Racek Bonapartův

Jak číst taxoboxRacek Bonapartův
alternativní popis obrázku chybí
Racek Bonapartův (Larus philadelphia)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleďrackovití (Laridae)
RodChroicocephalus
Binomické jméno
Chroicocephalus philadelphia
Ord, 1815
Areál rozšíření
Synonyma
  • Larus philadelphia
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek Bonapartův (Chroicocephalus philadelphia) je severoamerický malý racek původně řazený do rodu Larus, nověji však řazený do rodu Chroicocephalus. Dospělí ptáci měří 2830 cm a mají rozpětí křídel 90100 cm, je tedy menší než racek chechtavý a jen o málo větší než racek malý.[1]

Popis

Juvenilní racek Bonapartův

Podobá se racku chechtavému, je však výrazně menší a má o něco menší černý zobák. Spodina ručních letek je bílá, s ostře odděleným černým lemem na zadním okraji křídla (rozdíl oproti racku chechtavému). Hřbet a záda jsou šedé, o něco tmavší než u racka chechtavého. Ve svatebním šatě má černošedou kápi. Mladí ptáci jsou zbarvení celkově hnědě, i v tomto věku jsou od racka chechtavého rozlišitelní podle ostře ohraničeného tmavého zadního okraje křídla.

Rozšíření

Hnízdí ve vnitrozemí na severu Severní Ameriky od západní a střední Aljašky přes Kanadu po zátoku James Bay. V mimohnízdní době táhne na zimoviště, která leží na nezamrzajících řekách a jezerech severních Spojených států a na východním i západním pobřeží Severní Ameriky na jih po Mexiko a Karibské moře.[2] Pravidelně v malých počtech zaletuje do západní Evropy, jednou byl zjištěn také v České republice.

Výskyt v Česku

Racek Bonapartův byl na českém území zjištěn pouze jednou, a to 24. 4. 1998 na rybnících u Tovačova (Olomoucký kraj).[3]

Výskyt v Evropě

Vzácný zatoulanec na pobřeží, jen výjimečně bývá zastižen dále ve vnitrozemí. Většina pozorování pochází z Velké Británie, dále byl pozorován na Islandu, ve Francii, Belgii, Nizozemsku (2×), Dánsku, Norsku, Španělsku (9×) a na Azorách (8×).[4] Mimo to byl dále zjištěn v Německu (2×) a Švédsku (3×).

Island: Na Islandu bylo do roku 2003 zaznamenáno 12 pozorování.

Irsko: V Irsku byl do roku 2000 zjištěn 26×.

Velká Británie: Do roku 2005 bylo ve Velké Británii zaznamenáno 134 pozorování (z toho pouhých devět před rokem 1950).[2]

Belgie: Do roku 2003 byl v Belgii zjištěn dvakrát, podruhé 23.12.1999-8.5.2000 jednoletý pták v Zeebrugge.[5] Nově byl pozorován v červnu 2008 [1].

Francie: Ve Francii bylo zaznamenáno do roku 2002 celkem 7 pozorování (6 ex.) (Ornithos 9: 18).

Dánsko: Do roku 2006 byl v Dánsku zjištěn celkem 3× (srpen 1988, zima 1995/1996, říjen-listopad 2004).[6]

Norsko: Do roku 2005 byl v Norsku zjištěn celkem 7×.[7]

Reference

  1. Olsen K. M., Larsson H., 2003: Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton University Press, Princeton and Oxford. ISBN 0-691-11327-0
  2. a b Fraser P. A., Rogers M. J. & BBRC, 2007: Report on rare birds in Great Britain in 2005: Part I: non-passerines. British Birds 100: 16-61.. www.bbrc.org.uk [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-21. 
  3. Doupal L., 1989: První pozorování racka Bonapartova (Larus philadelphia) v ČSSR. Zprávy MOS 47: 131.
  4. Lewington I., Alström P., Colston P., 1991: A field guide to the rare birds of Britain and Europe. HarperCollinsPublishers. ISBN 0-00-219917-3
  5. Raty L. & la Commission d'Homologation, 2005: Rapport de la Commission d'Homologation. Années 1998 à 2003, seconde partie : Espèces soumises à homologation nationale. Aves 41 (3/4): 165-208.. users.skynet.be [online]. [cit. 2008-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-02-26. 
  6. Amstrup O., Frich A. S., Hansen T. H., Pedersen K., Thorup K., 2005: Sjældne fugle i Danmark og Grønland i 2004. Dansk Orn. Foren. Tidsskr. 99: 169-181.
  7. Mjøs A. T., Solbakken K. A., 2001: Sjeldne fugler i Norge i 1999 og 2000. Ornis Norvegica 24: 3-59.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Chroicocephalus philadelphia map.svg
Autor: Cephas, Licence: CC BY-SA 4.0
Geographical distribution of Bonaparte's gull.
 
Breeding
 
Migration
 
Nonbreeding
Mew Gull.jpg
Autor: Alan D. Wilson, Licence: CC BY-SA 3.0
Mew Gull Larus canus brachyrhynchus (juvenile), Fish Creek Wildlife Observation Site, Tongass National Forest, Near Hyder, Alaska