Rašeliniště na Smrku

Přírodní památka Rašeliniště na Smrku
IUCN kategorie III (Přírodní památka)
Centrální rašelinné jezírko v přírodní památce
Základní informace
Vyhlášení	16. prosinec 2013
Vyhlásil	Krajský úřad Olomouckého kraje
Nadm. výška	1115–1127 m n. m.
Rozloha	6,71 ha[1][2]
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Jeseník
Umístění	Lipová-lázně, Petříkov
Souřadnice	50°13′50,72″ s. š., 17°1′58,51″ v. d.
Rašeliniště na Smrku
Další informace
Kód	5849
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rašeliniště na Smrku je přírodní památka na severozápadním okraji Olomouckého kraje v okrese Jeseník. Území o velikosti 6,7 hektaru se rozkládá na nejvyšším vrcholku Rychlebských hor, Smrku (1127 m). Náleží do správních území obcí Lipová-lázně a Ostružná. Přírodní památka je součástí evropsky významné lokality Rychlebské hory – Sokolský hřbet.^[3][4]

Lokalita byla vyhlášena přírodní památkou v roce 2013 a je spravována Krajským úřadem Olomouckého kraje. Předmětem ochrany je maloplošné vrchovištní rašeliniště s fragmenty podmáčených a rašelinných smrčin, na které je vázán výskyt zvláště chráněných a ohrožených druhů organismů, např. bradáčka srdčitého (Listera cordata).^[3][5]

Území přírodní památky bylo již v roce 1971 navrhováno na vyhlášení státní přírodní rezervace Smrk a Lví hora, jejímž cílem by byla ochrana horských smrčin na vrchovištním rašeliništi a horských kapradinových smrčin. Lokalita však byla později z návrhu vyškrtnuta. Důvodem bylo nadměrné narušení exhalacemi a větrnými a kůrovcovými kalamitami, v jejichž důsledku bylo území smrčin ze 70 % odtěženo a vznikly velkoplošné holiny.^[5] Ochrany se tak dočkalo až v roce 2013 vyhlášením přírodní památky Rašeliniště na Smrku.^[3]

Vymezené území přírodní památky leží na rozlehlém vrcholku hory Smrk, která je nejvyšším bodem Rychlebských hor. Rašeliniště se tak nachází v nadmořské výšce 1127 metrů a jeho plocha se svažuje mírně severozápadním směrem až do nadmořské výšky 1115 metrů. Výměra území je 6,71 hektaru. Rašelina volně přechází v lesní smrkový porost, typický pro tamní lokalitu.^[5] Ve vzdálenosti několika set metrů se nachází trojmezí Kladska, Moravy a Slezska, ležící na hranici s Polskem. Ve vzdálenosti pět kilometrů jihovýchodním směrem od rašeliniště začíná chráněná krajinná oblast Jeseníky.^[3][4]

Dochází zde k překryvu s evropsky významnou lokalitou Rychlebské hory – Sokolský hřbet, přičemž přírodní památka Rašeliniště na Smrku se nachází v její západní části.^[3]

Přírodní památka je ze čtvrtiny tvořena podmáčenými smrčinami doplněnými pasekami, smrkovým porostem a otevřeným rašeliništěm, které zahrnuje menší rašelinné jezírko.^[5]

Území přírodní památky se nachází v západosudetské oblasti orlicko-sněžnického krystalinika. Geologické podloží je tvořeno metamorfovanými horninami z období neoproterozoika až spodního paleozoika (metaryolit, metatuf). V oblasti samotného vrcholu jsou metamorfované horniny překryty mladšími kvartérními organickými rašelinnými sedimenty. V blízkém okolí vrcholové plošiny se nachází také amfibolity a gabroamfibolity.^[6][7]

