Radim Nováček

Radim Nováček
Radim Nováček
Radim Nováček
Narození21. března 1905
Ústí nad Orlicí, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí13. února 1942 (ve věku 36 let)
KT Mauthausen, Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtípopraven[1]
VzděláníDoktor přírodních věd, docent mineralogie[2]
Alma materPřírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povolánípracovník Mineralogického oddělení Národního muzea[3]
ZaměstnavateléUniverzita Karlova, Národní muzeum
Znám jakoodbojové krycí jméno "Krátký"[4]
TitulDoc. RNDr.[3][2]
Rodičeotec: Karel Nováček[5]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radim Nováček (21. března 1905 v Ústí nad Orlicí[6][7] – 13. února 1942 v KT Mauthausen[2]) byl český prvorepublikový mineralog[2], vysokoškolský pedagog[8] a publikující odborník.[8] Za druhé světové války byl účastníkem protiněmeckého odboje. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.[8][5]

Život

Radim Nováček se narodil v Ústí nad Orlicí 21. března 1905 jako jediný syn vedoucího úředníka Okresního úřadu v Ústí nad Orlicí Karla Nováčka.[5] Matku ztratil ve svých čtrnácti letech ještě jako školák (zemřela v roce 1919).[5] Radim Nováček maturoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě.[5] Ve studiu přírodopisu a chemie pokračoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Doktorem přírodních věd byl promován 30. srpna 1928.[5] [p 1]

Odborná práce

Od roku 1929 působil jako asistent v Mineralogickém ústavu prof. Dr. Františka Slavíka.[5] Před druhou světovou válkou (v letech 1929 až 1939[8]) pracoval Radim Nováček v Mineralogickém ústavu Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.[3] Po úspěšném absolvování vysokoškolských studií a vykonání státních zkoušek a rigoróza se v roce 1936 habilitoval pro obor mineralogie.[5] Spolu se svým kolegou mineralogem z Národního muzea Karlem Tučkem napsal knihu "Naše nerosty, jejich sběr a určování".[7] (Kniha vyšla nejprve v roce 1941[9] ale druhého vydání těsně po druhé světové válce v roce 1946[10] se dožil už jen první z autorů - Karel Tuček.) Po uzavření českých vysokých škol (po 17. listopadu 1939) se Radim Nováček stal pracovníkem Národního muzea v Praze. (Působil zde od listopadu 1939 do začátku října 1941.[8])

Radim Nováček zavedl (a zdokonalil) na tehdejší dobu moderní mikrochemické metody analýzy nerostů[11] a minerálů. (Zabýval se kvantitativní mikrochemickou analýzou[7] zvláště druhotných uranových nerostů.[5][8]) Metodu chemické analýzy dokázal aplikovat i v případech, kdy měl k dispozici jen miligram zkoumaného vzorku. Stejně dobře zvládal sledování morfologie a optických vlastností krystalů.[5] Stanovil například chemický vzorec vzácného minerálu johannitu a vzorec uranopilitu.[12][5] Po Radimu Nováčkovi byly (po jeho smrti) pojmenovány i dva minerály nováčekit a metanováčekit (viz níže).

  • Minerály - sloučeniny uranu (U)
  • Johannit: Cu(UO2)2(SO4)2(OH)2.8H2O
    (c) Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0
    Johannit:
    Cu(UO2)2(SO4)2(OH)2.8H2O
  • Uranopilit (fluorescence): (UO2)6SO4(OH)6O2·14H2O
    Uranopilit (fluorescence):
    (UO2)6SO4(OH)6O2·14H2O
  • Nováčekit: Mg(UO2)2(AsO4)2•10 - 12H2O
    (c) Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0
    Nováčekit:
    Mg(UO2)2(AsO4)2•10 - 12H2O

Jeho publikované vědecké články, ve kterých detailně popisoval výsledky svého výzkumu, se staly jedním ze základních kamenů nejen pro mineralogii a krystalochemii minerálů uranu, ale i pro obecnou mineralogii.[4] Nováček také provedl revizi jáchymovských uranových minerálů a zabýval se mineralogií hrubozrnných magmatických hornin - pegmatitů.[11] Jeho výzkumné dílo má vysokou vědeckou hodnotu - bylo a je citováno v odborné mineralogické literatuře.[5] Soupis publikovaných odborných prací Radima Nováčka obsahuje 39 položek. Řada výzkumů však zůstala nedokončena. Jeho postoj k nacistické okupaci a útlaku české inteligence po 15. březnu 1939 jej logicky dovedl až do řad domácího protiněmeckého odboje.[5]

Zapojení do odboje

Po obsazení Československa v roce 1939 se Radim Nováček zapojil do ilegální práce v rámci domácího odboje.[7][13]

Uvedení do situace

Ilegální organizace Politické ústředí (PÚ) vznikla již v létě 1939, byla tvořena příslušníky prvorepublikových politických stran a jejím cílem bylo udržování zpravodajských kontaktů s exilovou vládou v Londýně a se zahraničním odbojem. Radim Nováček se začlenil do ilegální práce v této odbojové organizaci. Docent Vladimír Krajina patřil k vedení Politického ústředí. To on měl na starosti ilegální vysílačku Sparta I., která obstarávala styk se zahraničním odbojem. Po sloučení Politického ústředí, Obrany národa a Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) do zastřešujícího Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) na jaře 1940 byl Vladimír Krajina jedním ze šesti členů jeho koordinačního orgánu.

