Raškovice

Raškovice
Kaple zasvěcená Panně Marii
Kaple zasvěcená Panně Marii
Znak obce RaškoviceVlajka obce Raškovice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
Pověřená obecFrýdek-Místek
Obec s rozšířenou působnostíFrýdek-Místek
(správní obvod)
OkresFrýdek-Místek
KrajMoravskoslezský
Historická zeměSlezsko
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel2 025 (2023)[1]
Rozloha8,62 km²[2]
Katastrální územíRaškovice
Nadmořská výška395 m n. m.
PSČ739 04
Počet domů599 (2021)[3]
Počet částí obce1
Počet k. ú.1
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduRaškovice 207
739 04 Pražmo
obec@raskovice.cz
StarostaJiří Blahuta
Oficiální web: www.raskovice.cz
Raškovice
Další údaje
Kód obce549665
Kód části obce139505
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obec Raškovice (německy Raschkowitz) se nachází v okrese Frýdek-MístekMoravskoslezském kraji. Leží v podhůří severovýchodní části Moravskoslezských Beskyd na soutoku řeky Morávky a Mohelnice mezi vrcholy Prašivou (843 m n. m.) a Kyčerou (892 m n. m.) v nadmořské výšce 395 m. Žije zde přibližně 2 000[1] obyvatel.

Z části této obce se vytvořila obec Morávka, dále obce Pražmo a Krásná.

Znak a prapor

Prapor: List tvoří dva vodorovné pruhy, modrý nad bílým v poměru 3:2. V horním rohu žlutý brhlík. Poměr šířky k délce listu je 2:3.

Znak: V modrém štítě na stříbrném vykořeněném listnatém stromě sedící zlatý brhlík (raška).

Historie

Z historických pramenů je zřejmé, že patří k nejstarším obcím podhůří Beskyd. První zmínku o ní nalezli historikové v souboru listin „Codex diplomaticus et epistolaris Moraviae" III, s. 313, v listině z roku 1261, kde je zmiňováno jméno Vojtěcha z Raškovic („Boycich de Raschkowicz“). V soupisu desátků vratislavského biskupství „Liber fundationis episcopatus Wratislaviensis“, vzniklém okolo roku 1300, název Raškovice uveden není. Je možné, že jsou tam zapsány pod názvem jiným a historikové soudí, že to může být buď „In der Holzmul“ (Ve mlýně) nebo „Rudgeri villa“ (Rudgerova, Rozkova nebo možná Raškova ves). Pod současným názvem se Raškovice definitivně objevují až v soupisu osad frýdeckého panství v roce 1573. Na základě některých doprovodných znaků jako je typ osídlení, skladba a počet usedlostí se historikové shodují v tom, že se jedná o ves výrazně starší, existující patrně již ve 13. století. Z celého regionu byly Raškovice nejen vsí nejstarší, ale svou rozlohou i největší. Rozprostíraly se od hranic se Skalicí a Lhotami až po hranice slovenské (tehdy uherské). Dá se říci, že Morávka (těsně po roce 1615), Krásná (1639) a Pražmo (1777) vznikly dělením území „Velkých Raškovic“ (obec Pražma, od roku 1922 Pražmo, vznikla z části území Raškovic a Morávky).

Nejstarší dochovaný soupis všech obyvatel Raškovic pochází z roku 1580. Podle něj tu žilo 21 selských rodin a ves byla šestou největší na frýdeckém panství. Původ jména obce nemá jednoznačné vysvětlení. Písmák J. L. Mikoláš odvozuje pojmenování od Vojtěcha Rašky, který „… ves tu svou čeledí osadil a po něm obyvatelé její sluli Raškovici“. Podle lidové pověsti obec získala jméno od hojného výskytu rašek, což bylo zdejší označení brhlíka lesního, jehož symbol figuruje v obecním znaku od roku 1700. Za jistých podmínek nelze zcela vyloučit ani hypotézu Josefa Nitry, že Raškovice získaly své jméno podle ženských sukní šitých z raše, nazývaných rašky, které se údajně v 16. století ve vsi nejen nosily, ale patrně i šily (raš byla směsná tkanina ze lnu a hrubé ovčí vlny). Vychází se ze skutečnosti, že existovalo frýdecké mílové právo a nejbližším místem s cechovním právem, tedy šitím těchto sukní byla tato obec.