Lokalita je součástí geomorfologického celku Rychlebských hor. Rozkládá se na území Hornolipavské hornatiny, těsně sousedící s Hrubým Jeseníkem, konkrétně v jejím okrsku Petříkovská hornatina.^[6][7] Vrchol hory Smrk je plochým vrchovištěm, které je členěno lesními cestami a pěšinami. Terén v nadmořské výšce v rozmezí 1127 až 1110 metrů je mírně svažitý severozápadním směrem. Většími krajinnými útvary jsou zde torza stromů, která bývají ponechána samovolnému rozkladu. Přírodní památka navíc skýtá bulty a šlenky, typické útvary pro tuto rašelinnou oblast.^[5][7]

Hlavním půdním typem lokality jsou podzoly. V okolí přírodní památky se většinově nalézají humuso-železité modální podzoly, typické pro horské polohy, společně s glejovými podzoly, které se nalézají v podmáčenějších místech. V okolí rašeliny se nachází také rankery a na území samotného rašeliniště se nalézá vyvinutá organozem.^[8]

Přes vrcholové území Smrku prochází rozvodí Odry a Dunaje. Severní část lokality je tak odvodňována povodím Kladské Nisy, vlévající se v Polsku do Odry, a jižní část spadá do povodí Moravy.^[9] Rašeliniště je zásobováno dešťovou a sněhovou vodou, která se zdržuje díky omezenému odtoku z vrcholového plató. V prostoru přírodní památky se nachází malé rašelinné jezírko a několik dalších menších tůní.^[5]

Území přírodní památky spadá z klimatického hlediska do chladné oblasti CH6. Chladná oblast se vyznačuje krátkým, relativně chladným létem a delší zimou s dlouhým setrváním sněhové pokrývky. Tento chladný a vlhký klimatický režim přispívá k tvorbě rašelinných biotopů.^[5]

Území náleží k fytogeografickému okresu 96 – Králický Sněžník, ve kterém lze nalézt převážně kulturní smrčiny a dochované zbytky klimaxových a podmáčených smrčin společně s rašeliništi. Hlavní složkou vegetace území přírodní památky je rašelinná smrčina (Piceion excelsae) a rašeliníky (Sphagnum spp.). Lesní patro je tvořeno především smrčinami, doplněnými o borůvkové a brusinkové keříčky. V bylinném patře najdeme suchopýr pochvatý (Eriophorum vaginatum), třtinu chloupkatou (Calamagrostis villosa) či metličku křivolakou (Avenella flexuosa). Na samotném vrchovišti dominují rašeliníky a nalezneme tu kolem padesáti druhů mechů a játrovek, včetně křepenky hlavaté (Cephalozia pleniceps).^[7][10]

Přírodní památka hostí několik vzácných rostlinných druhů. V okolí rašelinných šlenků roste ostřice mokřadní (Carex limosa) a ostřice chudokvětá (Carex pauciflora). Na okrajích vrchoviště a v přilehlém lese se nachází prstnatec listenatý (Dactylorhiza longebracteata), známý také jako prstnatec Fuchsův. Ohrožený bradáček srdčitý roste v rámci Rychlebských hor jedině na této lokalitě. Mezi další rostlinné druhy, které lze v lokalitě nalézt, patří klikva bahenní (Vaccinium oxycoccos).^[5][10]

Na území bylo zaznamenáno také přes sedmdesát taxonů hub, mezi významné patří druhy pavučinců, uvedené v Červeném seznamu, například pavučinec olivově žlutý (Cortinarius subtortus).^[11]

Živočišnými druhy, které lze na území památky nalézt, jsou např. skokan hnědý (Rana temporaria) a silně ohrožená ještěrka živorodá (Zootoca vivipara).^[12][5] Mezi významné druhy přítomných horských motýlů patří okáč rudopásný (Erebia euryale), šerokřídlec květelový (Parietaria dilucidaria) či zelenopláštník borůvkový (Jodis putata).^[13] Vyskytuje se zde ohrožená majka fialová (Meloe violaceus) a zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta). Dalšími významnými druhy brouků jsou krasec lesní (Buprestis rustica), kornatec drobný (Ostoma ferruginea) a střevlíček (Pterostichus rufitarsis).^[14] Vyskytuje se zde lesklice horská (Somatochlora alpestris) a společně s ní několik dalších druhů vážek.^[15] Přítomnost těchto vzácných druhů hmyzu, vázaných na specifické rašelinné podmínky, zvyšuje ekologickou hodnotu území.