Radiotelegrafické spojení

Jedním z nejdůležitějších úkolů domácího odboje bylo již od začátku protektorátu udržování ilegálního radiotelegrafického spojení mezi Prahou a Londýnem.[14] Již v letních měsících roku 1939 toto spojení organizovali major Jaroslav Hájíček a podplukovník generálního štábu Štěpán Adler. Prvními radiotelegrafisty, kteří obsluhovali ilegální vysílačku s krycím označením Sparta I byl štábní kapitán Karel Divina a rotmistr František Franěk.[14] Nedostatek odborníků na šifrování a dešifrování radiových depeší vyřešil Jaroslav Hájíček přijetím nabídky přírodovědce docenta Vladimíra Krajiny.[14] Spojení s londýnským exilem bylo navázáno na podzim roku 1939, ale na konci roku 1939 rozbilo gestapo tyto ilegální struktury tak, že poslední depeše odešla 13. prosince 1939 a "ilegálové", kteří radiové spojení zajišťovali byli buď zatčeni nebo přinuceni emigrovat z protektorátu. Šifrovací klíč zůstal v rukou Vladimíra Krajiny.[14] Krátce se vysílalo ještě v únoru 1940, ale to už musel domácí odboj svoji činnost v tomto směru utlumit. Podplukovník Josef Balabán se pokusil na jaře roku 1940 obnovit fungování radiotelegrafické skupiny a to jej logicky přivedlo ke spolupráci s Krajinou.[14] Oboustranné radiové spojení Londýn - Praha bylo opět navázáno 6. dubna 1940 a zhruba za měsíc (30. dubna 1940) pověřil ministr národní obrany exilové vlády - generál Sergěj Ingr podplukovníka Josefa Balabána k převzetí odpovědnosti za radiotelegrafickou službu.[14] Druhá garnitura vojenské ilegální organizace Obrana národa usilovala dostat radiové spojení pod svoji kontrolu, ale Krajina v tom pociťoval vyjádření nedůvěry k jeho "civilní" osobě. Londýn jej sice nezbavil čelního postavení v radiotelegrafické skupině, ale konflikty mezi občanskou a vojenskou složkou Ústředního vedení odboje domácího (ÚVODu) přetrvávaly a v personální rovině se projektovaly do vztahu Balabán x Krajina.[14]

Úkolem Vladimíra Krajiny bylo šifrovat odesílané depeše a přijaté dešifrovat. Příval několika desítek depeší denně si vynutil vytvoření skupiny několika Krajinových spolupracovníků. Kromě Krajinovy manželky se na této činnosti podíleli: docent mineralogie Radim Nováček; Jaroslav Štěpán; Míla Šebková; botanik RNDr. Miloš Deyl; Jaroslav Hrabánek a selesián Štěpán Trochta.[14] Přijaté a dešifrované zprávy se dopravovaly k adresátům, kteří si je vyzvedávali v ilegálních sběrnách (nejčastěji v knihkupeckých obchodech). Za Obranu národa byli adresáty podplukovník Josef Balabán nebo plukovník Josef Churavý.[14]

Práce pro Josefa Jedličku

Koncem dubna 1941 zahájila ilegální odbojová skupina "Julek" provoz dvou (dosud ukrývaných) radiostanic fungujících v éteru pod krycím označením "Har" a "Magda" (podle manželky majora Josefa Jedličky - viz níže).[3] Dešifrováním pokynů od řídící centrály GRU (viz níže) a šifrováním připravených zpravodajských depeší určených pro GRU byl Josefem Jedličkou pověřen právě Radim Nováček.[3] (Kódování a dekódování zpráv bylo prováděno pomocí sovětského šifrového klíče, jenž se "opíral" o knihu českého spisovatele, literárního kritika a publicisty Vojtěcha Martínka - Než se kořeny uchytí.[15])

Práce pro Vladimíra Krajinu

Radim Nováček vykonával obdobné šifrovací a dešifrovací práce i pro depeše, které „procházely“ zpravodajskou skupinou docenta Vladimíra Krajiny.[3] Tyto depeše ale byly určeny československým zpravodajcům, vedeným Františkem Moravcem, kteří pracovali v Anglii ve prospěch exilové vlády Dr. Edvarda Beneše.[4]

Zatčení, výslechy, věznění…

Den před zatčením

Zatýkací akce pražského gestapa, provedená v noci z 8. října 1941 na 9. října 1941 (přesněji: v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem) cílila na docenta Vladimíra Krajinu.[3] Zátah se odehrál na Letné v konspiračním bytě [p 2]. klempíře Josefa Rozuma, kde se měl Krajina údajně tou dobou vyskytovat. [p 3] Místo Vladimíra Krajina však gestapo v bytě překvapilo neznámou a podezřelou osobu. Ta byla zasahujícími příslušníky gestapa ihned zatčena. Jednalo se o sovětského zpravodajského rezidenta (vedoucí agent cizí rozvědky v protektorátu) - doktora přírodních věd (RNDr.) majora letectva Josefa Jedličku.[3] Při zatčení se chtěl Josef Jedlička zastřelit, ale v tom mu pohotově zabránil jeden z příslušníků zatýkacího komanda - kriminální tajemník Klaus Petereit.[3] V tomto bytě se měl Josef Jedlička setkat s přiděleným šifrantem od Politického ústředí (tj. Radimem Nováčkem), kterému měl předat k zakódování další zpravodajské informace určené jako radiové depeše pro centrálu sovětské vojenské rozvědky GRU.[p 4][3]

