Rada bezpečnosti OSN
Rada bezpečnosti OSN | |
---|---|
![]() | |
![]() Jednací sál Rady bezpečnosti OSN v New Yorku | |
Vznik | 24. října 1945 |
Sídlo | Budova Organizace spojených národů, Spojené státy americké |
Souřadnice | 40°44′58″ s. š., 73°58′5″ z. d. |
Mateřská organizace | Organizace spojených národů |
Oficiální web | www |
![]() | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Rada bezpečnosti je jeden ze šesti orgánů Organizace spojených národů (OSN), který je odpovědný za zajištění světového míru a bezpečnosti. Do jeho kompetence v rámci OSN také patří rozhodování o přijetí nových členů, či schvalování změn Charty OSN.[1] Zatímco usnesení ostatních orgánů jsou ve vztahu k členským státům OSN pouze doporučující, rezoluce Rady bezpečnosti jsou závazné a Rada může jejich splnění vynucovat i silou.
Rada je složená z 15 členů. Nejvýznamnější postavení má pět stálých členů, kterým náleží právo veta. Zbylých deset členů má spíše podpůrnou a reprezentativní funkci, jsou voleni na dvouleté období Valným shromážděním OSN s ohledem na zeměpisné zastoupení.[1]
Kompetence Rady bezpečnosti
Tento orgán zasedá stále a do jeho kompetence patří:
- zachování míru ve světě
- řešení sporů
- úprava zbrojení
- používání sankcí vůči narušiteli
- podnikání vojenských akcí proti agresoru
- navrhuje kandidáta na generálního tajemníka
- spolu s Valným shromážděním volí soudce mezinárodního soudního dvora
- předkládá zprávy o svojí činnosti valnému shromáždění
Rada bezpečnosti jako jediný orgán může nařídit použití síly při řešení ohrožení míru.
Historie
Společnost národů
Po 1. světové válce se vítězné mocnosti (USA, Velká Británie, Francie, Itálie a Japonsko) snažily navrátit světu jeho rovnováhu. Nástrojem, který by tohoto cíle měl dosáhnout, byl podle amerického prezidenta T. Woodrowa Wilsona založení mezinárodní organizace Společnosti národů.[2] Ta však neměla žádné prostředky na potrestání agresorů (např. italsko-etiopská válka). Jako konečný nezdar se dá považovat vypuknutí 2. světové války.
Vznik Organizace spojených národů
Charta OSN byla podepsána 26. června 1945 na mezinárodní Konferenci Spojených národů o mezinárodním uspořádání v San Francisku 50 zakládajícími státy.[3] Oficiálně vznikla 24. října 1945. kdy byla ratifikována většinou zakládajících členů.
Členové

Rada bezpečnosti je patnáctičlenná. Pět členů jsou tzv. stálí členové se zvláštními pravomocemi, zbylých 10 členů (nestálí členové) je voleno Valným shromážděním OSN na dvouleté období a to tak, že každým rokem se obmění pět členů. Zajímavým faktem je, že všech pět stálých členů Rady bezpečnosti je shodných s pěti jadernými mocnostmi, které jsou signatáři Smlouvy o nešíření jaderných zbraní.
Stálí členové
Aktuální | Při vzniku Rady bezpečnosti |
---|---|
![]() | |
![]() | |
![]() | |
![]() | ![]() |
![]() | ![]() |
Po druhé světové válce se pěti stálými členy staly vítězné velmoci. Čína byla reprezentována Čínskou republikou na ostrově Tchaj-wan. Od roku 1971 je Čína v OSN a tedy i v Radě bezpečnosti zastoupena pevninskou Čínskou lidovou republikou. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 zaujalo post stálého člena Rady bezpečnosti Rusko.
Nestálí členové
Nestálé členy Rady bezpečnosti volí Valné shromáždění na svém každoročním podzimním zasedání a zvolení členové nastupují do Rady k 1. lednu nadcházejícího roku. Jsou stanoveny regionální skupiny zemí, které navrhují ze svého středu jednu nebo několik kandidátských zemí. Afrika vysílá do Rady bezpečnosti tři nestálé členy, Asie, Latinská Amerika a západní Evropa po dvou nestálých členech a východní Evropa (kam spadá ČR) jednoho zástupce. Jedním ze zástupců musí být arabská země spadající střídavě pod Afriku nebo Asii. Žádná země nemůže být zvolena do Rady bezpečnosti dvakrát bezprostředně po sobě, vždy musí následovat alespoň jednoletá přestávka.
