Radiopalác

Radiopalác na Vinohradské třídě
Průčelí Radiopaláce z Vinohradské třídy
Průčelí Radiopaláce z Vinohradské třídy
Účel stavby

Společenské a kulturní prostory, bydlení

Základní informace
Slohrondokubismus
ArchitektAlois Dryák
Výstavba1922-1925
Poloha
AdresaVinohradská 1789/40
Praha 2, Vinohrady
120 00  Praha 2, ČeskoČesko Česko
Souřadnice50°4′38″ s. š., 14°26′23″ v. d.
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radiopalác (v době vzniku Poštovní nákupna, později též Palác Radio)[pozn. 1] je stavba v rondokubistickém (nebo též tzv. národním, či dekorativním) stylu. Hlavní vchod do paláce je na Vinohradské třídě č. 1789/40[pozn. 2] a vedlejší vchody v ulici Blanická č. 1789/26 a Sázavská 1790/25, Vinohrady, Praha 2.

Popis

Poštovní nákupna (Radiopalác), 1923
Vstup do Radiopaláce (stav 2012)
Tematická výzdoba u vstupu do Radiopaláce

Šestipatrová budova zabírá celý domovní blok a nachází se na místě Seidlovy usedlosti, poslední vykoupené usedlosti na Vinohradech.

Fasáda je zdobena ve stylu art deco a najdeme na ní atributy stavebníka, např. poštovní trubku či lipové listy. Průčelí jsou členěna arkýři, balkony a výraznou hlavní římsou. Do tří křídel ve tvaru písmene U je vsazeno ještě nižší, dvoupatrové křídlo, ve kterém se nacházelo kino a společenský sál. Ten byl za 2. světové války poškozen při náletu, rekonstrukce proběhla v roce 1946.[2]

Historie

Hlasatelna Radiojournalu Radiopalác 1924
Inzerce „Palác Radio“ (Národní politika, 1925)

Autor projektu a vznik

Autorem paláce je český architekt Alois Dryák, jenž se podílel například také na architektonickém řešení pomníku svatého Václava a pomníku Františka Palackého. Dále se podílel na výstavbě hotelu Central (dnes Hotel Kempinski) v Hybernské ulici. Radiopalác, stejně jako další Dryákovy stavby, se vyznačují nadčasovostí, vytříbeným stylem a funkčností.

Radiopalác vznikl v letech 1922–1925, do provozu byl uveden koncem roku 1924. Výstavbu financovalo Ústředí československých poštovních a telegrafních zřízenců, částečně z příspěvků členů.[3]

Historie názvu

Původní název paláce byl Poštovní nákupna. Poštovní nákupna byl svépomocný podnik státních a veřejných zaměstnanců, který jim nabízel nejrůznější zboží na splátky, prostřednictvím smluvních prodejen.[4] (Poštovní nákupna zanikla v roce 1943, kdy byla začleněna do družstva Bratrství.[5]) Název Poštovní nákupna byl umístěn nad vstupem do budovy, nápis Radiopalác je pozdější.

V letech 1924–1925 v budově Poštovní nákupny sídlil Radiojournal, který si zde v pronajatém čtyřpokojovém bytu od 1. července 1924 zařídil studio (tehdejší terminologií atelier). Dne 15. března 1925 se Radiojournal přestěhoval do blízké budovy Orbis (dnes Vinohradská 62).[6] Dne 1. října 1924 zahájilo v suterénu provoz kino Radio, které pod tímto názvem hrálo do poškození budovy náletem v únoru 1945 (po opětovném uvedení do provozu již neslo nový název Květen).[7]

V 50. letech 20. století se přechodně též užíval název kulturní dům Kabinetu odborářské výchovy.[8]

Přes krátké působení Radiojournalu se ujal název Palác Radio nebo Radiopalác nejen pro kino Radio, ale i pro celou budovu na Vinohradské 58. O původním vztahu k poště a telegrafu svědčí reliéf na fasádě nad hlavním vchodem sestávající z poštovní trubky a blesků (symbol telegrafu).