Při brutálním výslechu [p 5] major Josef Jedlička prozradil, že působí v protektorátu jako sovětský zpravodajský rezident a že se večer (tj. 9. října 1941) má na vltavském nábřeží setkat s důležitou osobou v domácím odboji - s "Kaprem" (plukovníkem Josefem Churavým). Tato informace spolu s dalšími výpověďmi Jedličky doplněnými informacemi (podvodnou lstí vylákanými) od Jedličkovy manželky Magdy a následné zatčení dalších osob, měly tragický dopad na členy ilegální odbojové organizace "Julek", "Radiotelegrafické skupiny Obrany národa (ON) - východ" a rovněž na další odbojové spolupracovníky.[3] Mezi prozrazenými nechyběl ani Radim Nováček.

Zatčení

Radim Nováček byl zatčen gestapem druhého dne po zatčení Jedličky, tj. v neděli 10. října 1941.[4][3] V průběhu akce zatýkací komando gestapa jeho byt zcela zdemolovalo.[5] Mnoho jeho rukopisů tak bylo zničeno, některé byly zcizeny a následně "přemístěny" do Německa.[5]

Výslechy

Byl vězněn na Pankráci a podroben výslechům v Petschkově paláci.[3] Ještě před svým zatčením získal Nováček pro zpravodajskou činnost i kolegu mineraloga z Národního muzea Karla Tučka. [p 6] (Při brutálních výsleších jej nevyzradil.)[4] Stejně tak nevyzradil další odbojáře ze své skupiny: mineralogy Františka Slavíka [p 7] - krycí jméno "Pták" (náhradník Radima Nováčka) a ani Ludmilu Slavíkovou. [p 8] Ti pak pokračovali v Nováčkově práci (hlavně v šifrování zpráv).[4]

Motáky

Z vězení posílal Radim Nováček svým příbuzným a spolupracovníkům motáky se zprávami.[17] Ty psal slámou ze slamníku na listy toaletního papíru.[4] Místo inkoustu používal rozpuštěné tabletky proti zácpě nebo i vlastní krev. Motáky byly vynášeny z prostor věznice vložené do tunýlků pro tkanici v pase prádla, které bylo předáváno k vyprání jeho rodinným příslušníkům.[4]

"Daří se mi dosti dobře. Hubnu pomaleji než jsem čekal. Strava dosti dobrá, ale málo. Teplo, čisto i někteří Němci slušní - jiní psi. Nejhorší je Petschkův dům."

Radim Nováček, Moták[17][4]

"Nermuťte se pro mne – válka je válka a někdo padnout musí. Komu jsem ublížil, ať mi odpustí. Prosím maminku a tatínka, aby měli Marušku jako by byla bývala naše. Doufám, že před † budu moci domů napsat."

Radim Nováček, Moták[17][4]

Terezín, Mauthausen,…

Z Pankráce byl Nováček 15. listopadu 1941 převezen do Terezína.[3] Stanným soudem v Praze byl pak následně za dva měsíce (19. ledna 1942) odsouzen[7] za velezradu k trestu smrti.[3] Začátkem února 1942[7][13] (6. února 1942) byl (spolu s dalšími 645 Čechy[5]) deportován do koncentračního tábora Mauthausen.[3][5] V pátek dne 13. února 1942 byl Radim Nováček (ve věku 36 let) v odpoledních hodinách popraven v KT Mauthausen.[1][4] (Úřední zpráva, která byla zaslána jeho otci konstatovala úmrtí na zápal plic.[5])

Po druhé světové válce

  • Posmrtně (15. prosince 1945[8]) byl Radim Nováček prezidentem republiky vyznamenán Československým válečným křížem 1939.[3][5]
  • Dne 3. listopadu 1946 ústecká veřejnost uctila památku svého významného rodáka odhalením pamětní desky na jeho rodném domě v Ústí nad Orlicí v Lázeňské ulici č.p. 562.[8][5]
  • U příležitosti 25. výročí úmrtí byl Radim Nováček oceněn vědeckou Medailí Emanuela Bořického[3][8] Stalo se tak na veřejné části zasedání vědecké rady přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity v Praze dne 23. února 1967.[5]
  • Radim Nováček byl posmrtně jmenován profesorem.[7][13]
  • V pozdějších letech (1951) byly dva z nově objevených vzácných radioaktivních[8] minerálů na počest Radima Nováčka pojmenovány nováčekit.[18][7][3][11][19][20] a metanováčekit.[21][11] O pojmenování minerálu nováčekit (s chemickým popisem: hydratovaný uranylarzeničnan hořečnatý) se zasadil významný americký profesor Clifford Frondel.[5]

Pamětní desky, památníky, pomníky,…

  • Jméno Radima Nováčka je uvedeno na pamětní desce umístěné v budově (na adrese 12800 Praha 2 – Nové Město, Albertov 2038/6) Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze (v přízemí, naproti vrátnici).[22]
  • Jméno Radima Nováčka je uvedeno na Pomníku věnovaném obětem válek v Ústí nad Orlicí na křižovatce ulic T. G. Masaryka a Čs. armády. (GPS souřadnice: 49°58′13″ s. š., 16°23′46″ v. d.) Je uvedeno v sekci "Oběti druhé světové války", podsekci "Zahynuli v koncentračních táborech".[23]

