Racek vnitrozemský

Racek vnitrozemský
Racek vnitrozemský, dospělý pták ve svatebním šatu
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1] (jako Larus pipixcan)
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neoghathae)
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřád	racci (Lari)
Čeleď	rackovití (Laridae)
Rod	racek (Leucophaeus)
Binomické jméno
Leucophaeus pipixcan Wagler, 1831
Areál rozšíření:      Hnízdiště      Protahuje      Nehnízdící výskyt
Synonyma
racek Franklinův Larus pipixcan[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek vnitrozemský (Leucophaeus pipixcan) je malý severoamerický druh racka z rodu Leucophaeus. Poměrně pravidelně zalétává i do Evropy.

Druhové jméno pipixcan pochází z jazyka nahuatl, ve kterém znamená „racek“.^[3] Nejsou rozeznávány žádné poddruhy.^[4]

Racek vnitrozemský hnízdí na prériích ve vnitrozemí jižní Kanady, areál zasahuje na území Spojených států (Jižní Dakota, Minnesota). Tažný na velkou vzdálenost, většina ptáků zimuje jižně od rovníku na pobřeží Jižní Ameriky od Peru po jižní Chile. Zatoulaní ptáci byli zjištěni v Karibském moři a na atlantském pobřeží Jižní Ameriky, Havajských ostrovech, Japonsku, na sever po Aljašku. Každoročně zaletuje do západní Evropy.^[5][6] Výjimečně zabloudí i na Nový Zéland nebo do Austrálie.^[7]

V roce 2018 byla celková populace odhadnuta na 1–1,49 milionu jedinců.^[8]

Dospělí ptáci se podobají racku atlantickému, mají však větší bílé srpky nad a pod okem a odlišnou kresbu křídla. Mají černou hlavu, bílé tělo a ocas, šedý hřbet, šedá křídla s černou kresbou na špičce, oddělenou od šedé barvy bílým pruhem. Krajní ruční letky mají rozsáhlé bílé špičky. Nohy jsou tmavočervené, zobák červený, s tmavým pruhem na špičce. V prostém šatu (v zimě) mají bílé čelo a bradu, zbytek černé čepičky je bíle proužkovaný. Mladí ptáci mají hlavu zbarvenou jako dospělí – v prostém šatu, hnědá křídla a bílý ocas s černou páskou na konci.^[9]

Hlasově se projevuje nazálním uí-a uí-a, nebo trylkovacím kuk kuk kuk kuk. Během hnízdění dokáže být velmi hlasitý.^[10] Na moři pojídá menší bezobratlé živočichy, které sbírá za letu z hladiny, někdy s mělkým ponorem. Na pevnině sbírá hlavně hmyz, žížaly a další bezobratlé.^[7]

Hnízdí od dubna do července.^[10] Plovající hnízdo z rostlinného materiálu si staví v mělké vodě poblíž husté vodní vegetace nebo přímo v ní. S tím, jak se v době hnízdění hnízdo potápí, pár racků ho neustále opravuje a přidává na něj nový rostlinný materiál, který často krade jiným rackům. Samice snáší 2–4 vejce o rozměrech kolem 52×37 mm. Mají nezelenavou barvu s tmavými skvrnami. Semiprekociální ptáčata mají při narození otevřené oči a jsou obalena prachovým peřím. Po dni jsou již schopna se postavit, avšak na hnízdě zůstávají kolem 3 týdnů.^[11]

Mezinárodní svaz ochrany přírody považuje druh za málo dotčený bez vážnější hrozby.^[8] Ve Spojených státech amerických však mezi lety 1968–2015 došlo k 95% poklesu místní hnízdní populace, která nicméně tvoří jen menší část celkové populace.^[11] V oblasti Tehuantepecké šíje rackům hrozí kolize s větrnými turbínami.^[12]

• OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. (anglicky) 
• OLSEN, Klau Malling. Gulls of the World: The Photographic Guide. London: Chrostopher Helm, 2018. ISBN 978-1-4081-8911-5. (anglicky) 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu racek vnitrozemský na Wikimedia Commons