Radislav Hošek

Radislav Hošek
Narození13. března 1922
Brno
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí27. dubna 2005 (ve věku 83 let)
Brno
ČeskoČesko Česko
PobytBrno, Praha
NárodnostČech
Alma materFilozofická fakulta Masarykovy univerzity
PracovištěFilozofická fakulta Masarykovy univerzity, Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
OborKlasická filologie
Známý díkyOdborným a populárním pracím o antice
Významná dílaSvět bohů a lidí, 1972, Římské náboženství, 1968, Řím Marka Aurelia, 1990
OceněníVýroční cena nakladatelství Svoboda 1985
medaile 1300 let Bulharska za zásluhy o bulharistiku 1985
Cena Josefa Jungmanna 1994
Manžel(ka)Jana Nechutová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radislav Hošek (13. března 1922 Brno – 27. dubna 2005 Brno)[1] byl český klasický filolog. Působil jako vysokoškolský pedagog v Brně, v Praze a Trnavě. Je autorem několika samostatných monografií a odborných časopiseckých studií o různých stránkách kulturního a společenského života ve starověkém Řecku a Římě. Překládal z klasické řečtiny, němčiny, angličtiny a ruštiny.[1]

Život

Narodil se v rodině Karla Hoška (1891–1959), administrativního ředitele FF Masarykovy univerzity a bývalého ruského legionáře a jeho manželky Heleny, rozené Juškevičové (1897–1945).[1]

V letech 1933–1941 studoval na brněnském gymnáziu v Legionářské ulici, kde také maturoval. Během války žil v Brně. Dva roky pracoval v Zemském archivu, pak, až do konce války, v Úřadu ochrany práce. Koncem války se zapojil do činnosti odbojové skupiny Předvoj. V letech 1945–1949 studoval klasickou filologii na filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Roku 1946 vstoupil do KSČ a setrval v ní až do osmdesátých let.[2] V roce 1949 se oženil s Naděždou Haluzovou.[3] S tou se rozvedl a roku 1951 si vzal Jiřinu Kupkovou. Ani toto manželství nezůstalo trvalé. Jeho třetí partnerkou, s níž žil až do smrti, se stala filoložka Jana Nechutová.[4]

Po ukončení studií na Masarykově univerzitě zůstal jako pedagog. V roce 1961 získal titul kandidát věd, o rok později se na své alma mater habilitoval. V roce 1966 se na téže škole stal profesorem antické literatury.[5] V polovině 60. let byl vedoucím redaktorem Sborníku prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. V letech 1965–2002 přednášel na Filosofické fakultě Karlovy univerzity. Mj. zde ve školním roce 1969/1970 vedl kurs „Císařský Řím“ a ve školním roce 1973/1973 „Řecké náboženství“.[6] Pedagogickou kariéru zakončil na Trnavské univerzitě, kde učil v letech 2000–2004.

Hošek udržoval blízká přátelství s mnoha kolegy z oboru. Jedním z nich byl i překladatel z řečtiny a latiny Rudolf Mertlík, který v době vlády KSČ nesměl publikovat. Hošek jeho překladům propůjčil své jméno. Hoškova pozůstalost, uložená v Archivu Masarykovy univerzity, obsahuje korespondenci s více než 160 osobnostmi vědeckého života z ciziny i Československa.

Dílo

Jak dokazuje Hoškova bibliografie, byl v rámci antických studií jeho záběr velice široký.[7] Zajímal se o řecké i římské náboženství, o divadlo, o filosofii, společenské vztahy i každodenní život. Kromě odborné práce se snažil odkaz antiky popularizovat i pomocí překladů antické literatury.

Vybraná bibliografie

Monografie

  • Malý ateistický slovník, SNPL, Praha 1962, 566 s. (spoluautor).
  • Země bohů a lidí, Svoboda, Praha 1972, 290 s.
  • Řím Marka Aurelia, Mladá fronta, Praha 1990, 280 s. (s Václavem Markem).
  • Náboženství antického Řecka, Vyšehrad, Praha 2004, 240 s.
  • Antická mystéria, Vyšehrad, Praha 1997, 365 s. (s Růženou Dostálovou).

Překlady

  • Artemidóros, Snář, Svoboda, Praha 1974, 333 s. (Antická knihovna, sv. 26).
  • Platón, Ústava, Svoboda – Libertas, Praha 1993, 524 s. (Antická knihovna, sv. 65). ´

Studie

  • K pojetí daimona v pozdní antice, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologicko-klasická, 1956, s. 164–172.
  • Verber tortum, Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity, řada archeologicko-klasická, 1957, s. 167–170.
  • Dvě magické gemy, Archeologické rozhledy, roč. 60, 2008, č. 1, s. 146–148 (s Janem Bouzkem, Růženou Dostálovou a Ivou Ondřejovou).

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Encyklopedie města Brna: Radislav Hošek
  2. ↑ FASORA, Lukáš, et al. Sto tváří, sto příběhů: vybrané osobnosti v dějinách Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2020. 497 s. ISBN 978-80-210-9382-9. S. 204. 
  3. ↑ Archiv Masarykovy univerzity, osobní fond Radislav Hošek, inventář zpracovaný Janou Barborou Slaběňákovou v roce 2015, s. 6, online (dále jen Slaběňáková 2015).
  4. ↑ Encyklopedie Brna: Jana Nechutová.
  5. ↑ Stránky Filosofické fakulty MU, online.
  6. ↑ Seznam přednášek na filosofické fakultě ve studijním roce 1973–1974. Praha: Universita Karlova, 1973. 160 s. S. 120. 
  7. ↑ Bibliografie Historického ústavu AV, online.

Literatura

  • Horák, Petr, Profesor Radislav Hošek – nekrolog, Filosofický časopis, roč. 53, 2005, s. 482–483.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“