Historický dovětek

V pátek dne 13. února 1942 bylo v KT Mauthausen popraveno celkem jedenáct Čechů. Jednalo se o vůbec první takovouto hromadnou popravu Čechů v tomto koncentračním táboře.[1] Všech jedenáct obětí bylo (za značných bolestí) přesně v tříminutových intervalech postupně usmrcováno vpichem benzinové injekce do srdeční krajiny.[24] Jejich těla byla následně zpopelněna v krematoriu uvnitř koncentračního tábora. Jejich popel byl poté vynesen v sudech a nepietně vysypán z náspu do prostoru mimo koncentrační tábor.[24]

Zde je chronologický seznam popravených Čechů:[24]

  • 15.10: Radiotelegrafista František Chyba (ve věku 27 let) z Prahy - Radotína; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 101); (vězeňské registrační číslo 5812)
  • 15.13: Radiotelegrafista Jindřich Fröde (ve věku 41 let) z Přelouče; (vězeňské registrační číslo 5792)
  • 15.16: Otakar Batlička (ve věku 46 let); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 103); (vězeňské registrační číslo 5817)
  • 15.19: Zahradník Jaroslav Toufar (ve věku 38 let); (vězeňské registrační číslo 5811)
  • 15.22: Klempíř Josef Rozum (ve věku 67 let) z Prahy-Bubenče; (ukrýval profesora Vladimíra Krajinu a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 105)
  • 15.25: Student Miroslav Prokop (ve věku 21 let) z Prahy - Jinonic; (vězeňské registrační číslo 5798)
  • 15.28: Radiotelegrafista Jiří Řanda (ve věku 27 let) z Prahy - Holešovic; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 107)[25]
  • 15.31: Ing. Jaroslav Kleiner (ve věku 37 let); (vězeňské registrační číslo 5805)
  • 15.34: Antonín Springer (ve věku 31 let) - čalounický mistr v dílnách barrandovských filmových ateliérů; (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 109)
  • 15.37: Ludvík Stříbrský (ve věku 35 let); (vězeňské registrační číslo 5797)
  • 15.40: Univerzitní profesor Radim Nováček (ve věku 36 let); (spolu s profesorem Vladimírem Krajinou vybudoval první fungující radiové spojení s Londýnem); (v knize zemřelých uveden pod pořadovým číslem 111); (vězeňské registrační číslo 5809).

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Podle zdroje [8] Radim Nováček ukončil svá vysokoškolská studia promocí dne 30. října 1928.
  2. ↑ Klempíř Josef Rozum bydlel na adrese: Praha VII - Bubeneč, Nad Královskou oborou 147/25; 170 00 Praha 7. Později byl opět zatčen a po krátkém věznění na Pankráci byl převezen do KT Mauthausen, kde byl v pátek 13. února 1942 zavražděn.[3][16]
  3. ↑ Podle zdroje[16] se zde měl docent Vladimír Krajina skrývat od května 1941 do října 1941 a to společně s majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou. Takže gestapo mělo relativně přesné informace.
  4. ↑ GRU (Glavnoje Razvedivatěľnoje Upravlenije - Hlavní správa rozvědky) je označení pro sovětskou vojenskou rozvědku působící na území Protektorátu Čechy a Morava. Hlavním úkolem této zpravodajské agentury bylo provádět ofenzivní rozvědnou činnost mezi německými emigranty v Československu prostřednictvím vlastní agenturní sítě tvořené československými a německými agenty, informátory a dalšími spolupracovníky.[3]
  5. ↑ Podle zdroje[16] se zatčený major Josef Jedlička okamžitě přiznal ke spolupráci se sovětskou tajnou služou. Navíc uvedl i místo a čas schůzky s "Kaprem" - plukovníkem Josefem Churavým. Zatčení Jedličky proběhlo v sobotu 9. října 1941 kolem 02:30 nad ránem[3]; schůzka Jedličky s Churavým se měla konat také 9. října 1941 večer ve 21 hodin na pražském nábřeží Na Františku. Na přípravu zátahu na Churavého tak gestapo mělo necelý jeden den.
  6. ↑ Karel Tuček (1906 – 1990) byl vedoucím mineralogického oddělení Národního muzea. Funkci převzal po Ludmile Slavíkové. Také on byl v roce 1943 zatčen gestapem, ale po dvou měsících věznění v Pankrácké věznici byl propuštěn.[4]
  7. ↑ František Slavík (1876 – 1957) byl světově uznávaný profesor mineralogie. Významnou měrou se zasloužil o budování muzejní mineralogické sbírky Národního muzea. Společně se svou manželkou Ludminou Slavíkovou byl zatčen 4. února 1943. Profesor František Slavík byl vězněn na Pankráci, v Terezíně, v Osvětimi a v Buchenwaldě. Pobyt v koncentračních táborech přežil a v květnu 1945 se vrátil do Prahy. Až do své smrti v roce 1957 působil jako aktivní vědec a pedagog.[4]
  8. ↑ Ludmila Slavíková (1890 – 1943) manželka profesora mineralogie Františka Slavíka. V letech 1922 až 1939 zastávala funkci vedoucí mineralogického oddělení Národního muzea. Byla zatčena společně se svým manželem 4. února 1943 a krátce po zatčení dne 17. února 1943 umučena v koncentračním táboře v Osvětimi.[4]