Užití

Do roku 1954

Po otevření zde sídlil sekretariát Ústředí československých poštovních a telegrafních zřízenců a 44 bytů bylo pronajato především poštovním zaměstnancům.[3]

Součástí nového objektu byl kinosál (kino Radio), restaurace, kavárna a dva přednáškové sály. Výnosy této komerční části sloužily k podpoře vdov a sirotků, případně nemocných členů Ústředí československých poštovních a telegrafních zřízenců (v době vzniku Radiopaláce se celkem jednalo asi o 15 000 přispívajících členů).[3] Komerčně byly pronajímány i jiné části, např. zde byla vinohradská pobočka Legiobanky.[9]

Po roce 1945

V únoru 1945 bylo kino Radio poškozeno při náletu a přerušilo provoz. Rekonstrukce byla ukončena v roce 1946 a provoz kina (již pod novým názvem kino Květen) byl slavnostně zahájen 2. května 1946 promítáním dokumentárního filmu Otakara Vávry Cesta k barikádám.[10]

Funkci společensko-kulturního prostoru si Radiopalác zachoval i po 2. světové válce. Provoz kina Květen byl ukončen v roce 2002, následně je sál využíván ke společenským akcím. Budova je vybavena dvěma sály a restauracemi. Konala se zde divadelní představení, koncerty a vystoupení slavných umělců. Po privatizaci slouží především jako prostory pro konání plesů, galavečerů a rautů, firemních akcí, kongresů, konferencí a seminářů, ale také svateb, módních přehlídek, tanečních kurzů a vystoupení, maturitních plesů a podobně.

Vyšší patra paláce jsou obytná.

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Některé novější zdroje též uvádějí název Dům zaměstnanců pošt a telekomunikací.[1]
  2. ↑ V období první republiky se tato adresa psala Třída maršála Foche 58.

Reference

  1. ↑ Radiopalác [online]. Kultura.cz [cit. 2023-08-25]. Dostupné online. 
  2. ↑ VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. vyd. Praha: Academia, 2017. 1731 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2107-6, ISBN 80-200-2107-8. OCLC 885148640 S. 1027–1028. 
  3. ↑ a b c Budova ústředí.... Český svět. 1925-03-12, s. 16. Dostupné online. 
  4. ↑ KRATOCHVÍL, Jiří. Pražské pošty. Praha: Libri, 2009. Dostupné online. ISBN 978-80-7277-405-0. Kapitola Poštovní nákupna, s. 465–466. (přístupné online v NK ČR) 
  5. ↑ KODET, Ladislav. Poštovní nákupna v Praze v sjednoceném družstevnictví. Družstevník. 1943-12-22, s. 335–337. Dostupné online. ISSN 1801-4151. (dostupné online po registraci) 
  6. ↑ PATZAKOVÁ-JANDOVÁ, Anna. Prvních deset let československého rozhlasu. Praha: Radiojournal, 1935. Dostupné online. Kapitola Prvý atelier v Poštovní nákupně, s. 52, 60. (dostupné online po registraci) 
  7. ↑ ČVANČARA, Miroslav; ČVANČARA, Jaroslav. Zaniklý svět stříbrných pláten. Praha: Academia, 2011. ISBN 978-80-200-1969-1. Kapitola Biograf Radio (Květen) - Vinohradská třída, s. 104. 
  8. ↑ Poradna a studovna marxismu-leninismu v Praze. Rudé právo. 1952-10-18, s. 4. Dostupné online. ISSN 0032-6569. 
  9. ↑ inzerát Legiobanky. Věstník ministerstva vnitra republiky Československé. 1925-02-15, s. 96b. Dostupné online po registraci. Dostupné online. 
  10. ↑ Kino Květen zahájí filmem Cesta k barikádám. Filmové zpravodajství. 1946-04-29, s. 2. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 1801-6944. 

Literatura

  • LÍBAL, Patrik. Palác Radio; Kancelářská budova Čs. tabákové režie; Nakladatelský dům Orbis. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 210–214.

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Hlasatelna Radiojournalu Radiopalác 1924.jpg
Hlasatelna Radiojournalu v pronajatém bytu v Radiopaláci, 1924
Palác Radio inzerce 1925.png
Inzerce Palác Radio (Národní politika, 1925)
Radiopalác Vinohradská 09.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Radiopalác Vinohradská
Poštovní nákupna (Radiopalác), 1923.jpg
Poštovní nákupna (Radiopalác), 1923, Praha 2, Vinohradská 58
Radiopalác Vinohradská 05.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Radiopalác Vinohradská
Radiopalác Vinohradská 03.JPG
Autor: VitVit, Licence: CC BY-SA 3.0
Radiopalác Vinohradská