Radek Tichý

PhDr. Radek Tichý Ph.D. et SL.D.
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Arcidiecéze	pražská
Svěcení
Jáhenské svěcení	26. 6. 2011, Praha[1] světitel Václav Malý
Kněžské svěcení	23. 6. 2012, Praha[2] světitel Dominik Duka
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady	administrátor ŘKF Ořech (2015-2016) administrátor ŘKF Praha-Stodůlky (2016-2023) rektor Arcibiskupského semináře v Praze (od 2023)
Osobní údaje
Země	Česko
Datum narození	5. září 1980 (43 let)
Místo narození	Praha
Křest	1996
Národnost	česká
Povolání	kněz, vyučující na KTF UK
Vzdělání	Univerzita Karlova, Papežský liturgický institut
Alma mater	Univerzita Karlova Pontifical Institute of Sacred Liturgy
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radek Tichý (* 4. září 1980 Praha)^[3] je český římskokatolický kněz, teolog, spisovatel a pedagog. Slouží jako kněz a administrátor Římskokatolické farnosti u kostela sv. Jakuba Staršího Praha-Stodůlky, která spadá pod pražskou arcidiecézi.

Vystudoval sociologii a teologii na Univerzitě Karlově, postgraduálně studoval na Papežském liturgickém institutu sv. Anselma v Římě, kde také vykonával službu pomocného papežského ceremoniáře. Vyučuje liturgiku na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Vede webový portál Liturgie.cz.

Radek Tichý není z věřící rodiny. V mládí si prý přečetl knížku Školák Kája Mařík a chtěl být jako on. A vzhledem k tomu, že Kája chodil do kostela, začal navštěvovat římskokatolické bohoslužby. Díky kázání o Velikonoční vigilii se rozhodl nechat se pokřtít a v roce 1996 byl v patnácti letech pokřtěn.

Vystudoval sociologii a teologii na Karlově Univerzitě. Ve své sociologické disertační práci psal o obnově farností v Čechách po roce 2000.^[4] Postgraduálně pak od roku 2010 studoval na Papežském liturgickém institutu v Římě a tam také vykonával pomocného papežského ceremoniáře papežům Benediktu XVI. a Františkovi.

Formaci ke kněžství nastoupil v roce 2007, 26. června 2011 byl Václavem Malým vysvěcen na jáhna^[1] a 23. června 2012 byl Dominikem Dukou vysvěcen na kněze.^[2] Svoji primiční mši sloužil 24. 6. 2012 v Komunitním centru Matky Terezy v Praze na Chodově.^[2]

Tichý knihu napsal dohromady s Martinem Vávrou.

Tichý a Vávra v knize vysvětlují, že náboženství lze vnímat nikoli jako oddělený fenomén, ale jako skutečnost, která se vztahuje k dalším částem společnosti a kultury. V knize tak můžeme najít kapitoly o způsobech měření religiozity, o úspěšnosti předávání náboženství v současné rodině, o toleranci mezi věřícími, o religiozitě facebooku, o souvislosti náboženství a pohřebních rituálů nebo o tom, jestli je možné považovat věřící za šťastnější.

Tichý v knize vykládá jednotlivé kroky, které doprovázejí hlásání evangelia v římské mši. Od zpěvu aleluja, žehnání kadidla a žehnání jáhnovi, až po žehnání evangeliářem a uložení knihy evangelií. U každého kroku vysvětluje jeho původ, historický vývoj i pokoncilní obnovení. Věnuje se především významu, který předkládají současné liturgické knihy. Liturgie evangeliáře dokazuje, že čtení evangelia ve mši značí slavení konkrétního momentu ve spáse, neboli Krista, který je přítomen ve svém slově uprostřed svého lidu.

Tato publikace dokazuje, že i když je vstupní modlitbě mešní liturgie věnovaná malá pozornost, je tomu tak neprávem. Autor v knize ukazuje, že vstupní modlitba je zdrojem tradice a historie církve, v níž se obvykle skrývá hluboká teologická a duchovní moudrost. Dále popisuje, že vstupní modlitby jsou jak po stránce jazykové, tak obsahové živým organismem, který se už po staletí touží dotknout svého Tvůrce a Spasitele, vždy však skrze jazyk a myšlení určité doby a kultury.

Exsultet, neboli Ať zajásá, je prvním slovem chvalozpěvu na Velikonoční svíci. Je především znám díky své části o pilné včele. Exsultet je přitom píseň nejen esteticky krásná, ale také nesmírně bohatá na teologii a na podněty pro duchovní život. Tichý v této publikaci vysvětluje, že se nejedná pouze o liturgickou poezii, ale o modlitbu chvály, díků a oběti, to znamená o eucharistickou modlitbu v širším významu slova, která proměňuje paškál ve svátost Kristova zmrtvýchvstání.

Cílem této publikace je vysvětlit jednotlivé kroky běžné nedělní mše, hledat, jak se mše svaté účastnit lépe, jak se při ní hlouběji setkat s Ježíšem a jak načerpat sílu pro svůj život mimo kostel.

Ke každé kapitole je připojena krátká citace z Bible a delší citace z církevních otců. Smyslem těchto citací je naznačit, že i když se mše svatá v průběhu věků vyvíjí a pozměňuje, stále zůstala ve své podstatě ta samá jakožto jednání, které je věrné Ježíšovu slovu: „To konejte na mou památku.“

V knížce je devět promluv papeže Františka na téma křtu a biřmování. Autor k nim připojuje své úvahy, inspirativní slovo církevních otců, otázky k zamyšlení a osobní modlitbu.

Kniha je určena všem, kteří byli křtěni jako malé děti, těm, kteří byli pokřtěni v dospělosti a chtějí se tedy ohlédnout za důležitou událostí svého života, i čerstvě biřmovaným, aby se milost, kterou přijali, nevytratila ve víru každodenního života.

Tuto publikaci napsal spolu s Petrem Soukalem.

Publikace je psána na základě přednášek z Letní školy liturgiky v Želivě v roce 2019, která byla věnována iniciačním svátostem. Skládá se ze dvou částí. První z nich představuje předběžná témata: všeobecné uvedení do teologie svátostí a souhrnné dějiny křesťanské iniciace. Druhá část je systematickým výkladem jednotlivých etap křesťanské iniciace od prekatechumenátu až po mystagogii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Radek Tichý na Wikimedia Commons
• http://www.liturgie.cz
• Žehnání automobilům (2013), PrahaTV
• https://www.ktf.cuni.cz/KTF-1290.html
• https://katalog.apha.cz/web/osoby/2279
• web Farnosti Stodůlky Archivováno 21. 1. 2018 na Wayback Machine.
• rozhovor s Radkem Tichým pro STOP (2016) Archivováno 30. 8. 2020 na Wayback Machine.
• Rozhovor s Radkem Tichým před kněžským svěcením, Zpravodaj APHA 6/2012, str. 2–3 Archivováno 14. 9. 2016 na Wayback Machine.
• Rozhovor v Katolickém týdeníku 3. 4. 2018, Vlastní ritus mívalo každé město