Reference

  1. ↑ a b c ČVANČARA, Jaroslav. Pátek třináctého (Žádná oběť není marná. Pokud lidé nezapomenou…) [online]. 2014-02-01 [cit. 2015-12-01]. Příběh 20. století; 2014/02 paměť a dějiny, str. 100 až 110. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d RNDr. Nováček Radim - docent mineralogie; Narozen 21.3.1905 v Ústí nad Orlicí, zemřel 13.2.1942 v koncentračním táboře Mauthausen (Rakousko); AUTORITNÍ ZÁZNAM (NK ČR) [online]. Národní knihovna ČR [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v FLAJŠMAN, Miroslav, Ing. mjr. RNDr. Josef JEDLIČKA - zapomenutá historie československé meteorologie a národně osvobozeneckého hnutí v době 1. a 2. světové války [online]. Rooseveltova 23, 160 00 Praha 6: Sdružení přátel vojenské zeměpisné a povětrnostní služby(www.vojzesl.cz) [cit. 2016-11-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  4. ↑ a b c d e f g h i j k l m n VELEBIL, Dalibor (Mineralogicko – petrologické oddělení Národního muzea). Národní muzeum a mineralogové v době nacismu II. [online]. 2015-04-30 [cit. 2016-11-15]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  5. ↑ a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v VESELOVSKÝ, František, RNDr. (Praha); MELŠOVÁ, Jitka (knihovnice Městského muzea). Ústecké kalendárium – únor 2007; 13. února 1942 byl v koncentračním táboře Mauthausen popraven ústecký rodák, universitní profesor, RNDr. Radim NOVÁČEK. [online]. Ústecké kalendárium na únor 2007 - www.usti.cz [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18. 
  6. ↑ SOA Zámrsk, Matrika narozených 1902-1911 v Ústí nad Orlicí, sign.6502, ukn.10184, str.133. Dostupné online
  7. ↑ a b c d e f g h ČAPKOVÁ, Dana. Radim Nováček - občan, mineralog, odbojář. , 2009 [cit. 2016-11-16]. diplomová práce. UNIVERZITA JANA EVANGELISTY PURKYNĚ V ÚSTÍ NAD LABEM, Pedagogická fakulta. Vedoucí práce prof. PhDr. Jan Kuklík, CSc.. Dostupné online.
  8. ↑ a b c d e f g h i j k RNDr. doc. Radim Nováček [online]. osobnosti regionů [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  9. ↑ TUČEK, Karel; NOVÁČEK, Radim. Naše nerosty, jejich sběr a určování: návod ke sbírání a určování nerostů nejjednoduššími prostředky. 1. vyd. Praha: Vesmír, nakladatelská a vydavatelská společnost, 1941. 196, [IV] s. [online]. 1941 [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  10. ↑ TUČEK, Karel; NOVÁČEK, Radim. Naše nerosty, jejich sběr a určování: Návod k sbírání a určování nerostů nejjednoduššími prostředky. Druhé doplněné vydání. Praha: Vesmír, 1946. 210-[IV] s. [online]. 1946 [cit. 2016-11-14]. Dostupné online. 
  11. ↑ a b c d Nováček Radim [online]. leporelo.info [cit. 2016-11-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-18. 
  12. ↑ Uranopilit; anglicky: Uranopilite (mindat.org) nebo (webmineral.com) německy: Uranopilit (mineralienatlas.de) [online]. www.mineral.cz - databáze minerálů [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. 
  13. ↑ a b c ČAPKOVÁ, Dana. Radim Nováček, občan, mineralog, odbojář. [s.l.]: Vědecká knihovna UJEP Dostupné online. 
  14. ↑ a b c d e f g h i KOURA, Petr. Podplukovník Josef Balabán : život a smrt velitele legendární odbojové skupiny Tři králové. Praha: Rybka, 2003. 309 s. ISBN 80-86182-72-X. Kapitola rejstřík osob: Radim Nováček, s. 85, 288. 
  15. ↑ MARTÍNEK, Vojtěch. Než se kořeny uchytí: Román. Druhé vydání. V Praze: Sfinx, B. Janda, 1934. 257 - [II] s. Nové cíle; Sv. 599. Pyramida; Sv. 25.. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  16. ↑ a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé (rejstřík osob: Josef Jedlička). 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1, ISBN 978-80-86852-53-9. S. 146, 168, 532, 635, 636. 
  17. ↑ a b c Archiv mineralogického - petrologického oddělení Národního muzea Praha; (Fond: "Sběratelé minerálů")
  18. ↑ nováčekit; anglicky: Novacekite (mindat.org) nebo (webmineral.com); německy: Novacekit (mineralienatlas.de) [online]. www.mineral.cz - databáze minerálů [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  19. ↑ nováčekite [online]. www.mindat.org [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. ↑ nováčekite-I [online]. www.mindat.org [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ metanováčekite [online]. www.mindat.org [cit. 2016-11-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ VEVERKA, Bohuslav, Prof. Ing. DrSc.; STRÁNÍK, Vojtěch. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. 12800 Praha 2 – Nové Město, Albertov 2038/6, budova Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, přízemí, naproti vrátnici: spolek pro vojenská pietní místa (www.vets.cz), 2007-04-23 [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  23. ↑ ZAHÁLKA, Martin. Pomník Obětem válek [online]. Ústí nad Orlicí, křižovatka ulic T. G. Masaryka a Čs. armády: spolek pro vojenská pietní místa (www.vets.cz) [cit. 2016-11-18]. Dostupné online. 
  24. ↑ a b c POLÁK, Ladislav (OK1AD); LITOMISKÝ, Jan (OK1XU). Radioamatéři, oběti okupace v letech 1939 až 1945 (historický sborník) [online]. 2015-09-08 [cit. 2015-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-05-29. 
  25. ↑ ČVANČARA, Jaroslav. Někomu život, někomu smrt : československý odboj a nacistická okupační moc (1939 - 1941) (Rejstřík osob: Jiří Řanda). 3., upravené vyd. Praha: Laguna (nakladatelství a vydavatelství), 2008. 253 s. záznam v databázi Národní knihovny ČR Dostupné online. ISBN 978-80-86274-81-2. S. 299. Celá trilogie obsahuje 3 svazky (1939 – 1941; 1941 – 1943; 1943 – 1945) (351 stran; 253 stran; 415 stran); toto je první z nich; (1. vydání: 1997; 2. vydání: 2003 – 2008; 3. vydání 2008). Všechna vydání: Laguna, Praha. 