Předmětem ochrany je maloplošné vrchovištní rašeliniště s fragmenty podmáčených a rašelinných smrčin, na které je vázán výskyt zvláště chráněných a ohrožených druhů organismů. V konsorciích smrků se nachází populace kriticky ohroženého druhu jedné z nejmenších českých orchidejí, bradáčka srdčitého. Dalšími přítomnými ohroženými druhy jsou například ostřice mokřadní, klikva bahenní a plavuň pučivá (Lycopodium annotinum). Zvláště chráněným živočichem je ještěrka živorodá.^[5][10]

Dřívější zásahy v okolí památky nebyly zaměřeny na péči a zachování lokality, ale spíše na její hospodářské využití, avšak centrální část vrchoviště byla ponechána bez zásahu.^[5]

Dle plánu péče by lesní porosty měly být tvořeny přirozenými druhy dřevin, především smrkem ztepilým (Picea abies) a jejich obnova by měla být prováděna přirozenou cestou.^[5] Aplikovaným managementem ochrany je zde zachování starých stromů a jejich torz, které se stávají habitatem pro organismy vázané na mrtvé dřevo, například druhy mechorostů, lišejníků a bezobratlých.^[7][14] Pro zachování populací horských motýlů, vázaných na velmi rozvolněné podmáčené lesy, je nezbytné provádět pravidelnou a citlivou probírku lesního porostu.^[13] Při mimořádných okolnostech, jako jsou vichřice nebo přemnožení populace podkorního hmyzu, se ponechává část napadeného dřeva na místě. Je žádoucí redukovat nepůvodní druhy jako smrk pichlavý (Picea pungens) a olše zelená (Alnus alnobetula), které byly uměle vysazeny po kalamitní těžbě v osmdesátých dvacátého století.^[5]

Péče o nelesní biotop, kterým je zde aktivní vrchoviště s bulty a šlenky, by měla být založena na přirozenému vývoji území přírodní památky. Pro zachování a podporu populace kriticky ohroženého bradáčka srdčitého je možné provádět jednorázové zásahy, například kontrola vitality a případné odstranění starších smrků, pod jejichž větvemi se jedinci vyskytují.^[5] Dále je vhodné vyloučit zásahy, jejichž následkem by mohlo dojít ke snížení hladiny vody na vrchovišti a v jeho okolí. Pro podporu šlenkových druhů, je možné vykopat menší prohlubně v podmáčených oblastech rašelinné smrčiny, kde se nevyskytují ohrožené druhy rostlin, které by mohly být tímto zásahem poškozeny.^[10]

Vliv zvěře na lokalitu je negativní i pozitivní. Dochází ke znečištění vodního prostředí nadměrným množstvím trusu. Častým rozrytím terénu může docházet ke změnám struktury biotopu a narušování vývojových stádii hmyzu. Na druhou stranu přiměřený pohyb zvěře může udržovat jezírka nezarostlá, a dokonce může dílčí menší tůňky zvětšovat a vytvářet.^[5][15]

Každému zásahu by měl předcházet průzkum výskytu bradáčku srdčitého a měl by být proveden se souhlasem orgánu ochrany přírody. Veškerá opatření by měla zajistit stabilitu okrajů vrchoviště, ochranu před kalamitami v okolních lesních porostech a udržení bezlesí v prostorech centrálních rašelinišť.^[5]

K přírodní památce je z jižní strany vedena červená turistická trasa z Ramzovského sedla přes samotný vrchol Smrku až k zmiňovanému trojmezí Kladska, Moravy a Slezska. Přístup ze centra Rychlebských hor je zajištěn žlutou turistickou trasou, která je vedena přes sousední vrcholy Studený a Lví hora. K návštěvě autem památka přístupná není a nejbližší zastávkou hromadné dopravy je vlaková stanice Horní Lipová.^[4]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Rašeliniště na Smrku na Wikimedia Commons