Radnice ve Volyni
| Radnice ve Volyni | |
|---|---|
 Radnice Volyně | |
| Poloha | |
| Adresa | Volyně,  Česko |
| Ulice | Náměstí Svobody |
| Souřadnice | 49°9′59,03″ s. š., 13°53′9,61″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 14749/3-4472 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Radnice je dominantní stavbou na náměstí Svobody ve Volyni. Je postavena v renesančním slohu a patří mezi nejstarší radniční budovy v Čechách[1].
Historie
Původně se jednalo o pozdně gotický měšťanský dům. Měšťané ho odkoupili od purkmistra Jana Dleska, splatili ho v roce 1529[2]. Poté byl vlašskými staviteli přestavěn ve slohu vrcholné renesance. Datace se liší, některé zdroje uvádějí léta 1521-1529[3], jiné dobu kolem roku 1560[4]. Vnitřní část byla několikrát přestavována. Budova měla různé využití, v jejích prostorách sídlilo městské muzeum, městský archív, školní třída, šatlava i šenkovna.[5]
Požáry
Radnici, stejně jako i dalším domům na náměstí se nevyhnuly ničivé požáry. První nastal roku 1742, kdy shořela i část městského archivu, druhý roku 1884, kdy byla poničena věž. K větším opravám došlo v roce 1927 (sgrafita) a 2005 (věž).
Stavba
Jedná se o jednopatrovou renesanční budovu s představěným průčelím s podloubím a věží. Podloubí je tvořeno dvěma oblouky s křížovou hřebínkovou klenbou. Průčelí je korunováno dvouposchoďovou atikou se slunečními hodinami a s bohatou sgrafitovou výzdobou. Z té zaujme především městský znak a alegorie svornosti a práce po jeho stranách. Po poničení požárem byla sgrafitová výzdoba opravena architektem Františkem Průšou v roce 1927[6]. Věž je zakončena dvojitou bání cibulovitého tvaru s lucernou, střecha je pokrytá šindelem.
Současnost
V současné době v radnici sídlí Městské kulturní středisko, Íčko a restaurace.
Odkazy
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Radnice na Wikimedia Commons
Reference
- ↑ BRAUN, Jan. Volyně, město králováků. Volyně: MěNV, 1958. 20 s. S. 10.
- ↑ FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 2.díl. 1. vyd. Praha: Libri, 2010. 479 s. ISBN 978-80-7277-437-1. S. 412.
- ↑ BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Volyně, Čestice, Dobrš. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1947. 30 s. S. 17.
- ↑ FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 2. díl. 1. vyd. Praha: Libri, 2010. 479 s. ISBN 978-80-7277-437-1. S. 412.
- ↑ PODHORSKÝ, Jindřich. Pohledy do historie Volyně a Pošumaví 1299-1999. 1. vyd. [s.l.]: Jindřich Podhorský, 1998. 191 s. S. 33.
- ↑ Umělecké památky Čech. 4. díl, T/Ž. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 636 s. S. 261.
Literatura
- FIŠERA, Zdeněk. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 2. díl. Praha: Libri, 2010.
- BRAUN, Jan. Volyně, město králováků. Volyně: MěNV, 1958.
- BIRNBAUMOVÁ, Alžběta. Volyně, Čestice, Dobrš. Praha: Vyšehrad, 1947.
- Umělecké památky Čech. 4. díl, T/Ž. Praha: Academia, 1982.
- Velká encyklopedie měst a obcí ČR. Sokolov: Arbor, Praha: Knižní klub, 2001.
- PODHORSKÝ, Jindřich. Pohledy do historie Volyně a Pošumaví 1299-1999. Jindřich Podhorský, 1998.
Související články
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: cs:User:ŠJů, Licence: CC BY-SA 3.0
Volyně, okres Strakonice. Radnice, náměstí Svobody.