Literatura

(Informace o těchto zdrojích převzaty z pramene Osobnosti regionů)

  • Časopisy Národního muzea z roku 1945, 1946; nekrolog Radim Nováček. (fotografie R. Nováčka)
  • Bulletin mineralogicko - petrologického oddělení Národního muzea (článek věnovaný R. Nováčkovi + článek o předčasně zesnulých mineralozích)
  • Tomeš, Josef aj. Československý biografický slovník. 1. vyd. Praha: Academia, 1992. 837 s. ISBN 80-200-0443-2. (heslo Radim Nováček)
  • Kuncova biografická kartotéka. PNP Praha.
  • Čech, Vladimír: Doc. dr. Radim Nováček; Věstník Státního geologického ústavu Československé republiky. Praha: Státní geologický ústav Československé republiky, 1945-1950. ISSN 0862-9722. (rok 1945, s. 23 - 25).
  • Seznam neuveřejněných prací doc. dr. Radima Nováčka (39 prací, chronologicky) s. 24-25.
  • Kremerová, Jiřina. Soupis personálních bibliografií a biografií českých a slovenských geologů. Praha: Národní knihovna v Praze, středisko společenskovědních a přírodovědných informací, 1989. 181 s. ISBN 80-7050-069-7 (s. 94)
  • Československý časopis historický, 116, 1946, s. 17-18. (nekrolog) (Československý časopis historický. Praha: Academia, 1953-1989. ISSN 0045-6187.)
  • Naše věda, 24, 1946, s. 115-116. (nekrolog)
  • Vesmír, 24, 1945 - 1946, č. 1, s. 30. - 1 obr.
  • Vesmír, 34, 1955, č. 4, s. 138.
  • Ottův slovník naučný - dodatky, svazek 4, část 1, s. 617.
  • Kettner, Radim. Geologické vědy na vysokých školách pražských. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1967. 195 s. Práce z dějin University Karlovy; Sv. 5. (s. 144 - 146.)
  • Vesmír, 54, 1975, č. 3, s. 94. - 1 obr.
  • Městské muzeum Ústí nad Orlicí: Osobnosti (Opisy motáků Radima Nováčka jsou uložené v knihovně Městského muzea Ústí nad Orlicí)