Místní názvy Folvark a Dvorek dokládají existenci panského dvora (zámečku) v Raškovicích, který byl i letním sídlem hrabat Pražmů. Až do roku 1848 sloužila jeho budova jako správní sídlo šlechtického velkostatku, poté do roku 1918 jako arcivévodská hospoda a sklad knížecího truňku. Posléze obec objekt odkoupila a v roce 1923 v něm zřídila první venkovskou měšťanskou školu v soudním okrese Frýdek. Nutné stavební úpravy však do určité míry změnily jeho původní historickou podobu. Již předtím, v roce 1850, byla zřízena v pronajatém domku čp. 47, tzv. výpomocná školní stanice, jako součást skalické školy. V roce 1870 se škola osamostatnila a o dva roky později byla slavnostně otevřena přízemní budova nové národní školy se dvěma třídami a bytem pro učitele. V roce 1922 byla školní budova přestavěna a přistavěno 1. patro. V roce 1961 byla v sousedství staré „měšťanky“ otevřena budova nové šestnáctitřídní základní školy.

Až do 19. století se místní obyvatelé živili výhradně prací v zemědělství, v lese a domáckým tkalcovstvím. Významným doplňkem obživy bylo dřevařství. Pila v Raškovicích je zaznamenána již v urbáři frýdeckého panství v roce 1636, ke které byli povinni vozit trámy sedláci ze Skalice, Janovic a Pržna. Místní muži vyráběli, hlavně přes zimu, šindele (střešní krytina). V roce 1778 zřídil hrabě Jan Nepomuk Pražma papírnu, jejíž papír byl dodáván nejen do českých zemí, ale i do Vídně. Fungovala do roku 1849. V přibližně tutéž dobu byla v provozu také palírna lihovin, jež po roce 1848 rovněž zanikla. Někdy již před rokem 1792 založil místní statkář Jan Adámek primitivní bělidlo na úpravu plátna. Jeho syn Josef I. a po roce 1858 jeho vnuk Josef II. původní manufakturu modernizovali a posléze přeměnili na menší továrnu. Pravnuk Josef III (po roce 1890) v podnikání již tak úspěšný nebyl a v roce 1913 byl nucen předat firmu libereckému Němci Ing. Rudolfu Kirchhoffovi, který se synem Franzem vybudoval mezi světovými válkami špičkovou úpravnu s mezinárodní pověstí. V roce 1953 textilní výroba zaniká, továrna je přebudována na výrobu nikl-kadmiových akumulátorů a i přes řadu změn a úprav funguje dodnes. V roce 1912 zahájila v Raškovicích také provoz mechanická tkalcovna firmy Lederer und Wolf z Vídně. Tkalcovna nepřežila hospodářskou krizi a v roce 1934 zastavila výrobu. V roce 1940 byl Němci objekt přebudován na sklárnu s názvem Sigla (výroba bezpečnostního skla pro válečné účely). Textilní výroba byla obnovena v roce 1949 a do března 2008 byla součástí podniku Slezan. Od této doby je továrna uzavřena. V současnosti v obci funguje také Foldynova pila a Šebestovo stolařství.

