736,[3] a proto byl v letech 1737–1741 postaven nový, zasvěcený svatému Vavřinci a svatému Štěpánovi. V kostele se nacházela pozdně gotická soška Madony, ke které se pořádala procesí.[2][3]

Vesnice ležela v úrodné oblasti, kde se dařilo zemědělství, ale i tak zde stálo nejvíce patnáct selských usedlostí a žilo zde proměnlivé množství domkářů a řemeslníků. Ze záznamů z roku 1775 se dochovala informace o robotních povinnostech sedláků (mj. tři dny roboty s jedním spřežením týdně). Navíc museli platit vysoké daně (v průměru 82 zlatých). Sedláci s polovičním potahem měli povinnosti menší, domkáři a nádeníci museli odpracovat po 26 a třinácti dnech ročně. Krčmář byl od roboty osvobozen. V čele vesnice stál až do zrušení poddanství rychtář se čtyřmi až šesti konšely.[3]

Koncem osmdesátých let devatenáctého století zde majitel dolu Humboldt u Naší otevřel huť na zpracování pyritových proplástků dodávaných také z dolu Maxmilián u Chomutova, ze kterých se zde vyráběl kamenec. Do roku 1896, kdy byl provoz huti zastaven, se zde vyrobilo 5512 q kamence.[5] Z řemeslníků v Račicích pracovali jen kovář a švec. Většina ostatních služeb bývala dostupná v Kralupech. Vesnice ale měla vlastní jednotřídní školu, která od roku 1882 fungovala v nové budově. Chodily do ní také děti z Bran, ze Zásady a z Naší.[4]

Pozvolný úpadek vesnice začal už na počátku dvacátého století. Způsobilo ho zavádění strojů v zemědělství a hornictví, v jehož důsledku ubylo práce v zemědělství a malé doly nedokázaly konkurovat levnému uhlí z okolí Mostu.[4] Vesnici se po vysídlení Němců z Československa nepodařilo zcela dosídlit. Jednotné zemědělské družstvo v Račicích vzniklo v roce 1950, ale brzy se sloučilo s JZD v Krbicích a od roku 1976 spojená družstva spolu s JZD v Droužkovicích, SpořicíchÚdlicích sloučily s chomutovským JZD Vpřed.[3]

O zrušení vesnice bylo rozhodnuto, protože se nacházela v dolovém poli tehdejšího Lomu Březno. Krátce před zánikem v ní bydlelo 28 obyvatel v šestnácti domech. Osm rodin se přestěhovalo do Chomutova a jedna do Klášterce nad Ohří.[4] Vesnice potom v letech 1981–193 zcela zanikla.[2]

Přírodní poměry

Račice stávaly v katastrálním území Krbice, asi sedm kilometrů jihozápadně od Chomutova v nadmořské výšce 305 metrů. Na západě sousedily s Kralupy a na východě s Naší. Protékala jí říčka Hutná.[6] Oblast je součástí Mostecké pánve, resp. jejího okrsku Březenská pánev,[7] tvořeného miocenními jezerními jíly a písky mosteckého souvrství se slojemi hnědého uhlí.[8] Povrch byl v okolí vesnice změněn povrchovou těžbou uhlí.[6] V rámci Quittovy klasifikace podnebí Račice stály v teplé oblasti T2,[7] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60, počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110 a sněhová pokrývka zde leží průměrně 40–50 dnů v roce.[9]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 179 obyvatel (z toho 80 mužů) německé národnosti, kteří kromě dvou evangelíků patřili k římskokatolické církvi.[10] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 164 obyvatel německé národnosti. Jeden byl evangelík, jeden bez vyznání a ostatní se hlásili k římskokatolické církvi.[11]

Vývoj počtu obyvatel a domů[12]
18691880189019001910192119301950196119701980
Obyvatelé18419918423417717916488603614
Domy3031313332282823.145
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů místní části Krbice.

Obecní správa

Po zrušení patrimoniální správy se Račice staly roku 1850 samostatnou obcí. Při sčítání lidu v roce 1869 byly osadou obce Naší, kterou zůstaly až do roku 1892, kdy se opět osamostatnily.[4] Obec byla zrušena v roce 1960, odkdy Račice tvořily část obce Krbice. Jako část obce k 1. lednu 1980 úředně zanikly.[13]

Pamětihodnosti

Kostel svatého Vavřince a Štěpána[14] byl barokní jednolodní bezvěžová stavba z let 1737–1741 postavená kadaňským stavitelem Janem Kryštofem Koschem. Architektonické články ze zbořeného kostela byly převezeny ke kostelu ve Vtelněfrantiškánskému klášteru v Kadani.[2]

Ostatní drobné památky byly přemístěny do Místa[3]

  • boží muka z roku 1733
  • kamenný kříž
  • mariánský sloup

Odkazy

Reference

  1. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek III. M–Ř. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1951. 632 s. Heslo Račice, s. 509. 
  2. a b c d e PACHNER, Jaroslav. Spořice 2010. Spořice: Obec Spořice, 2010. 110 s. Kapitola Račice, s. 88–93. 
  3. a b c d e f RŮŽEK, Vlastimil. Račice. Památky, příroda, život. 1984, roč. 16, čís. 2, s. 56–64. 
  4. a b c d e BINTEROVÁ, Zdena. Zaniklé obce Chomutovska. Díl I. V povodí říčky Hutné. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 1995. 56 s. Kapitola Račice, s. 44–46. Dále jen Binterová (1995). 
  5. BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. Kapitola Kamence na uhelných výskytech, s. 70. 
  6. a b Seznam.cz. Historická mapa z 19. století [online]. Mapy.cz [cit. 2015-05-30]. Dostupné online. 
  7. a b Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2020-12-01]. Dostupné online. 
  8. Zeměpisný lexikon ČR. Hory a nížiny. Příprava vydání Jaromír Demek, Peter Mackovčin. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. Heslo Březenská pánev, s. 86–87. 
  9. VONDRÁKOVÁ, Alena; VÁVRA, Aleš; VOŽENÍLEK, Vít. Climatic regions of the Czech Republic. Quitt's classification during years 1961–2000. S. 427. Journal of Maps [PDF online]. Katedra geoinformatiky Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého, 2013-05-13 [cit. 2020-07-22]. Čís. 3, s. 427. Dostupné online. DOI 10.1080/17445647.2013.800827. (anglicky) 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  11. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  12. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2016-12-11]. Kapitola Okres Chomutov. Dostupné online. 
  13. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Abecední přehled obcí a částí obcí [PDF online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2019-07-13]. S. 468. Dostupné v archivu pořízeném dne 2024-03-06. 
  14. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Račice, s. 198. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Račice - mariánský sloup přemístěný do Místa.jpg
Autor: Petr Kinšt, Licence: CC BY-SA 3.0
Mariánský sloup přemístěný ze zaniklých Račic ke hřbitovní zdi v Místě