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of German Reich (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Flag of Germany (1935–1945).svg
National flag and merchant ensign of Germany from 1935 to 1945.
Miloš Deyl.jpeg
Autor: Blackjam onesim, Licence: CC BY-SA 4.0
Foto z rodinného archivu
Major.Jaroslav.Hajicek.(1899-1978).jpg
Jaroslav Hájíček (* 1899 - 1978) byl československý voják, zpravodajský důstojník a příslušník protinacistického odboje. Fotografie z počátku 30. let dvacátého století. Zde v hodnosti majora. Foto před rokem 1945.
Vladimír Krajina.jpg
Autor: Blackjam onesim, Licence: CC BY-SA 4.0
Fotografie z archivu jeho přítele Miloše Deyla
Miroslav Prokop 1922 1942.jpg
Miroslav Prokop (1922–1942) byl za protektorátu aktivní v protiněmeckém odboji. Spolu se svým otcem Karlem Prokopem (1893 - 1943) založil ilegální organizaci „Věrný pes“. V nekomunistickém odboji Miroslav Prokop distribuoval ilegální tisk a pomáhal při radiovém vysílání depeší do Londýna. Po přepadení jinonického akcízu gestapem se Karlu Prokopovi podařilo uniknout, ale jeho syn Miroslav a manželka Emílie byli zatčeni. Miroslav Prokop prošel velmi krutými výslechy v Petschkově paláci. Byl vězněn, souzen a odsouzen k trestu smrti. Ten byl vykonán v Mauthausenu smrtící benzinovou injekcí.
Jaroslav Toufar (1903 1942).jpg
Jaroslav Toufar (* 21. dubna 1903 Stareč, okres Třebíč – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zahradníkem v pražské nemocnici Pod Petřínem. Se svou manželkou Růženou Toufarovou, rozenou Kratochvílovou, bydlel v Praze III Vlašská 344/25. V domácím protiněmeckém odboji spolupracoval Jaroslav Toufar s Otakarem Batličkou (1895–1942). Společně s Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) ukrýval materiály tajně vyvezené z Památníku odboje, které byly uskladněny v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Ludvíkem Stříbrským (1906–1942) údajně plánoval pumový atentát na ministra Emanuela Moravce (1893–1945). Jaroslav Toufar byl zatčen 19. října 1941, do malé pevnosti Terezín byl deportován 15. listopadu 1941 a nakonec byl usmrcen v koncentračním táboře Mauthausen v pátek 13. února 1942.
Jiri Randa (1914 1942).jpg
Jiří Řanda (* 24. dubna 1914 Praha - 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním elektrotechnik, za Protektorátu Čechy a Morava aktivní v protiněmeckém domácím odboji. Patřil do skupiny příslušníků domácího odboje zajišťujících agenturní rádiové spojení s Londýnem a Moskvou.
Jindrich Frode (1900 1942).jpg
Jindřich Fröde (* 24. prosince 1900 Žamberk – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním hodinář a radiotechnik. Od roku 1924 bydlel v Přelouči, kde byl též zaměstnán u místní firmy Radiotechna Přelouč. Členem ilegální skupiny Julek, která se vytvořila kolem sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličky (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha), se Jindřich Fröde stal začátkem roku 1941. Ilegální skupina Julek byla napojena na Ústřední vedení odboje domácího (ÚVOD). Jindřich Fröde byl opravářem poškozených radiostanic a také se účastnil vysílání Jedličkovy ilegální stanice Magda. Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 13. října 1941 zatčen i Jindřich Fröde, který byl vězněn zprvu v Kolíně, pak v Praze. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 přemístěn do věznice v Malé pevnosti Terezín a odtud pak do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Ludvik Stribrsky (1906 1942).jpg
Ludvík Stříbrský (* 9. září 1906 Kněževes – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) bydlel za Protektorátu Čechy a Morava na adrese Praha 3, Maisnerova 8. V roce 1939 se podílel na odvozu tajných materiálů z Památníku odboje na Žižkově. Tyto materiály byly následně ukryty v podzemních štolách pod pražským vrchem Petřín. S Jaroslavem Toufarem (* 21. dubna 1903 Starec, okres Třebíč – 13. února 1942 v 15.19 hodin koncentrační tábor Mauthausen) údajně plánoval pumový atentát na protektorátního ministra Emanuela Moravce (* 17. dubna 1893 Praha – 5. května 1945 Praha). Ludvík Stříbrský byl zatčen 19. října 1941. Z německé policejní věznice v Praze na Pankráci byl 15. listopadu 1941 deportován do Malé pevnosti Terezín a odtud pak byl převezen do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl usmrcen v pátek 13. února 1942.
Otakar Batlicka (1895 1942).jpg
Otakar Batlička (* 12. března 1895 Královské Vinohrady, Praha – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava zapojen do protiněmeckého odporu jako spolupracovník sovětského rezidenta majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Koncem června 1941 zahájil Josef Jedlička provoz dvou ilegálních radiových stanic s krycím označením Jack a Magda. Právě při zajišťování obsluhy radiostanice Magda se od července 1941 střídal Otakar Batlička s Františkem Chybou (* 20. února 1914 – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) a Bohumilem Bachurou (* 20. prosince 1894, Lom – 27. ledna 1945, Malá pevnost Terezín). Josef Jedlička byl zatčen gestapem v sobotu 9. října 1941. V souvislosti s jeho zatčením byl 14. října 1941 zatčen i Otakar Batlička. V koncentračním táboře Mauthausen, kam byl nakonec deportován, byl v pátek 13. února 1942 Batlička usmrcen benzínovou injekcí vpíchnutou do srdce.
Uranopilit mit Fluoreszenz1.jpg
Autor: Ra'ike (see also: de:Benutzer:Ra'ike), Licence: CC BY-SA 3.0
Uranopilite with Fluorescence - Exposed in the Mineralogical Museum, Bonn, Germany
Josef Rozum (1874 1942).jpg