Rodáci

  • Jaroslav Ludvík Mikoláš, vlastivědný pracovník, písmák, spoluzakladatel čtenářského spolku Palacký (1909), autor vlastivědné čítanky Památník Raškovic a okolí (1912) a spoluvydavatel časopisu Beskydské Besedy (1914–1918)
  • Rod Adámků: Jan, zakladatel manufaktury na úpravu plátna, Josef I a II., jeho syn a vnuk, přebudovali úpravnu na menší továrnu, Josef III., poslední vlastník továrny, pokrokový člověk vlasteneckého cítění, dlouholetý starosta obce, původně přízemní dům přebudoval na moderní palác se zahradou (dnešní Adámkova vila)
  • Josef Skotnica, sochař a řezbář, profesor školy pro sochařský a dřevařský průmysl v Zakopaném
  • ThDr. Jindřich Mánek, teolog, biblista, profesor Československé bohoslovecké fakulty v Praze
  • Josef Těšínský, pilot stíhač RAF 310. a 312. perutě, účastník západního odboje za druhé světové války
  • prof. RNDr. Richard Pastorek, CSc., profesor anorganické chemie Univerzity Palackého v Olomouci
  • Sylvie Nitrová, přední herečka (Mahenova) Národního divadla v Brně
  • Josef Nitra, novinář, spisovatel a dlouholetý přední činitel Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska
  • Jiří Nitra, spolu se svou ženou Anežkou dlouholetý kronikář obce (od roku 1974), uznávaný "místní historik" s akcentem na raškovický průmysl, v letech 2002–2014 předseda Sdružení Památníku Raškovic

Vybavenost obce a pamětihodnosti

Obec má dostatečnou síť obchodů, včetně nákupního střediska. Soukromý sektor zajišťuje řadu služeb, např. kadeřnictví, stolařství, klempířství atd. Ke sportovnímu vyžití slouží dva areály, a to fotbalový a volejbalový, jehož využívají i tenisté.V roce 2016 byla otevřena víceúčelová sportovní hala. Je zde mateřská a základní škola, zdravotní středisko, zubní ordinace, lékárna a pošta. V obci působí řada společenských organizací. Nejstarší je zcela jistě Sbor dobrovolných hasičů, založen byl už 15. srpna 1913.

V relativně nové budově poblíž školy se nachází „Kulturní centrum Raškovic“, jehož součástí je velice dobře vybavena knihovna (založena v roce 1909), Malá galerie (1997), významná pravidelným pořádáním výstav a Památník Raškovic – muzejní expozice k dějinám obce otevřena v roce 2002 a o Selskou jizbu rozšířena v roce 2003. Jeho významnou činností je bohatá publikační aktivita. V péči Památníku jsou také tři kapličky zasvěcené Panně Marii, nacházející se na území obce. Na budově staré měšťanské školy je pamětní deska občanům Raškovic padlým v první světové válce.

Obec Raškovice je vhodnou výchozí stanicí do dvou beskydských údolí řek Morávky a Mohelnice, v létě pro pěší turistiku, v zimě pro lyžování. Obec protíná několik cyklostezek a naučných stezek. Do katastru obce zasahuje národní přírodní památka Skalická Morávka, chránící zachovalý podhorský úsek přirozeného divočícího toku řeky Morávky.

Obyvatelstvo

Odkazy

Reference

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]

Literatura

  • Mikoláš Jaroslav Ludvík: Památník Raškovic a okolí, Příbor 1912.
  • Nitra Josef: V podkově šťastných hor, Praha 2005.
  • Nitra Jiří: Historie průmyslu v Raškovicích, Raškovice 2005.
  • Pastorek Richard: O počátcích obcí v povodí řek Morávky a Mohelnice.Současný stav vědění, Sborník okresního archivu Frýdek-Místek, Frýdek-Místek 2011, roč. 12, s.7 a literární odkazy uvedené v něm
  • Zemanová Marie, Pastorek Richard, Veselská Jiřina: Tradiční mluva podhůří Beskyd. Údolí řeky Morávky a Mohelnice, Raškovice 2010.
  • Palát Jiří: Raškovice beskydská Ostrava, Raškovice 2017.
  • Palát Jiří, Veselská Jiřina, Nitra Jiří : Raškovice beskydská Ostrava II, Raškovice 2019

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Raškovice, kaple (1).JPG
Autor: Michal Klajban, Licence: CC BY-SA 3.0
Tento obrázek byl nahrán v rámci projektu Wiki miluje památky 2012.