Nestálými členy Rady bezpečnosti byly v období 1. 1. 2015 – 31. 12. 2016 státy:
Angola (Afrika)
Malajsie (Asie)
Nový Zéland (Západní Evropa a jiní)
Španělsko (Západní Evropa a jiní)
Venezuela (Latinská Amerika)
Nestálými členy Rady bezpečnosti byly v období 1. 1. 2017 – 31. 12. 2018 státy:
1. 1. 2016 – 31. 12. 2017:
Egypt (Afrika)
Japonsko (Asie)
Senegal (Afrika)
Ukrajina (Východní Evropa)
Uruguay (Latinská Amerika)
1. 1. 2017 – 31. 12. 2018:
Etiopie (Afrika)
Kazachstán (Asie)
Bolívie (Latinská Amerika)
Švédsko (Západní Evropa a jiní)
Itálie (Západní Evropa a jiní – 1.1.2017 – 31.12.2017),
Nizozemsko (Západní Evropa a jiní – 1.1.2018 – 31.12.2018)
1. 1. 2019 – 31. 12. 2020:
Jižní Afrika (Afrika)
Indonésie (Asie)
Dominikánská republika (Latinská Amerika a Karibik)
Belgie (Západní Evropa a jiní)
Německo (Západní Evropa a jiní)
1. 1. 2020 – 31. 12. 2021:
Niger (Afrika)
Tunisko (Afrika)
Svatý Vincenc a Grenadiny (Latinská Amerika a Karibik)
Vietnam (Asie)
Estonsko (Východní Evropa)
1. 1. 2021 – 31. 12. 2022:
Keňa (Afrika)
Indie (Asie)
Mexiko (Latinská Amerika a Karibik)
Irsko (Západní Evropa a jiní)
Norsko (Západní Evropa a jiní)
1. 1. 2022 – 31. 12. 2023:
Gabon (Afrika)
Ghana (Afrika)
Albánie (Východní Evropa)
Brazílie (Latinská Amerika a Karibik)
Spojené arabské emiráty (Asie)
1. 1. 2023 – 31. 12. 2024:
Mosambik (Afrika)
Japonsko (Asie)
Ekvádor (Latinská Amerika a Karibik)
Malta (Západní Evropa a jiní)
Švýcarsko (Západní Evropa a jiní)
Zástupci všech členských zemí Rady bezpečnosti musejí být stále přítomni v newyorském sídle OSN, aby se Rada mohla v případě potřeby kdykoliv sejít ke svému zasedání. Předsednictví v radě se střídá po měsíci, podle abecedního pořádku anglických názvů zemí.
Reforma Rady bezpečnosti
V současné době[ujasnit] probíhá diskuse o rozšíření stálého členství v Radě bezpečnosti. Nejsilnější předpoklady pro obsazení nových míst mají tyto státy: Brazílie, Indie, Japonsko a Německo. Brazílie je největší zemí latinské Ameriky. Indie je největší demokracií na světě a druhou nejlidnatější zemí na světě. Navíc má třetí největší armádu na světě a vlastní jaderné zbraně. Japonsko a Německo patří mezi největší přispívatele do rozpočtu OSN. Projekt rozšíření má mnoho kritiků. Mezi nejhlasitější odpůrce patří Argentina, Itálie, Jižní Korea, Mexiko a Pákistán. Evropští odpůrci prosazují místo německého křesla křeslo pro Evropskou unii.
Uvažuje se ještě o rozšíření o členské státy z Africké unie (Egypt, Nigérie a Jihoafrická republika) a muslimský stát.
Právo veta
Nejvýznamnější zvláštní pravomocí stálých členů RB OSN je neomezené právo veta, kdy kterýkoliv z nich může zablokovat jakékoliv rozhodnutí RB OSN. Toto veto nelze žádným způsobem obejít. Mezi lety 1946 a 2016 bylo veto použito v celkem 195 případech (v některých otázkách jej použilo více členů současně). K roku 2016 použilo veto nejvícekrát Rusko (90 z nich jako Sovětský svaz).[4] Sovětský ministr zahraničí z let 1957–1985 Andrej Andrejevič Gromyko, jenž uplatnil nejvíce vet v Radě bezpečnosti, získal od západních diplomatů přezdívku „Mr. Nět“ (Pan Ne).[5][6]
Počet použití práva veta 1946–2016[4] | |
---|---|
Stát | počet vet |
![]() ![]() | 105/239 |
![]() | 79/239 |
![]() | 29/239 |
![]() | 16/239 |
![]() ![]() | 10/239 |
Odkazy
Reference
- ↑ a b Charta OSN – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.