Josef Rozum (* 31. března 1874 Rychnov nad Kněžnou – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl povoláním klempíř. Se svojí manželkou Kateřinou Rozumovou (rozenou Karfreitagovou) bydlel na adrese: Praha 7, Nad Královskou oborou 147/25. Josef Rozum od konce dubna 1941 ukrýval docenta Vladimíra Krajinu (1905–1993) a majora letectva RNDr. Josefa Jedličku (1897–1942). Josef Rozum byl zatčen ve večerních hodinách dne 8. října 1941. Dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem v Praze na Pankráci k trestu smrti. Z policejní věznice v Malé pevnosti Terezín byl 6. února 1942 deportován do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl zavražděn v pátek 13. února 1942.
Johannite-ea9b.jpg
(c) Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0
Johannite
Locality: Malwine Shaft, Frohnau, Annaberg-Buchholz, Erzgebirge, Saxony, Germany (Locality at mindat.org)
Size: thumbnail, 3.5 x 2 x 1.7 cm
Johannite
This is simply oustanding for the species, among the very best i am told. It is also quite beautiful! Johannite is a very rare uranium mineral
Josef.Balaban.1894-1941.jpg
Generálmajor in memoriam Josef Balabán (* 1894 – 1941) byl příslušníkem československých legií v Rusku, československý voják, za protektorátu příslušník odbojové organizace Obrana národa a její zpravodajsko-sabotážní skupiny známé jako Tři králové.
Antonin Springer (1909 1942).jpg
Antonín Springer (* 1909–1942) byl za protektorátu členem jinonické odbojové skupiny. Pomáhal radiotelegrafistům z jinonického akcízu při přemisťování ilegální radiostanice Sparta a poskytl několikrát svůj domek v pražských Hlubočepích jako místo pro navázání nelegálního radiového spojení s československou exilovou vládou v Londýně. Snímek pořízen před jeho zatčením 4. října 1941.
Novacekite-I-222339.jpg
(c) Rob Lavinsky, iRocks.com – CC-BY-SA-3.0
Nováčekite-I
Locality: Pedra Preta pit, Serra das Éguas, Brumado (Bom Jesus dos Meiras), Bahia, Northeast Region, Brazil (Locality at mindat.org)
Size: 2.1 x 2.0 x 0.4 cm.
Novacekite is an uncommon magnesium uranyl arsenate. This fine thumbnail consists of lustrous, layered plates of pastel-yellow novacekite and is from the Pedra Preta Mine, near Brumado, Brazil. The world’s finest novacekites come from this area. Old material. Ex. Carl Davis Collection.
Stepan.Adler.(1896-1942).jpg
Štěpán Adler (* 1896, Rajhrad – 1942, Berlín) - československý voják, zpravodajský důstojník a protinacistický bojovník. V ústředním vedení vojenské ilegální odbojové organizace Obrana národa působil jako přednosta 5. oddělení zodpovědného za udržování radiového spojení v protektorátu i se zahraničím. Koncem roku 1939 byl zatčen gestapem, vězněn na růzých místech (na Pankráci v Praze, v Berlíně, v Gollnowě u Štětína a poté znovu v Berlíně ve věznici Moabit). Koncem roku 1941 byl odsouzen k trestu smrti za velezradu a spolčení s nepřítelem. Popraven 7. srpna 1942 v Berlíně-Plötzensee. Foto před rokem 1940.
RNDr.Radim.Novacek.(1905-1942).jpg
Radim Nováček (* 21. března 1905 v Ústí nad Orlicí – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl významným českým prvorepublikovým mineralogem, vysokoškolským pedagogem, publikujícím odborníkem a účastníkem protiněmeckého odboje za druhé světové války. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.
Jaroslav Kleiner (1904 1942).jpg
Ing. Jaroslav Kleiner (* 15. února 1904 Lužná u Rakovníka – 13. února 1942 koncentrační tábor Mauthausen) byl za Protektorátu Čechy a Morava povoláním a funkcí vedoucím technického provozu Českého rozhlasu. Se svojí manželkou Antonií Kleinerovou, rozenou Steinitzovou (Štainicovou) (* 23. března 1901 Praha – 23. srpna 1982 Praha) byl ženatý od roku 1927. Jaroslav Kleiner údajně disponoval informacemi o akci německého emigranta Ing. Rolfa Formise. Ten na přelomu let 1934/1935 ilegálně vysílal z hotelu Záhoří u Štěchovic a byl zavražděn Heydrichovými agenty. Za německé okupace Čech, Moravy a Slezska se Ing. Jaroslav Kleiner zapojil do řad protiněmeckého odboje jako vrcholný představitel Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD), také úzce spolupracoval s docentem Vladimírem Krajinou (1905–1993), JUDr. Rudolfem Marešem (1909–1944) a majorem letectva RNDr. Josefem Jedličkou (* 9. září 1897 Budapešť – 30. června 1942 Praha). Jaroslav Kleiner byl zatčen gestapem 16. října 1941 a dne 19. ledna 1942 byl v nepřítomnosti odsouzen německým stanným soudem k trestu smrti. Do koncentračního tábora Mauthausen byl deportován 6. února 1942. Tam byl usmrcen v pátek 13. února 1942. Jeho manželka Antonie Kleinerová věznění v nacistických káznicích přežila a konce druhé světové války se dožila. Po komunistickém puči v Československu v únoru 1948 byla zatčena a v procesu s JUDr. Miladou Horákovou (1901–1950) byla odsouzena k doživotnímu trestu odnětí svobody.
Josef.Churavy.1894-1942.jpg
Plukovník Josef Churavý (* 1894 – † 1942) (brigádní generál in memoriam). Příslušník československých legií v Rusku. Za protektorátu byl jednou z nejvýznamnějších postav II. odboje, kde působli jako čelný představitel ilegální vojenské organizace "Obrana národa". Spolupracovník zpravodajsko - sabotážní skupiny "Tři králové" (Balabán, Mašín, Morávek). Josef Churavý jako plukovník generálního štábu (V hodnosti plukovníka generálního štábu byl od 1. ledna 1937 do 1. května 1942.), foto datováno rokem 1938.
No portrait cs.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 3.0
Náhrada chybějícího (mužského) portrétu v češtině
Mineralog.Radim.Novacek.(1905-1942).gif
Radim Nováček (* 21. března 1905 v Ústí nad Orlicí – 13. února 1942 v KT Mauthausen) byl významným českým prvorepublikovým mineralogem, vysokoškolským pedagogem, publikujícím odborníkem a účastníkem protiněmeckého odboje za druhé světové války. Přispěl k širšímu uplatnění chemie ve výzkumu nerostů a hornin.