- ↑ KISSINGER, Henry. Umění diplomacie : od Richelieua k pádu Berlínské zdi. Překlad Martin Pokorný. 2., opr. vyd. Praha: Prostor, 1997. 946 s. (Obzor; sv. 7). ISBN 80-85190-59-1. OCLC 320280366
- ↑ Historie «. www.osn.cz [online]. [cit. 2020-01-13]. Dostupné online.
- ↑ a b Security Council - Veto List [online]. Security Council, 2017-02-04 [cit. 2017-02-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PACNER, Karel. Nepovinná četba: DIPLOMAT VÁLKY PO VÁLCE [online]. karelpacner.cz, 2015-06-17 [cit. 2015-11-05]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-11.
- ↑ Sergej Lavrov: nový Mr. Nět, který dovádí Američany k šílenství. iDNES.cz [online]. 2015-04-26 [cit. 2015-11-05]. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rada bezpečnosti OSN na Wikimedia Commons
- Rada bezpečnosti OSN
Média použitá na této stránce
Vlajka Angoly
Autor: Pedro A. Gracia Fajardo, escudo de Manual de Imagen Institucional de la Administración General del Estado, Licence: CC0
Španělská vlajka
Flag of Senegal
Flag of Bolivia* | |
---|---|
country | Template:I18n/Republic of Bolivia |
used by | Bolivia |
from | 1851 |
until | Present |
created by | Government of Bolivia |
format | 15:22 |
shape | rectangular |
colours | červená, žlutá, zelená
flag has 3 horizontal stripes |
other characteristics | A horizontal tricolor of red, yellow and green. |
Used color: National flag | South African Government and Pantone Color Picker
zelená | rendered as RGB 0 119 73 | Pantone 3415 C |
žlutá | rendered as RGB 255 184 28 | Pantone 1235 C |
červená | rendered as RGB 224 60 49 | Pantone 179 C |
modrá | rendered as RGB 0 20 137 | Pantone Reflex Blue C |
bílá | rendered as RGB 255 255 255 | |
černá | rendered as RGB 0 0 0 |
bendera Indonesia
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
The flag of the Dominican Republic has a centered white cross that extends to the edges. This emblem is similar to the flag design and shows a bible, a cross of gold and 6 Dominican flags. There are branches of olive and palm around the shield and above on the ribbon is the motto "Dios,Patria!, Libertad" ("God, Country, Freedom") and to amiable freedom. The blue is said to stand for liberty, red for the fire and blood of the independence struggle and the white cross symbolized that God has not forgotten his people. "Republica Dominicana". The Dominican flag was designed by Juan Pablo Duarte, father of the national Independence of Dominican Republic. The first dominican flag was sewn by a young lady named Concepción Bona, who lived across the street of El Baluarte, monument where the patriots gathered to fight for the independence, the night of February 27th, 1844. Concepción Bona was helped by her first cousin María de Jesús Pina.
This is the national flag of Belgium, according to the Official Guide to Belgian Protocol. It has a 13:15 aspect ratio, though it is rarely seen in this ratio.
Its colours are defined as Pantone black, Pantone yellow 115, and Pantone red 032; also given as CMYK 0,0,0,100; 0,8.5,79,0; and 0,94,87,0.Please do not replace the simplified code of this file with a version created with Inkscape or any other vector graphics editor

Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Made by author of Xramp, first uploaded by Denelson83 as Flag of Ecuador.svg, modifications by Husunqu.
Vlajka Etiopie
Emblem of the United Nations. Color is #d69d36 from the image at [1]
Autor: TheHaloVeteran2, Licence: CC BY-SA 4.0
Map of the world showing United Nations Security Council in 2023.
Autor: Patrick Gruban, Licence: CC BY-SA 2.0
The United Nations Security Council Chamber in New York, also known as the Norwegian Room